hezky se naparádit, udělat si obličej a pěknou fasádu. S hrdostí vzedmutou a rameny rostoucími do výšky, s krokem jistoty a pohledem perspektivním vyrážím do společnosti. Zadání? Bavit se, klábosit, smát se a občas zavtipkovat, sedět a chvíli mračit se, a pak zase všechno registrovat. Jsem tu, jsem tu s vámi a jsem tu pro vás. Rozdám se, jen abyste se bavili a brali mě do party. Jenže! Je to hérečka jak by smet'!...
Stoptime na dámských toaletách: do svého odrazu se zahledím a opakuji si: vzpamatuj se! Průměrný čas na hajzlík vypršen, společnost čeká a ptala by se. Jdu zpět, ale času bylo málo. Snad by pomohlo vytrhnout se z prostředí? Dávám další rundu. Ne, moc nepiji, ale stačí aby se málo smíchalo s špetkou přetvářky a vznikne z toho jeden velkej kýč. Na co si ....? Hérečko! Partičku jsme dohráli, však kolikrát jsme prohráli? To nevím. Platíš? Děkuji.
Na řadě je trocha čerstvého vzduchu, jenže mozkové závity se stále neroztáčejí. Mluvíš jen k mojí marinetce a já zas k tvojí, kde jsi ale skutečný ty a kde skutečná já? Oba jsme se rozjeli, ale zatím jsme se nestřetli. Tak jsem doma a s povinností bavit se ze mě spadla také divadelní maska a stejně tak oblak, který zastřel mou mysl. Jsem jako slepec, který miluje, ale bloudí a nemůže dojít do cíle.
Ps: Zlrátka kašpárek. A že sport jsem vynechala? Kdepak, byl to fotbálek. |
25 
Osman
25 
Jentak
30