Tak to ráda čtu, že netrpíš.
Každý den si říkám, vezmu mobil ven a začnu už konečně fotit v přírodě. Ted je tolik krásy venku, takových kytiček, zvířátek a tak..jenže já si prostě ven mobil nenosím, nechávám ho doma. A vždycky si řeknu, tak zítra. Ale dnes už opravdu začnu.
A ano, je krásně. Je fajn, že i u tebe. To, že si pamatuješ tu moji chut do focení je hezké

Jsem ráda, že ti je dobře.

nejsmolnějších dnů - jsi v propadu zrovna? už se ti vrátila rodina do Čech?

Tak to velice, ale opravdu velice pochybuji. Ale děkuji, to od tebe potěší.

v mém světě se v pátek 13 vše daří

jo táááák tož dobrá..díky moc

jéééé, děkuji. Ač ty létající srdíčka miluju, neposílala jsem to za tímhle účelem.

Není zač děkovat. Dokonalost je na tvé straně.

Už jsi někdy zažil stav, že Tě to v práci vypínalo nervama? Že Tě trefí šlak? Prohodíš CRT monitor oknem? Jako to bylo ve filmech? Já v jedné ano.

Jen ve vzácných chvílích.

Pátral jsem po tom již unavený a předhodilo mi to nějaký žblebt, ale dále jsem už nepátral. Nebylo v tom nic co by mělo hanět Tvé básničkářské ambice.

Samozřejmě jsem si to progooglil, ale v tu dobu mi to nějak nedávalo smysl, ale už si nepamatuji přesně v čem. Díky za osvětu.

To jsou ale reciproční radosti

Asi jsem se špatně vyjádřila, vůbec jsem neměla na mysli to, že máš nyní v ruce bianco šek na veškeré kraviny- takový přístup je mi cizí a vadí mi, když někdo diagnózu zaměňuje za řešení a čeká, že se mu okolní svět přizpůsobí (to je koneckonců vidět i v plejádě incelů tady ).
Beru to tak, že máš teď více možností, jak naložit se svým majestátem a nemusíš střílet úplně naslepo

Jak to všechno zvládá přítelkyně?

Co se týče zákazníků, to se vždycky můžu zvencnout (a to jsou mí zákazníci interní zaměstnanci), vždycky slyší nějaký buzzword, přečtou si chytrý článek, anebo se drží mantry "se to tak dělá" a trvají na naprosté kravině... Máš můj obdiv, že to zvládáš s lehkostí
A co se týče workholismu- bohužel už se u nás blížíme tomu korporátnímu uspořádání a mně, bohužel, stále drásají nervy nekompetentní lidé v top managementu. Chybí mi těch pět let korporátního cynismu a ztráty iluzí o tom, že, hlavní je, aby ta práce dávala smysl a někomu pomohla

Malý je tedy vážně dialogový guru, to si zapisuj, v domově důchodců pak budeš mít na co vzpomínat Princezna Mononoke je ovšem velice pěkný start do Ghibli světa, to je tak trošku moje úchylka. Malému by se mohlo líbit Porco Rosso, Můj soused Totoro, pro dospěláky doporučuji Naši sousedé Jamadovi (u nás to milují všichni bez rozdílu věku), Miyazaki má spoustu pohádek s přesahem

No a moje tancování- to je pořád něco, teď nám začíná sezóna a od září se budu víkendově odborně vzdělávat, jsem na to velice zvědavá, snad to něco pozitivního přinese

Děkuji že jsi to smáznul

Jsem ráda, že vás to s přítelkyní takhle stmelilo a jste spolu zadobře. Mám to s tebou stejně, nebo spíš tak, pokud je to jinak, že jsem tě začala chápat a rozumím tvému chování díky tvé osobnosti. Člověk se neustále učí..i na staré kolena. Díky za to.

