Já nevím, jestli jsi Muže z vysokého zámku viděl, jen jsem si jistá, že to opravdu stojí za to. Podle mě to musel být hodně drahej seriál, to jen tak mimochodem, ono to na něm jde hodně vidět, pro mě to byla i vizuální jízda. On je ten seriál postupně čím dál lepší. Dám sem něco od AI, myslím, že to dobře vystihla.

"The Man in the High Castle, seriál podle románu The Man in the High Castle od Philipa K. Dicka. Je to alternativní historie, kde Druhou světovou válku vyhrálo nacistické Německo a císařské Japonsko a svět vypadá úplně jinak.

Děj (stručně)
Příběh se odehrává hlavně v USA, které už neexistují jako jedna země:

Východ USA ovládá Nacistické Německo (Greater Nazi Reich)

Západní pobřeží ovládá Japonská pacifická území

Uprostřed je „neutrální zóna“

Hlavní postavy jsou obyčejní lidé, kteří se postupně zapletou do odboje a do záhadných filmových pásků („reels“), které ukazují alternativní reality, kde Spojenci válku vyhráli.

Klíčová linie:
existuje tajemný muž „z vysokého zámku“, který tyto filmy šíří, vzniká odpor proti totalitním režimů, řeší se otázka: existuje víc realit a dá se změnit osud světa?

Co je na tom zajímavé

1. Alternativní historie Ukazuje mrazivou verzi světa, kde nacistické Německo ovládá velkou část planety. Je to spíš „co kdyby“ než klasická akční válečná věc.

2. Paralelní reality Nejzajímavější prvek – filmové pásky ukazují jiné verze historie, což otevírá otázku multiverza.

3. Morální dilemata Postavy často řeší:
odpor vs. přežití
kolaborace vs. boj
co je „správná“ realita

4. Atmosféra totality Seriál je hodně o strachu, kontrole a propagandě – spíš psychologický než akční.

5. Pomalejší, ale promyšlený děj. Není to klasický „válka a bitvy“, ale spíš špionáž, politika a napětí."

Jo, ještě mimo seriál. Nedávno jsme se s více kolegyněmi shodly, že AI oslovujeme v mužském rodě, některé ani nenapadlo, že by to mohla být " ta AI", docela by mě zajímalo, jak se s ní baví muži.

Ta věta měla být o tom, že na tyhle akce vůbec nejsem, akorát trochu expresivněji, tak jsem ji radši nenapsala .

Ten teambuilding je až na konci května, já tam nechci, pro mě je to fakt zátěžovka, ještě navíc, když musím být kapitánka družstva, to je pro mě fakt nepříjemný.

O umělé inteligenci jsme se bavili včera s mámou, ta ji sice občas používá, na něco se zeptá a tak, ale jinak je zásadně proti, aby se dal vyvíjela a já celkem chápu proč. AI není jen tohle, že se na něco zeptáme a tak, to víš líp než já, když děláš v IT. Mám obavy, kam až to zajde. Třeba u sestry v práci se už dost masivně propouští a pracovníci jsou nahrazeni právě AI. Proč od AI dali ruce pryč lidi, kteří ji vlastně vymysleli a vyvíjeli? Taky se bojím vlivu na mozek, dřív jsi si musel všechno najít, aspoň vygooglit, zparafrázovat do nějaké školní práce sám, naši rodiče museli sedět v knihovně a studovat, ti si to ani nikde nezkopírovali, diplomky museli psát v ruce, pak na stroji. Teď je to moc snadný, aby z toho ty děti (lidi) nebyly blbý, když jim to udělá AI. Já to teď pozoruji i na sobě, dřív jsem si musela dohledávat různé informace a něco z toho poskládat, teď chci napsat dopis na soud, žádost o ustanovení opatrovníka, dám AI data a mám dopis. Když píšu sama, tak začínám hledat slova, dřív to šlo líp.

Déšť je dobře. Je hrozné sucho.

Díky za optání i respekt. Nechám si to pro sebe. Dodám jen, že tuto práci mám hodně ráda. Tak, že jsem ochotná v sobotu vyrazit do deště.

