Děkuju!

Proč překlik? Osvítil mě duch svatý. Je v dobrých rukou!

čau, zejtra ti odepíšu na mail, já si ho všimla až teďkon, nějak mi blbne mobil doufam, že se máš dobře

Poletuško! To jsem já, Pink Diamond! Já se omlouvam, že píšu až teď. Byla jsem nemocná. Máš ještě fb? Já ho mam smázlej. Nebo instagram ti dam, jestli chceš.

Já si myslel, že jsi jen nějaká iluze v něčí hlavě a on je to skutečný nick a profil.

Tak tu hru neznám, já mám jen 2 hry, fotbal a střílečku.

Měl jsem na mysli ten tvůj obrázek.

A to je z jakého animovaného filmu?

Mohu poprosit mail, jestli máš?

Pohyb dělá hodně u starých lidí, vidím to každý den a nejen u babi.

No ta naše právě hůlku má, ale chodí i bez ní, jen jí ten pohyb hodně chybí. To víš, čas opravdu vnímáme různě v závislosti na tom, kolik nám je. To asi sama víš...

Chtěla by ses dožít vysokého věku? Bojíš se stáří?

Ahojky!

No právě, také se nám už plete, co je za den, pokud v ten den nic nedělá a jen sedí. Snažím se jí brát hodně ven, ale někdy to holt nejde, když třeba prší, nebo mám práci.
Když měla jistý problém s vylučováním a byly všude bobky, tak to bylo na psychiku mnohem horší, ale i to jsme zvládli, hlavní je se z toho nehroutit a zároveň si připustit, že je to těžké... Teď se tomu smějeme a žádné stresové situace už nemáme.

Na to není čas, abych se někam zapisoval, to by musela být nárazová akce na jeden den, vlastně na pár hodin.
V podstatě jde o duševní potravu a zároveň sociální experiment, zda by moje vločková polévka někomu chutnala.

Chodíte společně ven, když je hezky, jako dnes?

Dobrý večer,

no, u nás seznamování by šlo, ale hodně záleží na momentální náladě. A já se nedivim, někdy je naše babi přestimulovaná natolik, že začne zmatkovat a vytahovat staré vzpomínky - třeba na to, že bydlí ve městě, kde se narodila a má pocit, že je tam, i když není. Takhle jsme zjistili, že si pamatuje opravdu hodně a že vlastně může vyprávět, ale má to pak tu nevýhodu, že ji musíme přesvědčovat, že je u sebe doma a že už je babičkou a nikoliv studentkou, která jezdila ke svým rodičům na víkend ze školy. Někdy jen na neděli, protože se v sobotu šlo do školy.
A tak se docela vrací ve vzpomínkách. Je to hezké, ale i děsivé.

Vánoce neprožívám tolik, ale plánuju udělat něco pro ostatní 24. prosince. První, co mě napadlo, bylo uvařit kotel polévky a rozdávat ji venku bezdomovcům. Jenže na to asi potřebuju speciální povolení, jinak totiž porušuju nějakou vyhlášku a možná i zákon... Tak uvidíme.

Mělo by to být vyřešené. Jedná se o sdílenou adresu a problémy z ní před časem dělal někdo jiný. Vyzkoušej.
Hezký večer!

Ahoj, potřeboval bych vědět, o jakou IP se jedná. Pokud se ti nezobrazuje "Kód chyby", zkopíruj mi sem prosím celý adresní řádek (bude tam nějaký ERROR atd). Pak se na to podívám.

Hezký den!

Ale také už se občas stane, že potřebuji chvíli klid. To jsem si dal závazek, že nebudu v sobě pěstovat takové to, že jsem hrdina a že nepotřebuji odpočinek, vlastní prostor, vlastní záliby. Já vím kam to pak vede, viděl jsem to u lidí, co to takhle měli a nechceme takhle dopadnout. Naštěstí je s ní ještě dobrá řeč a dá se s ní hodně probrat. Je to zajímavé.

Tvojí babi nedělá problém se seznamovat s novými lidmi? Tady jde o to, že ta naše má pocit, že nemá co říct a tak raději mlčí a přitom je to škoda. Má co říct, ale musí se k tomu dostat časem v rozhovoru, chápeš.

Už víš, jak budeš trávit Vánoce? Jak to budete dělat - jestli můžeš prozradit...

Ahoj! :D

Chápu, takže funguješ jen jako dozor, to je milé.

Máš pravdu, ten příspěvek v tvém případě asi ještě nutný není. Vezmi si, že třeba ten třetí už dávají 70% ležákům. A to prostě ani u mě není. A vlastně to ani nechci. Jednou dva měsíce musela ležet v kuse a bylo to hodně náročné.

Těch příběhů je více a jsou smutné. Ale snažím se v nich vidět alespoň něco pozitivního. Fascinuje mě ta psychika, kdy třeba jiná známá byla energická ve svých sedmdesáti letech, velkorysá, neustále se smála, pokoušela se o humor, svou vilu věnovala nějakému řádu. Jenže pak spadla na schodech, zranila se a od té doby, jako kdyby to byl jiný člověk. Nemluvila a když už tak jednoslovně, jen se koukala do jednoho místa, vyprchalo z jejích očí vše a když pak se měli ozvat ti, komu pomohla, nikdo se neozval. Zemřela za dva týdny, co jí dali do domova důchodců.