Tak to velice ráda čtu
Jak tak koukám, ušel jsi kus cesty- klobouk dolů, že ses nezavřel a šel konstruktivně řešit situaci, to dovede málokdo... Máš pravdu, že nálepka jako taková nic nezmění, může to být ale velmi dobrý klíč k sebepoznání a hlavně sebepřijetí. Jak to po sobě čtu, zní to hodně ezočíčovinově, to uznávám
Možná Ti i trochu závidím, že máš jasně definovaného původce, já svoje traumátka mám laicky vysledována a pojmenována, ale vlastně nikde nemám "štempl" na to, že s nimi pracuji dobře, takže to je u mne čistě pudové- tedy pude to, anebo nepude
Poslední dobou trošku osciluji na hraně syndromu vyhoření a odnáší to zdraví, takže jsem se rozhodla inspirovat u svého tanečníka i muže a práci po pracovní dobře intenzivně neřeším, myšlenky na práci mimo práci odsouvám a má to pozitivní efekt minimálně v tom, že nedělní propad není tak strmý. Takže se mám nějak takto
Co Tvá práce, pořád kontrolovaný chaos?

K výřečnosti dětem gratuluji, verbální kulomet je sice náročný, ale určitě máš spoustu situací, kdy je to brebentění roztomilé, že ano? Pořád malého fascinují letadla?
Pokud si dobře pamatuji, je tak nějak podobně jako moje pětka, okolo pěti let, viď?

Já tedy jsem absolutně neschopný člověk ohledně, tedy nejen, všeho toho co dokážeš. Možná proto to tak obdivuji a hlavně některé básničky tak prožívám. Něco mne vezme až tak, že i slzy tečou. Asi fakt nejsem normální. Ale spíš jsem chtěla napsat, že mám pocit, že mi někdo říkal, nebo jsem někde zaslechla, že namalovat ruku je těžší než obličej. Přesně jak píšeš. Aspon myslím.
A jo, s tím velký souhlas ohledně fantazie černobílé kresby. Hlavně to tedy vnímám u portrétů.
Ohledně toho focení. Myslím, tedy vím, že na to nemám cit. Ale hrozně by mě to bavilo. Jednu dobu tedy ještě daleko víc. Když jsem se pohybovala na jiném místě, kde mě to bavilo, hlavně ty odlišnosti a to nejen krajiny, ale také lidí. Hrozně mě lákalo fotit staré lidi. Domorodce sedící na záprazí, kterým se ve tváři dá číst jejich život. Zachytit to.Ty oči. Ten výraz. Ty vrásky.
Ke všemu já jsem člověk, ač se sama řadím mezi introverty samotáře, že mi nečiní problém zapříst hovor s někakým tím starým domorodcem na ulici, kterého vidím poprvé a naposledy někde cestou na procházce. Ani nevím proč, ale druhá strana vesměs nemá problém mi v klidu odpovědět a tak nějak si popovídat..je to divné. Spousta lidí nadává na staré lidi, to čtu častokrát i zde na Zpovědnici. Ale já s nima nemám problém, ke ,mně se chovají mile. Tak jasně že se najde sem tam dědek..ale to je asi normální.
Jo, i krajina by mě bavila fotit, ale nemám na to cit. Koukám na tu krásu, vyfotím to a na té fotce se mi to nelíbí. Joooo a taky fotím normálně mobilem, nemám nějaký vybavení na profi.
Ale tohle by mě bavilo. Jo, tos trefil.

Aha, to jsem nevěděla že přítelkyně je cizinka. To se mi líbí, že šla za tebou do Čech. Já jsem taková ta konzerva, mám to tak jako nastavené, že žena má následovat toho svého muže. Jsem nevěděla že máte víc dětí. Já myslela, že jen to jedno. Psal jsi, že ji nemiluješ. Máš ji rád. Naprosto těm pocitům rozumím a vím, jak to cítíš. Ale to je ten pravej důvod že sis ji nevzal za manželku? To znamená žes ji nemiloval už tenkrát? Nebo jenom manželství berete jako přežitek.
Život je stejně zvláštní. Kolik lidí asi žije v přetvářce.
Máte 4 psy? Tak to je nádhera! Miluju psy. Bez psa si vůbec neumím představit život. Je to někdo, kdo tě miluje natrvalo, opravdově, nikdy tě nezradí a neopustí.