Sousedi přece jen nemají tu frekvenci po třiceti letech až takovou, aby byli příčinou mé nespavosti A ani je nijak cíleně neposlouchám, ono jde spíš o to, že se občas nedají přeslechnout

Ani nevím, kolik hafanovi je. Ale už není nejmladší.

Hafan je teď s morčaty zadobře, ale v minulosti jednu dobu na ně útočil. To ale vzniklo tak, že morčata dostala do klece na zahradě okurky, hafan je cítil a dobýval se k nim. Nejdřív jsme mysleli, že chce sežrat morčata, ale chtěl ty okurky. Tak je nakonec dostal, zhltl a možná protože jich nebylo dost, začal se zase zajímat o morčata a pak i útočit na klec... to se ho nějaký čas drželo, tak se na něj musel dávat pozor. Ale tento rok je hodnej. Navíc většinu času spí.
Ty máš nějaké zvířectvo?

Já jsem měla někde něco proti AI? No možná jen nemám ráda, když někdo dává dokola témata, které vytváří AI, to je fakt otravný. Já AI obvykle použiji, když něco vím, ale nechce se mi s tím vypisovat. No a pak taky v práci.

Teambuilding se blíží, o víkendu jsem vymyslela a nazpívala hymnu. Kolegyně batikovala trička a spadly jí z toho gumičky, takže se nabatikovaly jen dvě z pěti. Máme různé úkoly. Chtěla jsem k tomu napsat ještě jednu větu, ale tu si domyslíš.

Ahoj, to srdce bylo od tebe? Mám v tom hokej, vždycky to musím dohledávat na počítači, a teď se k němu pár dní nedostanu Jestli jo, tak samozřejmě dík

Jojo, zdání klame, já jsem extrémně tichý člověk a introvert. Tento svět mě zahlcuje. Když mě někdo sere, tak prostě zmizím někde v hluboké tůni a musí odsud tahat.

V práci je to asi čím dál lepší, tak snad už se to nepokazí. Akorát bude teambuilding a já musím být navíc kapitánka jednoho týmu, což je teda utrpení.

Bublinka a Fialka se jmenujou Akorát jsme jim ta jména nedali my - totiž co je máme v domě - ale jejich majitelé. Morčata nejsou naše, jsou u nás jen "na hlídání". Akorát že už pár let...
Takhle tu máme ještě psa. Ten taky není náš, ale majitelka je často v Itálii a pes jejího partnera se nesnese s tímto "naším"... zpočátku byl přivezen na týden a už je tu přes rok

Nene, není to autoimunitní.

Ale k tomu mému hlavnímu problémů mám ještě řadu dalších (jako třeba chronické onemocnění etc.) a spolu to tvoří takový záludný balíček

Tak si povíme za 10 let

Lovec incelů: jo. Nejak vic jak dvacet let uz to predstiram. Procpak? Btw uz jsme so o tom bavili u Soraye ve zpovedi.

Ahoj, ty vyvíjíš hry?

Mám nevyléčitelné onemocnění a do toho spoustu dalších věcí, takže prognózy nejsou nic extra

Už ani nevím, co jsem řekla, když to bylo podruhé, tak už jsem ale věděla, že se na něho nemůžu spolehnout. Já "od plic" moc nekomunikuju, jsem ryba. Zpětně jsem přišla na to, zkušenostmi, že muži vůbec nedomýšlí, co tohle se ženama dělá. Ty důsledky jsou pak právě takové, že se na vás postupně vykašleme a spoléhám se jen samy na sebe.

U těch běžek, to jsem se prostě překonala a jela s ním další kolo, ale bylo to hrozný, už jsem nemohla, větší byl ale strach, že se tam někde ztratím, už se začalo trochu stmívat.

Někdy je hodně těžký uhlídat si hranice. Zrovna dětský domovy často nemají ani supervizi, přitom ta práce není žádná legrace. Emočně to bylo to nejtěžší, co jsem kdy dělala.

Náročný, když máš ty děcka rád, tak zas tak moc ne, oni to totiž vycítí a nesnaží se ti škodit. Když je na ně někdo hnusnej, tak mu to dají sežrat.

No jo, teď koukám, že jsem to napsala do svého profilu .