Ahoj, reaguji trochu se zpožděním, tak ti to napíšu na profil. Snad to nevadí.
To, že mi jde především o ní, a ne o sex, jsem ji myslím naznačil už několikrát. Otázka, zda tomu věří.
Úchyla ve mně vidí hlavně, protože jsem jí podle ní vyprávěl o svém penisu.
Vaginální mykóza je nemoc a já se na to prý ptal. (Ptal jsem se z čeho má posttraumatickou poruchu.)
Ona se nikdy neptala, jak mám velký penis.
Celý život mi chyběl mužský vzor, takže to, co já považuji za dobývání může být spíše vlezlost, obtěžování, až stalking? Netuším. Holky to dnes vnímají jinak než před lety.
Možná jen prostě nesnáší chlapy, co plně nerespektují její hranice. Za což můžou její traumata, a tedy to, jak celkově vnímá muže.
Určitě máš pravdu, že by to chtělo nechat vychladnout. Otázka, zda to zvládnu.
Malý dárek se vzkazem mě také napadl. Možná bude stačit dárek a k němu napsat šťastné a veselé Vánoce. Zbytek ať už si doplní její mysl.
Otázka, jestli vůbec nějaký dárek přijme.
Já to tedy nevnímám tak, že snaha se jí zalíbit by mohla působit, tak že se ponižuji, ale je to možné.
Možná to není sympatické jen pro vás diváky. Možná je to podvědomě sympatické i jí. Může mít pocit, že je tak úžasná, že jí nemohu dát pokoj a dostat z hlavy. Pokud je opravdu hraničářka, tak o to spíše by jí to mělo dělat dobře si myslí. Dokonce by jí to mohlo nějak pomáhat.
Terapeutka si myslí, že jí jde o pozornost a obdivování, ale jakmile má ona něco dát na oplátku, tak se stáhne. Tudíž, když ji budu ignorovat, tak jí připravím o to, co jí je podvědomě příjemné.
Jenže já se rád chová upřímně. Nechce se mi hrát nějaké hry a dělat věci, které tak necítím. Možná to je ale chyba.
P.S. – V noci jsem vložil novou zpověď. Přemýšlím nad změnou plánů.
Zatím jsem nic neudělal. V sobotu jsme se zase viděli ve škole. Sedím v první lavice a ona přišla později. První, na koho se podívala, když vešla do třídy jsem byl já. Opět jsme se tedy střetli pohledy.