Musím ti poděkovat jak hezky popisuješ ty tvoje pocity, prožitky. Je to velice zajímavé a to jsou takové ty myšlenky, prožitky, pocity, prostě věci o kterých bych dokázala mluvit hodiny. Zajímá mne to.
Tak co vím, bipolárka se opravdu hodně často dědí. Takže i když to nemáš stopro určené, je to asi nejpravděpodobnější varianta.
Taky si myslím že je fajn, že to může tvoje přítelkyně nějak pojmenovat, pochopit, něco o tom nastudovat a naučit se s tím nějak žít.
Píšeš, že už ted v pondělí máš to KBT tak snad si na mne vzpomeneš a napíšeš co a jak.

Měj se pokud možno hezky.

No to je mi ale překvapení
Tak jak se máme?

Jo takhle, ty rád spíš jen díky tomu, že v noci se nic moc venku neděje Takže asi nebydlíš v centru Prahy.
Tak to by se mi asi tvoje kresba určitě líbila. Miluju obličeje a postavy a jen černé na bílé. To by mě právě bavilo i fotit. Fotky lidí, momentek, různých usedlíků, lidí, vrásčité zajímavé tváře ve kterých čteš život, atd a čistě černobílé fotky.

Do Švýcar pojede přítulka pracovně, nebo tam máte nějakou nemovitost či práci? To tam pojede i s dítětem? No vidíš, třeba ti to prospěje se někam vytratit. Je to fajn, kor když máš kam jet a není to vyloženě dovolená, ale jsi mimo turistická davová místa a můžeš zapadnout mezi domorodce.

Takže podle popisu ses vlastně s bipolárkou naučil žít a nějak v tom chodit. Tak pokud to na sobě už poznáš, pak je to asi fajn, když si to dokážeš v hlavě analyzovat a vlastně nemoc neovládá tebe, ale máš ji pod kontrolou. Takže vlastně jediné, co potřebuješ řešit je spánek a na druhou stranu existují lidé, kterým stačí spát 4 až 6 hodin. Takže to třeba nemusí být taková hrůza, jak se to původně zdálo.
V jakém směru si ta psycholožka netroufla na bipolárku? Jako že má nějaké přímo specializované témata? Z čeho měla strach, jestli ti tedy řekla?
Jsem zvědavá jestli ti psycholog bude vyhovovat a pomáhat. Docela byx mě to zajímalo. Ohledně toho KBT bych ráda věděla, to jo..i když děkuji za tvoji podporu. Ale já už jsem stará a stejně to nemá žádný význam a ani důvod abych to nějak absolvovala. Žádný cíl a skvělá budoucnost. Ale díky, je to milé.

Měj hezký den

Ve zkratce. Žasl jsem, že vůbec funguji. Včetně mozku. Ale možná za to mohla i ta zamilovanost-hormony.

Potřebuji spát 8-9hodin. Když namáhám tělo. Nicméně vůbec netuším jak jsem přežil tu šňůru zamilovanosti, kdy jsem prakticky nespal. Tam jsem zjistil, že ač jsem v píči, tak mozku stačí leháro chvíli. A tělu to, že prostě ležím.
Cyklus mám narušený od 3-směného provozu. A bohužel už se to asi nikdy nezlepší. Je to zlo!

Už jen z toho tvého příspěvku je znát příval energie a nekonečný proud myšlenek, plánů a nápadů. Tak hlavne, aby konec nebyl drsný jak tehdy v UK.
Super, že budeš mít brzy terapie, kdyztak pak napiš, cos tam zkoušel a jaké to bylo, zní to zajímavě.

Vůbec.nechapu, jak je fyzicky možné víc jak týden prakticky nespat nebo spát nanejvýš 2 -4 h denně. A už vůbec nechápu,že necítís spánkovou deprivaci. Holt asi poctivá mánie Možná, že ty prášky od psychiatricky by ti pomohly i se spánkem,přece jen jej tělo potřebuje,i když si hlava myslí opak

No, drž se

Mimochodem co přítelkyně,je to mezi vama lepší?