Mám dneska vztek a náladu se hádat, to je všechno. Jindy bych to tak neřešila.

Jo. Je tak pěkný, když přijde někdo normální s rozumnou úvahou.

Tady máš možná nějakou "práci":
https://www.zpovedni ce.cz/detail.php?statusik=1139571

No, nejsem schopná si myslet, že všeodpouštějící a nekonečně milující otec nechá svoje děti upadnout do zatracení jen proto, že jsou blbý a neprohlídly.

To si jako nepředstavuju, že by si řekl "Aha, tady Whisky si to nemyslí, tak radši to udělám podle ní."
Ale pro mě nemá smysl věřit v jinýho Boha než nekonečně milosrdnýho a všeodpouštějícího.

No, já si to nějak nejsem schopná myslet.

Když jí to nezazlíváte, tak jak by jí to mohl zazlívat Bůh, když je nekonečně velkorysejší než my?

My jsme teda měli program, ale taky nám hodně lidí řeklo že se jim naše svatba líbila. Což mě potěšilo, protože moje rodina byla původně hrozně rozladěná z toho, že chceme svatbu bez alkoholu :D a na čem jsme ještě trvali tak já jsem hrozně chtěla růžové šaty a manžel bílý oblek, a tím jsme udělali čáru přes rozpočet jednomu pánovi který nám chtěl říct takové slovíčko o tom, proč má nevěsta bílé šaty a ženich černý oblek :D :D :D

Mno, nejdřív někde v lese, na tajňáka, pozvat jeho i mou rodinu prostě na výlet, paseka, na pařezech nachystaný občerstvení, a pak se tam vzít... Ale to by bylo nerealizovatelný, tak že zoo a pozvat jeho i mou rodinu do zoo a vzájemně by o tom nevěděli a tam by byla nachystaná svatba, no a trocha akce, ale nakonec z toho zbyla jen tak akce. Měli jsme konvenční hostinu, předem oznámenou, obřad ve standardních prostorách, ale tak aspoň bowling a segwaye a různé hry aspoň nikoho nekleplo :D

Hehe, evidentně vnímám sama sebe jako Ty sebe a Tebe jako Ty mě :D :D :D

Zdravím, chci Ti vyjádřit obdiv za Tvůj přístup k manželství po rozvodu. Vím, že je to tak správné, ale přesto to kolem sebe vidím jen velmi málo často, ale nesoudím ty, kteří k tomu nemají sílu, protože jsem se sama do té situace nikdy nedostala a kdo ví, jak bych ji ustála já... O to víc mě ohromuje, že to někdo bere vážně, je to i pro mě obrovským povzbuzením brát vážně i ty věci z Božího záměru, z kterých člověk nemá aktuální potěšení, ale prostě ví, proč to dělá...

Jo a na Tvou výzvu se teda přiznávám k plameni z minulého týdne, ale to není na děkování, to je prostě a jednoduše vyjádření, že se mi líbí, jak radíš lidem a považuji Tvé rady za mající smysl, hloubku, zrcadlící některé obecně platné pravdy, kterýma prostě nejde moc pohnout, protože prostě jsou, a v podstatě jediné, co se s nima dá dělat, je objevit je :D :D :D (konkrétně třeba to že se omlouváme "protože", a ne že se omlouváme "aby", nebo jak jsi to formuloval. Ta formulace se mi moc líbila.)

Ahoj, sice jsem Ti plamínek zaslala, ale už dříve..omlouvám se za pozdní reakci.

Můj plamenomet jsi dostal, ale už dávno. Beru to trochu osobně pokud si to nepamatuješ a zvlášť proto, že jich ještě nemáš tolik aby Tě to mátlo. Protože jsem ale tolerantní a mám pochopení, tak Ti odpouštím

Asi si mě s někým pletete. Kdo podle vás jsem? Nikdy jsem tady neuváděla ničí jména. A koho tím gerojem myslíte?

nehoraznaprimadona

Že budu rád, když tu zůstaneš se svými osobitými zpověďmi, ať už pod jakoukoliv identitou.
Pokud nebudeš všude cpát toho svého geroje a nadávat na druhé.

Co jste myslel tím, co jste mi napsal pod mou zpověď?

Lidi, přiznávejte se mi k těm plamenům.
Já pak nevím, komu děkovat.

Bylo mi potěšením. Já nic, takhle to bylo už když jsem přišel.

Pragmatik

To s těmi krysami (čest výjimkám) jsem zaznamenal taky. Ale netroufám si říct, zda to souvisí či nesouvisí s pohlavím.