Hele v těch ústavech je to obojetný, chci říct, že na obou stranách barikády jsou pochopitelné důvody, proč se ti lidé tak chovají, jak se chovají. Ale kdyby lidi jen tušili, co se děje za zdmi...
Asi to víš, jak vidno...

Přemýšlím, že bychom jí našli ještě nějaké kamarádky, ale nevím, jak by to ustála, jestli by si ještě zvykla.
Na druhou stranu, ještě máme docela dost lidí kolem sebe, ale ne s každým se baví tak otevřeně, to je pravda.

Ahoj!

Co se týče upuštění páry, nepodceňuj to. Hlavně ve chvílích, kdy si budeš říkat, že vše se jen horší a není úniku ani naděje na změnu. Bohužel ze svého okolí znám hodně příběhů, kdy to dopadlo tragicky jen kvůli tomu, že člověk byl tím pádem v izolaci... U tebe to zachraňují ty vnější povinnosti.

Ono s těmi stupni péče je to složitý. Podle mého názoru bys aspoň příspěvek na mobilitu měla dostat, přeci jen už vyřizuješ za ni léky, poštu atd...
No upřímně já se bojím demence, dezorientace,... Hodně záleží na tom, jak se ten starý člověk vyspí.

Jednu naši společnou známou její rodina nechala přepravit (pro mě nepochopitelně) do domova seniorů asi sto kilometrů od bydliště. Měla rodinný dům, kde bydlela se svým synem a jeho rodinou, ale protože se často hádali, tak ty vztahy se jen horšily. Jenže proč jí dali tak daleko? Vždyť tady je všude kolem tolik domovů. Navíc kdyby byla blízko, tak se naše babi s ní mohla vídat a už zase by to byl sociální kontakt navíc.
Já jim nechci křivdit, ale mám pocit, že to udělali úmyslně, aby jí zabili. Protože to, jak se ztrácela, jak rychle se ztrácela, když tam byla, to bylo až hororový. Často mi večer volala zmatená, že neví, proč tam je, nebo že nemá co jíst, jestli bych jí o půlnoci nepřivezl na vrátnici tatranku.
Ano, nebylo to s ní také jednoduché, zažila si svoje, měla silný temperament, ale tohle si nezasloužila. Ona úplně se ztrácela. Já jí musel říkat, aby se zeptala doktora, proč tam je a jak dlouho tam bude. Ona se zeptala a nějakej doktor se na ní jen usmál a pohladil jí bez nějakého slova. Do půl roku od nástupu zemřela.

Co se týče zkušeností, já vůbec nechápu, jak může na této pozici dělat člověk bez empatie, nebo s nějakými svými nevyřešenými problémy, že to pak vrhne na chudáka svěřence.
Je to někdy hodně smutné, co se děje za těmi zdmi.

Hele u nás je to někdy taky už těžký. Někdy se nevyspím, protože bloudí, nebo se snaží zhasnout nouzové světlo... :D To musím vstát a říct jí, že právě proto svítí, protože jinak by zase chodila venku a hledala záchod. Od té doby zamykám. Důležitý je, nic v sobě nepotlačovat, ale zároveň nesvalovat vinu nebo vyčítat. Připustit si problém, udělat si z toho fór, aby to pochopila i ona a jdeme dál.
Už taky o sobě mluvila v třetí osobě a popsala osobu (sebe), která k ní přijela na návštěvu. Jindy zase funguje naprosto skvěle...

Jo psychika člověka,...

Není zač.
Jak se vlastně teď máš? Seš s někým v kontaktu s kým můžeš upustit hodně páru? Vím, jak je to důležité v situaci, kdy se staráš o starého člověka. Doufám, že máte příspěvek na péči. My teda bojovali o třetí, ale asi usoudili, že to není ještě tak špatný, tak nám nechali druhý.
Hlavně se neboj požádat o pomoc.

Vážně to takhle jednoduché je? Tak to bych se dítěte bát nemusel.

Tak kdybys něco potřebovala, tak se na mě můžeš obrátit.

Jednou jsme se bavili s jednou známou, která taky pečovala o staré lidi a pak následně o své dítě a říkala mně, že jestli zvládnu se starat o starého člověka, že zvládnu péči i o dítě.
Nejhorší jsou ležáci, těch je mi líto a těch lidí kolem také.
Tak mnoho sil.

RadicalBoy: Myslíš, že by se někdo ujal úplného nováčka v některé z těch komunit? Poskládat si vlastní tým - to už zní jako plán na hodně dopředu. Pracovat na něčem s vlastní sestavenou skupinou bych si dovolila asi až po delší době. Pokud jde o rozpadnutí takového seskupení, tak s tím musím počítat, že se něco takového může stát, když to ti lidé dělají pro zábavu a ještě zadarmo. I tak to chci zkusit, pokud bych v budoucnu dostala příležitost se k něčemu takovému připojit .
Když to tak čtu, začíná to znít míň a míň děsivě - torrenty jsou v pohodě. Tak to máme dvě hlavní pravidla zmáknutá .
Neříkej, že neznáš dobrotu srdce, tsk tsk . Tak teď aspoň vidím, co z toho můžeš mít. Akorát není zaručené, že budu fakt šikovná, abych se někam propracovala, a ty pak získal vhodný kontakt. Ach ano, záliba v masochismu