Jsem asociální troska. Před chvílí sem psala nějaká holka o tom Ajťákovi, který nikam nechodí. Já teda nejsem ajták a počítačům vůbec nerozumím, ale jsem na tom stejně.
Jsem naprostý asociál a nemám žádné kamarády ani známé. Nechodím vůbec do společnosti. Ráno vstanu, jdu do školy a po škole rovnou domů. Ve třídě se sice bavím se dvěma klukama, ale často celou přestávku prosedím v lavici a koukám do zdi a ponořím se do svého vlastního světa. Když přijdu domů, tak sedím u počítače nebo si jdu ven zaběhat, zajezdit na kole nebo teď v zimě zabruslit, ale na koupaliště, protože tam nikdo není, bojím se totiž kontaktu s cizími lidmi. Nečtu knihy, o nic se nezajímám. Jen se dívám na sport a na historický dokumenty o 2.světové válce. Jak jsem psal, nemám absolutně žádné kamarádky a holku už tuplovaně ne, protože žádná nestojí o kluka asociála, introverta, samotáře, hlupáka, melancholika, který nemá žádné koníčky a záliby. Bydlím na vesnici, takže někdy pomáhám doma a jsem rád, když třeba podávám cihly (stavíme) nebo řežeme dříví, protože jinak bych proseděl celý den u počítače. Jsem niemand co se holky ani nedotkl. Jsem odsouzen k věčné samotě. |
| asociáleček |
 17 |
|
|
uohnoj
99 
Dříč