Ahoj, díky za povzbuzující slova. Mzdu už mi zvedli, teď mám v hrubém cca 40 tisíc, to není na Ústecký kraj špatné. Ale je to vykoupeno slušnou neflexibilitou.
Práci víc k oboru jsem sehnat zkoušel, nemám zatím šanci (neumím dost a nemám co nabídnout, začal jsem v tom oboru naprosto od nuly, v 25 letech jsem neměl o tom oboru ani šajna, jen to, že existuje), a že jsem to zkoušel. Proto se víc učím a čekám na moment, kdy už naplním požadavky (což ale vyžaduje spoustu tvrdé práce a poslední dobou mi prostě vypovídá vůle). Vím, že ke změně života je nezbytná změna zaměstnání, resp. změna oboru, a tak na tom dělám jako na kroku číslo jedna.
A pak pomalu začnu s tím ostatním. Jen musím vydržet, a právě proto jsem si trochu stěžoval na polevování vůle.

Když jde o polyamorní vztahy, tak jsem taky teoretik a ani mě to neláká, jen v jistých nepravděpodobných situacích bych do toho asi sama šla a asi bych to nevnímala jako úplně ideální… ale tolerance k věcem, které nikomu neubližují, není nikdy dost. Že se o vztazích teď mluví a třeba i způsobem, jako v té Tvé diskuzi,
to mi přijde moc dobré a nejen proto, že s mnohým z toho souhlasím a zamýšlím se nad tím podobně. Líbí se mi, že dnes lidé asi víc než dřív hledají vzájemné porozumění a už tolik nelpí na zaběhnutých pravidlech jen proto, že se to dle společnosti má.
Snad Tě tu na Zp ještě někdy uvidím Taky mívám období, kdy sem nechodím – to nejdelší trvalo 8 let, tak jestli u Tebe nějaké takové bez-zpovědnicové období právě začíná, snad to nebude tak dlouhé, to by byla pro Zpovědnici škoda.

Dostala jsem se teď náhodou k Tvé starší diskuzi o sobeckosti v lásce a moc mě zaujala. Líbí se mi, jak přemýšlíš a docela souzním i s celkovým vyzněním pohledu na lásku, který v té diskuzi předkládáš. Myslím, že „starý ideál lásky“ se postupně přepisuje a rozepisuje a v současné době rychle a v mnohém dobrým směrem. Mladší generace vnímám jako otevřenější, tolerantnější a hledající ve vztazích hlubší hodnoty než tomu bylo v minulosti. Ale nakonec je stejně asi pojetí lásky konkrétním člověkem hlavně důsledkem jeho individuální povahy, spíš než vzorů a ideálů, které předkládá společnost. Každopádně super zajímavá diskuze se sympatickými úvahami.
Což není ani zdaleka jediný důvod, proč posílám plamínek

nz

Zrovna jsem ti poslal mail.

Na ten email se ti dá psát, mmch?

To co píšeš dává smysl. Ale problém je ta roztříštěnost názorů. Když by byli kandidáti 3 nebo 4, a všichni by měli srovnatelnou naději, tak není důvod to nedělat tak jak říkáš. Jenže když víme, že babiše bude volit minimálně 30% lidí, a možná taky 50%, protože spousta jeho příznivců se dnes stydí to veřejně přiznat ... a nemá žádného moc reálného proti-kandidáta, namísto toho je tam 10 lidí, a každý má těch 5 procent, no tak je téměř jisté, že to nakonec vyhraje. Což je třeba pro mě mnohem horší varianta než kterýkoliv z těch 3 či 4 dalších kandidátů.
A tím, že lidé budou volit čistě dle svého výběru dojde jen k tomu, že se jejich hlasy ještě více rozmělní mezi těch 10 lidí. Protože Babišovi příznivci prostě budou volit jeho, s tím nikdo nic nenadělá. A jeho odpůrci prostě nemají nějaký jednotný názor.
Já samozřejmě nevím, jestli patříš k jeho příznivcům nebo odpůrcům ... ale pokud k odpůrcům, a pokud se nedokážeme shodnout na jednom jeho protikandidátovi, ale budeme své hlasy rozmělňovat mezi deset či padesát možností, podle toho, koho bychom tam "opravdu chtěli" ... no tak to nakonec vyhraje ten Babiš.
Je to takový trochu alibismus, to "já budu volit toho, kdo vyhovuje mě, a že to nakonec vyhrál někdo úplně jiný - už není můj problém". Člověk musí brát věci tak jak jsou, no...


A všechno nejlepší do nového roku, každopádně ... doufám, že na mě nezanevřeš kvůli politice, to by byla škoda...

Jasně, ale musíš přece vědět, zda jsi ve společnosti a ve vztazích s lidmi víc "dravá" a jsi většinou dominantní a chceš situaci kontrolovat nebo je to naopak.

Napovědět, zda jsi in či ex by mohly i tvé záliby a věci, které tě zajímají.

Nevyhraněná? Že bys byla Ambivert? Možné to je.

Extrovert či Introvert - zjednodušeně řečeno záleží na tom, čím si dobíjíš baterky a co tě naopak vysává a vyšťavuje.

