Já hnus,
já bída,
já hnus,
MRKEV.
Kvedlání je samo,
o sobě zákeřné,
kdež v tmě,
já díru mám.
Já osedlám,
koně zapřáhnu,
a zelím se otřesu.
Celý malý,
to dům a stáj,
já též páně,
já sám galán,
já řičím na ní,
toť ne toť ne,
kde osmahne,
kde tu se hne.
Já nevidím,
pro slzy tvrdé,
kde na saních,
už Mirka bledne,
já uháním,
doktory nevidím,
on za mnou,
všude sníh,
a tu léto a jiskry,
a tu zima hleď,
nocleh.
Usnuv na zimě,
usnuv na sněhové peřině,
já hraju si s míčkem,
malinkým tím,
že vidím.
Prosvítám důmyslnou,
plnou tmou,
rákoskou tam,
a zase pryč, páska přes oko,
z okna do okna.
Kde Vena slídí po nocích,
Jestli tu je břich.
Hledím na kolíček,
tam dolíček,
Já končím už vřele,
vy nelezte mi do
řiti. |
17 
32 