Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
No..nemůžu přijít zrovna na žádnou fóbii...a co se týče jiných věcí,tak člověk postupně otupí...i tu bolest teď už vnímám jinak,když člověk pozná silné bolesti,tak mu pak ty předchozí "drobné" připadají směšné..S tou psychickou bolestí je to ale horší,v zásadě ale platí to samé..
|
|
|
|
Vas se tolik boji vytahu dyt jsou hodny nekousou neustknou neotravej jen zavrou. Osobne nemusim hady, pavouky a vysky, ale jde to i prekousnout. To se spis bojim fetaku a jiny haveti, bojim se na hlavni nadrazi v praze kolem pulnoci bez doprovodu policie... pak uz jen takovy drobnosti co mi vlastne pomahaj abych prezil:-)
|
|
|
|
Od malička, skoro kam až moje paměť sahá, jsem se bála psů. Ten strach se neustále zhoršoval, hlavně za to mohly mé ranní cesty do školy na prvním stupni ZŠ, kdy na mě zákonitě vždycky odněkud nějaký pes vyskočil a poštěkal mě. Pak už jsem měla všechny nebezpečné psy v okolí zmapované a pojmenované, věděla jsem přesně, kdy kterého venčí a co od něj můžu čekat. Ze zpětného pohledu jsem se ale tehdy bála nesrovnatelně míň, nechápu, jak jsem si třeba mohla hrát před barákem na hřišti, jít do lesa za brákem nebo chodit na výlety, to jsou věci, které bych si kvůli možným střetům se psy dnes už vůbec netroufla podniknout. Takže o nějakém zocelení se nedá mluvit ani náhodou.
Pak jsem se ještě svého času hrozně bála vrahů, konkrétně že se nám někdo vloupá do bytu a zavraždí nás. To bylo dáno hlavně tím, že jsem už jako poměrně malá (tak 12, 13 let) hltala detektivky. Postupem času jsem se z toho nějak samovolně dostala a bát se přestala. Nejvíce mi pomohlo, když jsem si vsugerovala, že vrahové můžou chodit jen mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní, protože dříve někteří lidé ještě nespí a později už zase někteří lidé vstávají:-) Takže když jsem se pak vzbudila třeba ve dvě v noci, klidně jsem zase usnula s tím, že tam žádní vrahové nejsou...
A nějakého celkového výrazného zocelení si nejsem vědoma, popravdě ani pořádně nevím, co si pod tím mám představit.
|
|
|
|
fyzicka bolest mi nevadi tolik psychicka....
jinak vytahem se bojim jezdit jak svina.....4x jsem se zasekla, z toho nastesti jen 1 sama :)
|
|
|
|
nejvic jsem se zacala dusevne zocelovat v 15ti, a to cilene/vedome, ale slo to dost pomalu :-(
dodnes mam strach z neceho (1 vec), co tady neupresnim, ale jedna takova vec existuje
vytahu se taky bojim, ale ted jsem na tom zacala pracovat :-) a uz je to mnohem lepsi
|
|
|
|
V osmi letech tě výtah nefokázal identifikovat jako břemeno? A kde ses narodil? Mathausenu??
|
|
|
|
Kazdej den a nova zkusenost je zoceleni, pracuje si na tom kazdej sam.
Jestli se za straslivy zazitky pocita duseni pod perinou, zavirani do skrine, vytah nebo plynova komora tak jsem s prezidentem. At zije Klaus Trofobie...
Na Mirove ne, tam mizej mrize i vezni.
|
|
|
|
ve výtahu se taky necejtim 3x nejlíp...Možná to má původ z mejch snů, častokrát se mi zdálo a stále ještě zdá, že jedu výtahem a ten výtah se utrhne...
|
|
|
|
Skoro bych řekla, že už mě nic nemůže porazit, jen poslední věc z dětství: pořád čekám, kdy se přestanu bát v noci sama doma a pořád nic.
|
|
|
|
Mno, tak výtahů sem se nikdy nebála, až poslední měsíc, dva..od té doby, co jsem se tam sekla:-/ ale po schodech chodit stejně nebudu :-) pro mě je zdravější výtah :-)
Jinak mam trošku tý arachnofobie, teda těch malej roztomilejch pavoučků se nebojim, ale těch větších, no fuj...to se spíš zhoršuje furt :-)
Taky se bojim hadů, to je na mě až hodně ošklivý :-) to ani nevim z čeho mam...asi jen, ež sem se v 9ti dozvěděla že sou i dost jedovatý a zabíjej :-)
Taky mam strach z vejšek..no nejdřiv sem měla strach ze schodů, protože sem na nich spadla a bolelo to, no a pak i z vejšek...vejšek typu stoupnout si na židli a udržet rovnováhu..ee
Z velkýho množství vody...třeba jako jít těsně kolem rybníka..tfuj...to asi když sem se jako malá párkrát málem utopila...teď sice už trošku líp plavu, ale kde nevidim na dno, nemam jistotu :-) z toho taky trošku ztrácim rovnováhu..
Pak mam fobii s jednoho profesora, jedný profesorky a taťky :-) ale to tu nebudu rozebírat :-)
Takže závěrem: Jsem padavka, vim, ale nějak moc to neřešim :-)
A to zocelení jsem tak úplně nepobrala :-)
Pěknej den :-)
|
|
|
|
kazdym dnem se chytrejsi a zocelenejsi, a skonci az po smrti, my letci mame ocelove ptaky
|
|
|
|
to chce tak 2 roky na Mírově a pak teprve mluv o zocelení...
|
|
|
|
Fyzická-to je ta nejmenší...
|
|
|
|
pořádné zocelení na tebe ještě přijde, nejde jen o fyzickou bolest...
|
|
|
|
17 
30 
22 
