Schoulené tělo na podlaze,
slzy stékající po tváři,
zrovna teď necítíš se blaze,
v obličeji úsměv nezáří.
S vypětím všech sil se zvedáš,
rukou v pěst hrozíš na kameru,
vzápětí opět bezvládně padáš,
s každou další slzou ztrácíš víru.
Tvůj předvídatelný život je u konce,
hořká chuť prohry, sladká chuť krve,
v oné cele, za mřízemi, jako ovce,
už nikdy nic nebude jako poprvé.
Jediné, v co doufáš, je rychlý konec,
pohled do očí nahání ti strach,
lepší i nekonečný Svatého Víta tanec,
než neustále přítomný smrti pach.
Tiché kroky slyšet jsou chodbou,
klíče v zámku dvakrát zařinčí,
sklánět se vidíš postavu temnou,
cosi chladného ke spánku ti přiloží.
Třeseš se, nedočkavost, snad strach,
tisknu kohoutek a místností záblesk,
na zemi sprška krve a střelný prach,
v očích tvých vděk, láska a...stesk.
|
23 
41 