Oči temné a hluboké jako noční obloha,
ale i třpytící se, stejně jako ty milióny hvězd.
Krásná tvář, snad dar od boha,
smyslné rty, které nepolíbíš ani dnes.
Vlasy lesknoucí se jak pavučiny v rose skrývajíc její hezký smích,
smích, který rozzáří vše, tak jako při úplňku bílý sníh.
V noční dobu píši tyto řádky,
neznajíc vše, proto rýmů není víc,
snad neurazí mé poetické hrátky,
napsané pro tebe...co bych dodal, raději nic