Ahoj, tvé úvahy a myšlenky už mi chyběly

Ne, bylo to myšleno jinak. Ale to by bylo na životopis, takže jednoduše řečeno co mi připravil život jako bolest a díky té bolesti, kterou jsem musela projít jsem se ocelila, že už starosti, či problémy v této době, které ostatní dostávají na kolena mně přijdou malicherné.
Vidím to v životě, vidím to i tady, že někdo má jen jeden problém z mých třeba deseti, co prožil a sype se z toho..to kdyby dotyčná zažila k tomu ještě třeba další dva, tak asi nepřežije. A dřív jsem to brala jako smutek života a dnes vím, že tyhle strasti ze mne udělaly někoho, kde přežije sakra věci.

Já? Mám raději určitě blázna. Nemyslím tím paranoidního schizofrenika. Ale zvláštního člověka jiným člověkem nepochopitelným. Někdo, nad kým musím přemýšlet, dumat. Kdo je chytrý, vtipný, ale jiným způsobem.

Vidíš, to je zajímavá myšlenka, to introvert vs blíženec. Bližší je mi introvert, navíc je mi absolutně jedno, co kdo o mne říká, já sama nedrbu, nepomlouvám a ani nevedu takové ty slepičí sedánky. Takže se ke mně ani nic tím pádem nedonese. Mám okruh lidí, vesměs stejného rázu, navíc ti, kteří chtějí víc, už ví, že ze mne víc nedostanou, páč mi je fuk, jestli se se mnou budou dál bavit ( kupodivu je to ještě neomrzelo ) a žiju si ten svůj svět.

Ty jsi zajímavej člověk, na to, že jsi tak mladej.

Jaké to je? Asi jak pro koho. Naštěstí já to mám tak, že si sama určím, kdy vůbec někoho chci vidět, nebo nechci.
Psy mám 3, takže rodina jsme celkem veliká
...jinak, máš to pěkně popsané, dřív jsem se ráda toulala po lese a loukách. Třeba 3-4 hodiny. Ale bohužel 2 psi jsou nemocní, takže procházky už nejdou realizovat. Jen když je naskládám do auta a přivezu k louce, či lesu, pak kus ujdou..i tak ale cca půl hodiny. Bohužel.

Jinak, já si nikdy neubližovala. Ani jedním způsobem, co jsi popsal. Na druhou stranu ale dokážu pochopit člověka, který to takhle řeší.
Rozchod pro mne nebyl vůbec bolestný.
Když se nad tím zamyslím, bolest provázela můj život. Ne nějaká událost, čistě konkrétní věc, ale souhrn života od dětství do donedávna. Asi tak.
Dost mi to dalo, něco mi to vzalo. V mládí jsem byla přesvědčena, že mi to pouze vzalo. V téhle druhé polovině mého života si myslím, že spíš dalo.

Jéje, víš kolik lidí žije ve lži? ..a kolik jich tak žije dobrovolně a raději? je to pro ně jednodušší a možná si i dovolím napsat, že tomu někteří nakonec i uvěřili. Bohužel.
Ano, máš pravdu. S tím, že dotyčný ví, že mu ten druhý lže a dělá, že mu říká pravdu. I mně se to stalo. A víš proč jsem dělala, že mi je podávána pravda oproti lži? páč už jsem neměla sílu, nervy, dokola se hádat- nejsem hádavá, nechtěla jsem řešit, atd , ..bylo to pro moje dobro. Protože kdybych měla trvat na pravdě, tak bych na tom byla hůř já, než ten, kdo lhal. Takže ve finále jsem si pomohla. I když si lhář pomáhal sobě, ve finále pomohl mě. Protože JÁ věděla, jak to je. To bylo důležité.
A ano, je to někdy až neskutečně nenormální. To nikdy nepochopím. Ale asi je to nastavení daného člověka, protože je to až neskutečné. Přesně jak jsi to popsal.
Trefně -
krom toho, že mu nedělá problém lhát, zároveň i nevadí, že ten druhý ví, že je mu lháno ve chvílích kdy je mu lháno.
( někoho mi hooodně silně připomínáš!!
)

Máš nějaké zvíře? já myslím, že ne. Mám chybu?

Takže tys ten, kdo si se mnou psal v profilu?

Píšeš, že tak málo o sobě víš. Dovolil jsi někomu, někdy, či podařilo se někomu, že tě znal lépe, než ty sám?......možná ne, lépe, ale trošku víc?
---------------------------
Ty třeba víš, že je s tebou sranda, že jsi komediant, že tvá slova o tobě, jsou jen popsanou skutečností, říkáš žes hodně zažila a tak se znáš v obsahu, který nevede tolik k pochybnostem jak moc je třeba ohledně tvého celku vypovídající momentální rozpoložení.

...........takhle bych to neřekla. Tohle zní jak na jistotu. Ne, není to tak.
Ale to je na dlouhé povídání

A Ty jsi falešně skromný?

Člověka, který má navenek tvrdší slupku, chránící jeho měkčí jádro, musí před jeho nakonec tvrdostí, obměkčit někdo zvenčí?

To jsem přesně já, zajímavé.
-------------
Ono je taky otázkou, jakého druhu ta připosranost je.

To je dost osobní, takže to nebudu psát..ke všemu zamotané.
-------------
Co častěji rozhoduje o neúspěchu? Přeceněné schopnosti nebo nedoceněné sebevědomí?

Můj tip je nedoceněné sebevědomí.