Ahoj. Já si tě nechci dobírat. Jen ti tu situaci vydíš subjektivně a já zase nezaujatě a navíc nemám dost informací. Proto se držím standardní roviny, že žena vidí to, co vidět chce. Neber to ve zlém, vůbec nemusím mít pravdu, jelikož tě neznám. Moje úvaha je tedy čistě výsledek toho, že si sama napsala, že si se zakoukala do někoho chybně, tedy si udělala chybu.

No. Já nevím. Já například neměl nikoho. Ona měla těch vztahů pět. To znamená, že jsem šestý. Ve všech těch vztazích to dopadlo většinou nevěrou, ale ne z její strany. O rok mladší. Původně jsem nad tím tak jako lehce uvažoval, ale šla na testy. Zdravá. Potom jsme si o tom promluvili. Normálně u vína a svíček. Všechno mi jednoduše vylíčila. Co, jak a hlavně proč. Charakterem? Půvabná. Vzhledem? Překrásná. Vlastnosti perfektní. Ambice, starost, citlivost a rozhled. Tak proč to řešit? Kdo nedokáže odpustit druhým, ten hlavně neodpustí ani sám sobě. Když s někým vedu rozhovor, tak jsem schopný přeci vyvodit závěry. Jaký ten člověk třeba je? Potom, když s ním nějakou chvíli jsem. Tak zase dokážu vyvodit další závěr. Takže čísla jsou svým způsobem nesmysl, ale záleží na tom, jaký je ten předpoklad. Jaký je ten důvod, příčina. Na základě toho se to dá potom jednoduše rozpoznat. Jaký ten člověk asi je. No. Jinak nic. Všechno dobré. Akorát hodně starostí se vším. Jako vždy. Musím se přiznat, že to negativní myšlení už mě ani neubíjí. Všechno se to otočilo k lepšímu, jak jsem dlouhodobě doufal. A jestli je negativem, že měla pět dalších. Tak co to je? To je přeci nic.