Dobrý večer,
po 5 letém vztahu (skoro jako manželství - bydleli jsme spolu atd.) mám 4 měsíce nového přítele. Vše je opravdu krásné a užívám si každou chvilku.
On pochází z města, kde žiju já, ale bývá spíše kvůli škole a práci ve městě vzdáleném 400 km. Sem jezdí víceméně na 4,5 dní a pak je zase týden až dva tam, a takhle fungujeme prakticky od začátku.
Dny, kdy se nevidíme, tak si alespoň píšeme nebo mi volá a prokecáme spolu třeba hodinu a půl. A když je tady, tak se vídáme celkem často. Stále něco plánuje, nikdy se s ním nenudím. Když byl teď pryč ty dva týdny, chtěl, abych jela přes víkend k němu já do toho druhého města. Tak jsem jela.
Vídáme se opravdu celkem často, jak to jen jde, ale kámen úrazu spočívá v tom, že on má méně volného času než já a vždycky mi spíš tak oznámí, že dneska bude se mnou, že zítra bude spát doma... Pak že dneska jde třeba na pivo, že mi zítra zavolá... A to mi vadí, že se všechno řídí podle něj.
Já s ním nepotřebuju být každou minutu, ale třeba bych chtěla umět říct: "Ne, zítra nechoď, chci mít večer pro sebe." A jemu by to i bylo asi líto, opravdu se mnou chce být často, ale prostě plánuje si to podle sebe.
Jinak je úžasný a plný překvapení, často mě potěší nějakým výletem, nebo mi dal na Mikuláše balíček plný všeho, co mám ráda.
Za týden se už do mého města stěhuje natrvalo... A já vůbec nevím, jak to bude. Nejraději bych byla, kdyby se ke mně nastěhoval, já už nejsem zvyklá po předchozím vztahu na nějaké randění, zabírá to hodně času, když je u mě, musím se mu furt věnovat atd., ale zase si užívám to hezké, co jednou jistě zevšední. Ani nevím, jestli by se ke mně chtěl stěhovat on, ale já to první nabízet nebudu.
|
| Bernardýn Bruno |
 25 |
|
|
88 
26