Tak jak píšeš, prostě se ji klidně i zeptej třeba jestli je tam s prací spokojená. Každý si prošel odmítnutím.. ale tady platí zásadní pravidlo. Nezkusíš, nepoznáš ji ani z jiné stránky než z práce a nemáš zde ani šanci na úspěch. Zkusíš to, máš větší šanci že se s ní úspěšně dám dohromady a nebo tě může i slušně odmítnout, teoreticky to je 50/50.

Dělám u kasy a věř, že když se tam hodím občas do řeči s nějakým zákazníkem, hned odchází spokojenější a s úsměvem. Stačí jenom něco říct dle situace a konverzace už jde sama
Tak co, budeš se ještě bát nebo ji oslovíš a uděláš ji i lepší den?

O tom ty vztahy bohužel celé jsou. Vždycky jsou začátky těžké a pokud se z nich člověk poučí, tak další příležitosti má o mnoho jednodušší a už ví jak na to. Si vem, že bys takhle celé roky dumal nad jednou holkou a mezitím by ti unikla nějaká lepší či dokonce osudová mezi prsty a ta, o kterou máš platonicky rád by tě nechtěla.

Co je tedy lepší volba? Být v té nejistotě jestli tě chce či nechce a nebo se trošku odvázat a hodit pár vět u ní v recepci? Nemusíš na ni ihned vybalit že chceš zajít na rande. Stačí i jednoduchá věta že dneska je nějaké dobré počasí a už i tom se dá polemizovat a rozvíjet další konverzace.
Přeci je lepší volba když víš jak na tom jsi než se utápět v té nejistotě.. jak jsem říkal, mezitím bys mohl prošvihnout během toho času nějakou lepší se u které by to mohlo mezi vámi i víc jiskřit.

Buď chlap, seber se a klidně se rozpovídej o tom pitomém počasí. Vůbec nad tím nepřemejšlej a ber to jako hru, do které chceš i dotyčnou zapojit. Hlavní je být ze začátku takový ten tajemný tejpek. Jakmile to bude vrcholit dál, můžeš se ji pořád vyptávat abys věděl o ní co nejvíc a přitom ji nedát tak velký prostor na to, aby věděla o tobě také vše. Ženská, která trávila čas s chlapem, vykecala mu o sobě skoro vše a ty budeš pro ní fajn kluk, uvědomí si že o tobě nic neví a bude ji to přitahovat a tím pádem se tě bude snažit více poznat.

Jinak co se týče té slečny, určitě ji oslov. Buď ji získáš a nebo ne. Kdybys ji neoslovil, budeš pořád v nejistotě. Pokud tomu dáš průběh, aspoň budeš vědět jestli o tebe má také zájem či ne a budeš aspoň vědět na čem jsi i kdyby měl neúspěch sebevíc bolet

Hodně štěstí ti přeji se slečnou

Ahoj,

musíš brát hlavně vztahy jako hru. Když nějakou chceš sbalit a neuspěješ (prohraješ), jdeš prostě dál dokud tu ideálnější slečnu nevyhraješ co tě bude opravdu chtít. Když pochopíš pravidla hry v poznávání, jednoho dne zjistíš jak je vlastně jednoduché oslovit nějakou sympatickou slečnu. Důležité je hlavně brát vše s nadsázkou a věř, že slečny mají hlavně rády hry u které neví, jestli vyhrají nebo prohrají - tím myslím to, že tě nemají jistého.

Hlavní pravidlo těchto her je to, že nesmíš se ihned upnout na nějakou co se ti líbí, neustále ji střílet napřímo že o ní máš zájem ale brát to jako nezávazný flirt, který může jednoho dne vyvrcholit v ten opravdový vztah. Z prvních pár odmítnutí se sice pomalu oklepeš ale postupem času to budeš brát jako normální věc a půjdeš zase o dům dál. Nesnaž se slečny brát jako nadlidi, ale prostě jako kamarádky, se kterýma si chceš povídat a "nacvičovat" flirtování.

Tak to ber jako trénink, na někom se to naučit musíš. Párkrát se to nepovede, ale s velkou pravděpodobností se to bude zlepšovat.

Mně je jasný že na fb, k tomu taky byla moje reakce. Ten problém máš v tom strachu z trapasu atp., úspěšní chlapi umí riskovat a X pokusů nedopadne, jdou klidně dál, s tímhle zapracuj.

Žádný takový důvod to nebyl. Měl jsem spíš obavy, že EU nás bude buzerovat tak trochu jako kdysi SSSR. A do jisté míry k tomu došlo. Zakazují nám často některé malichernosti.

To samozřejmě můžeš. Hádám že máš problém někoho si najít.