Dle mého názoru se, obecně řečeno, lépe a "lehčeji" žije extrovertům a to nejen proto že extrovertů je 75% lidí na planetě.

Fakt, zda jsme in či ex je dán geneticky. Já jsem třeba silný introvert a má to své plusy a mínusy, tak jako všechno.

Vnímáš i u své povahy nějaké mínusy?

Ahoj, máš radši introverty nebo extroverty?

Jééé! Děkuji

Odpověděl jsem ti na email.

Ale moc tam nechodím, není to můj primární email. Pokud cokoliv, piš raději na profil (jsem tu denně). Bude-li to důvěrné, tak jenom písni, že mám maila :D

Otázečka:
můžeš mi napsat na estina66@volny.cz . Jsem zvědavá, co to bude

Ahoj, zaujala mě tvoje odpověď ohledně podcastu Šimrání. Chtěl bych ti něco napsat, ale je to delší, tak nejlíp mailem. Šlo by to?

Jo, to jsem se asi špatně vyjádřil. Jasně, že i introvert může mít přítelkyni nebo může podnikat či dělat na sebe. Jen ty předoklady a šance jsou o dost nižší - považ: Kdo to bude mít jednodušší, když začne provozovat nějakou službu? Samozřejmě někdo, kdo má hromadu známých, kterým to řekne, kteří to řeknou dál, a už to jede, ani nepotřebuje placenou reklamu.

To samé třeba s přítelkyní. Kdo kolem sebe má spoustu lidí a chodí mezi ně rád, má prostě větší šance, že k sobě někoho najde - mnohonásobně.

Jinak život je vesměz otázkou náhody a málo kdy samozřejmě platí, že by šance na něco byla přesně 0% nebo 100%.

Že nejsem spokojený a vyrovnaný zcela, to máš jistě pravdu. Ono je to totiž tím, že to má poměrně podstatné negativní důsledky. Lidi jako já mají mnohem nižší šanci na nalezení dobré práce nebo partnerky. Nebo třeba nemohou podnikat. Protože úspěch v tomto všem se odvíjí od množství sociálních konexí, od počtu známých, kamarádů, od dobrých sociálně komunikačních dovedností...

Srdcem jsem prostě introvert na 100%, ale hlava říká, že to není ideální, že bych měl být společenštější, že extrémy nejsou nikdy dobré. A proto ty špatné pocity z těch společenských akcí, kde se nezapojím. Je to prostě pořád v hlavě, máš pravdu, že nejsem zcela vyrovnaný, nad věcí a maximálně se sebou spokojený. Ale na druhou stranu, kdo je stoprocentně spokojen se vším?

Ano, souhlasím, že je určitě lepší čerpat sílu a motivaci z malých nepodstatných úspěchů, než propadat ve zmar z každého neúspěchu. Ale takovou ochranu ega jsem si zatím bohužel nedokázal vybudovat.

Díky, že jsi mi napsala a přeji hezké svátky.

Jsem většinu času radši sám, nevyhledávám téměř společnost více lidí. Společenské akce mě unavují a vyčerpávají. Relaxuji nejlépe sám, nechodím do klubů atd. Proto si myslím, že jsem introvert.

Že si na případné akci nepřipadám jako pozorovatel, ale jako idiot, to už je věc druhá. Nevěřím, že by někdo stál o společníka, jako jsem já, proto jsem se rozhodl tam letos už nejít. Proč taky. Někde v ústranní mlčky sedět, usmívat se a předstírat, že jsem spokojenej a že mi společnost, kde se nedokážu s nikým bavit, dělá dobře. Proč bych to dělal?

To není útěk, ale řešení. Však jsem se v té zpovědi k autorovi vyjádřil, že je potřeba se smířit s tím, jaký člověk je, i přes tlak okolí, že by měl být jiný. Většinou tady ty depky a nespokojenost sama se sebou pramení právě z toho z tlaku okolí, které nechápe, že člověk není z plastelíny a nedá se z něj vymodelovat něco jiného. Taky jsem takové depky měl, než jsem si to konečně uvědomil.

Tak to víš, my se tohle neučili ... ale zase jsme poctivě každý rok malovali obrázek Aurory a divili se, proč byla Říjnová revoluce až v listopadu...a protože důvod byl, že pravoslavná církev neuznala gregoriánskou reformu kalendáře - a už jen prostá existence církví byla absolutní tabu, tak jsme se to nakonec nikdy nedozvěděli...

S tím já samozřejmě souhlasím - takže znát planety jen podle názvu není o mnoho lepší než je neznat vůbec. Ale přeci jen je trochu překvapující, že se v 21. století najdou lidé (a nejsou to zrovna bezdomovci) co tyhle věci neznají.

Na druhou stranu, když je zcela legitimní věřit, že svět stvořil bůh během 7 dnů (či kolika) a stalo se to někdy deset tisíc let zpátky, tak nač se trápit s nějakou astronomií...

Radič: Kdo je ten klasik, smím-li se ptát?
...
Sir Arthur Conan Doyle - a dotyčná postava je samozřejmě Sherlock Holmes