Ze mě se stal po rozvodu taky větší cynik než dřív. Hlavně proto, že jsem byl odstřelen náhle a bez varování, bez zásadních důvodů a bez šance na to, abychom společně mákli na změně. K nápravě stačilo velice málo. Možná hodinový rozhovor a trocha oboustranné sebereflexe. O to víc to člověka mrzí.

Jakkoliv byla manželka v mnoha ohledech naprosto skvělá, byla zároveň ztělesněním ješitnosti co se týká vztahových problémů. O choulostivých věcech prostě nebyla ochotna mluvit. To měla z rodiny, kde vládl patologický způsob komunikace. Vlastně to byla naprostá nekomunikace o problematických záležitostech. Choulostivé věci se neřešily, raději se od nich pohodlně utíkalo. No a pak to v lidech různě úchylně bouchalo a projevovalo se to až bizarně.

Takže tě chápu, taky někdy bojuju se skepsí a hořkostí. Zároveň si chci zachovat naději a prozatím se mi to daří tak napůl. Jsem vděčný za současnou partnerku, která je úplně jiná, otevřená, schopná vidět chyby nejen moje, ale i ty vlastní a normálně se o problémech bavit.

Třeba někdy potkáš podobnou, která bude fér a vyjde to napořád.

Znovu respekt za otevřenou odpověd, vážím si toho.
Je to na tobě, ale radši bych to na tvém místě promázl, at tě pak někdo neotravuje, znáš to tady.
*
Jo, učit se znovu chodit a 1+ rok rehabilitace jen k běžnému provozu - rozumím.
Ale jak jsem řekl, na tomto webu se rozpovídávat není vděčné. Myslím, že skuteční chlapi se po nejtěžších obdobích vracejí vždy celkově silnější, slabochy to zničí.
No, já partnerku v nejhorším měl a zažil jsem tu klasiku, že krysy opouští potápějící se lod vždy první. Další kapka, aby když vidím ženské srdceryvné mučednické historky např. tady na zp, tak se tomu smál nebo mi z toho bylo zle. Zvláště, když všichni kamarádi a známí zažili to samé. Ale nic, co by zrovna mě překvapilo. Dokud se daří a jsi superman, milují tě všechny. Dnes už je mi bytostně zle, když ty dvě slova od žen slyším (ono slyšet to asi po třicáté znechutí i otrlé povahy).
Samozřejmě, ty máš myslím stále k ženám takový ten pozitivní přístup, což já neměl nikdy a během života mi nějak nedaly důvod to změnit (když už se to dařilo, tak to obě osudovky rozmetaly na prach) + já si ten chlapský přístup, že nejsme do šrotu, dávám skrz cvičení, sport a tvůrčí práci, ne přes ženy. Ne, že bych neměl tu lepší část žen svým způsobem rád (asi jako vlk a Pastýř ovečky a štěnata), jen dnes nějak nenabízejí to, co mi něco dává a co nabízely ty za první republiky a dále. S ženami to mám špatně do dnešní doby, hodnotná je pro mě jen příp. celoživotní partnerka, jinak je to pro mě vše bezcenné a zbytečné. No, takže předem jasná věc při feminisaci polistopadové generace. Kdybych zamlada věděl, co vím dnes, zůstal jsem hrdým panicem, žil spokojeně pro tvůrčí práci, projekty, koníčky a bez všech těch krásných bab v posteli se v klidu obešel. Protože s daným přístupem je to jen všeobjímající marnost. Na druhou stranu, až když to opakovaně máš v nejlepší kvalitě, co společnost nabízí, můžeš říct, že to za to nestojí a že už to nechceš.
Ale to už jsme u kapitoly filosofie -dnešní den vs věčnost- a -ženy/vztahy vs životní projekty-.

Já si aktuálně skutečně užívám klidu a pohody po extrémně náročném letitém ds vztahu a jeho ultrahnusném konci. Není nad to se v klidu najíst, vyspat, podívat se na film či sport a neřešit ženské sračky. Umím si vážit klidu bez ženy. Není náhoda, že se mniši dožívají tak vysokého věku, zatímco ženatí muži ani důchodu. Už tak deset let toužebně očekávám okamžik, kdy v sobě kapitolu ženy definitivně uzavřu (ale ten dominantní instinkt pořád občas zlobí a tak dáš další zbytečnou šanci).
Řekl bych, že se to dá shrnout život pro zážitky vs život pro výsledky. Já si nic hezkého ze vztahů nepamatuju, i když tam toho 99% bylo, zatímco z konců si pamatuju vše.
Zajímavé, že třeba u sportu to mám přesně naopak. No, nepamatuju si ani první sex, ale určitě si zapamatuju ten poslední.
Ale ženy řešit nebudeme, hlavní je zdraví.

Měj se hezky