To určitě nejsi a bud rád že ti nějací vůbec zbyli. No to je dobře když člověk nemá žádné koníčky je i jeho život tak nějak prázdný.

Tak to mě mrzí o fake friends bych ti mohla též vyprávět. Nejlepší je zbavit se lidí se kterými ti prostě není dobře. A tím nemyslím zabít je a zakopat Zkus se zaměřovat hlavně na ty věci co tě dělají šťastným než na ty nedostatky. Nikdo není dokonalý.

A co tě tedy trápí, jaké pasti máš na mysli? Kromě ženských

Lidi znají hlavně to co se nejvíc hrálo v rádiu no
Ale tak já si nestěžuju, spíš tak nějak zabíjim nudu Ale jsem šťastná, ale vždycky může být líp .-)

Green Day jsou top

a děkuju

někdo ti dal pár laječků

Já tě tam nějak nemůžu najít, je tady nějakej týpek co hraje na kytaru, to jsi ty?

A co kdybys mi to řekl ty? Páč si to někdo přečte a bude mě pak stalkovat půlka zpovědnice

Ano Já mám uklizeno všude a především v hlavě Jsem minimalista a nesnáším chaos.

Když nejsi úplný dřevo, tak to poznáš celkem rychle. Na lidech se většinou rychle pozná, jestli jsou tam nějaké sympatie nebo ne. Pak to poznáš i při reakcích na nějaké pozvání .. Když se ta holka začne vymlouvat, že jí není dobře, že má nějakou práci a nedá ti nějaký náhradní termín, že má kluka apod. tak je to většinou bez šance.

No ale když to nebudeš zkoušet, tak z toho nikdy nic nebude. S těmi odmítnutími musíš počítat, je to normální. Já jsem napsal mraky vzkazů na internetu a odpověděl jen zlomek holek, to je v dnešní době normální. Na ulici jsem oslovil taky několik holek a něco jsem měl jen s jednou. Ve zbytku z toho buď nic nebylo nebo to jsou jen kámošky.

Odmítnutí není nic příjemného a samozřejmě se promítne i do tvého sebevědomí, které musíš doplňovat někde jinde. Já jsem si třeba zvyšoval sebevědomí při sportu, ve kterém jsem vynikal, takže jsem měl to sebevědomí pořád vysoký a nějak jsem to nerozlišoval, že nemám moc úspěchy u holek a ve sportu nebo v práci jo .. Prostě se mi daří a jsem v pohodě

Hlavní je se toho nebát a jak jednou někdo řekl: Radši budu litovat toho, co jsem zkusil a nevyšlo to než si celý život vyčítat, že jsem to vůbec nezkusil ;)

No, nijak víc jsem je teda nesledovala (nebo nesleduju, ale připadá mi, že už moc nepřispíváš - nebo možná jen ne do zpovědí, který čtu). Spíš jsi mi tak nějak utkvěl v paměti.
Řekla bych, že moc nestojíš o přesvědčování typu "ale ne, nejsi vadný týpek, jen narážíš na špatný holky" - takže se o to nebudu ani snažit. Jen si myslím - a kolikrát se mi to potvrdilo na mně samotné - že ostatní se k tobě chovají a vnímají tě tak, jak se k sobě chováš a vnímáš se ty sám. A to, co "vyzařuješ" do světa, se ti vždycky, vždycky vrátí. Self-loathing... Nevím, do jaké míry ten tvůj popisek sedí na tebe, ale třeba by ti k něčemu pomohlo se nad tím, co jsem psala, zamyslet.

Tomu rozumím. Jsem na tyto věci poměrně vnímavý a citlivý, takže vím, o čem mluvíš. Ale pořád si myslím, že i v takovém prostředí lze být šťastný, spokojený a vnitřně naplněný. Základní je žít tak, jak člověk považuje za správné, uvědomit si, že má zodpovědnost pouze sám za sebe a i kdyby byli všichni špatní, tak má smysl být dobrý, být světlo v temnota. Stejně tak je důležité obklopit se dobrými lidmi. Ono když má člověk pět dobrých přátel, tak je jedno, že má kolem sebe deset milionů idiotů Dobrých, zajímavých a inspirativních lidí je dostatek, to mi věř, jen je člověk musí najít. Na tomto světě je stále dostatek dobra a dostatek dobrých lidí, aby to mělo smysl.
Rozhodně mám daleko k tvrzení, že je svět sluníčkové místo plné dobra, lásky a úžasných lidiček. Nic takového neříkám. Možná že je na světě více zla, hnusu a bezvýrazné šedi. Ale alespoň díky tomu vynikne zář dobra