Ano velikonoce, mám za sebou další velikonoce. Proležené v depresi, proplakané smutkem a vztekem. Dneska jsem se nedokázal vůbec nic naučit, a čas se krátí. No, nic. O to vlastně nejde. Chtěl jsem jít alespoň chlastat, někam vypadnout z té blbé betonové krychle kterou nesnáším. Ale nebylo s kým. Nikdy není s kým. Normálně mě to nezajímá ale teď před maturitou mám zvýšenou touhu vypít si mozek.
Já už nechci vůbec nic. Nic. Podělané deprese. Zase otevřené okno. Větral jsem.
Jenom možná držet jí v objetí a vědět že ji nemusím pouštět, sedět s ní na lavičce a vědět že tam můžu sedět jak dlouho chci. Povídat si, říct jí to všechno co tak strašně moc chci někomu říct. Někomu blízkému, někomu komu věřím. Jenom tak být. A nepřemýšlet, smát se všemu tomu co mě čeká.
Celý den sem na ní myslel a představoval si že jsme spolu. A říkal jsem si že to přece záleží na mě, že to můžu zkusit. Ale na druhou stranu kdyby to záleželo na mě tak bych to udělal už dávno, takže vlastně nevím. Třeba by to stejně nefungovalo, možná že by mě to stejně nepomohlo. Protože by se to lišilo od toho co si představuju. Ale kdoví.
Děkuji Vám za přečtení a příjemný večer.
|
19 
27 
25 
Smoulinka