REGISTRACE TABLO STATISTIKA SOUTĚŽE POMOZTE REKLAMA KONTAKT

Zpověď č.46216, vloženo 09.02.2005 18:31:51
lidi, sorry, ale já to musel zkritizovat
Příjemnou denní dobu, ve které toto čtete. 3.2.´05 tu jistý Lampion psal o svých problémech (45555). Původně jsem mu chtěl poradit a ulehčit s jeho trápením, ale pak mi došlo, že bych mu nijak nepomoh, takže jsem radši nic nenapsal. Spíš mě zaujala rozhřešení ostatních, a to protože jsou nefunkční, či nesmyslná, či nepoužitelná, či úplně mimo (pokud se to týká vašich rozhřešení, vyberte si slovo, které vám přijde nejméně urážlivé). Nedalo mi to, musím se rozepsat (je to tedy svým způsobem i moje zpověď) proč. (Slova v uvozovkách jsou většinou citace z té zpovědi, tiskové chyby jsem neopravoval.) Hlavní věc - sebevrah uvažuje úplně jinak a má jiný pohled na svět, než vy. Pochopit jeho myšlení a to, jak došel ke svýmu postoji, je asi takové, jako např. pochopit, jak Mayové a Aztékové v 16. století mohli považovat španělské dobyvatele jedoucí na koních za šestinohé bohy (někde se ještě přidává, že fakt, že se tito šestinozí bozi kdykoli dokázali „rozpojit“ na člověka a čtyřnohé zvíře, byl pro ně důkazem, že se skutečně jedná o bohy nadané nadpřirozenými silami, ale o tom psát nehodlám). Teď už k oněm rozhřešením. Mluví-li sebevrah o tom, co chce udělat, není podle mě to, že to nechce udělat, ale to, že má v sobě ještě nějaké zbytky pudu sebezáchovy, které se takto projevují. Jsou pudy, které tomu chtějí zabránit, ale je taky myšlení, které to chce udělat. Řešení povědět si, že „nejsem sráč, co si sere do gatí, takže vyřešim každý problém“ - proč toto nefunguje: jednoduše to nevydrží dlouho. Tohle může na nějakej čas od činu odradit, ale myšlenky, že „Totální prázdnota smíchaná s pocity bezdaděje, samoty, úzkosti, strachu a kdoví čeho ještě.“ se zase vrátí a postupně převáží. Člověk psychicky na dně si nedokáže neustále donekonečna vsugerovávat, že problémy vyřeší, když mu realita vždycky ukáže pravý opak. Stejně tak i pro člověka odhodlaného k sebevraždě z jiných důvodů to na moc dlouho nepomůže. Sebevražda = útěk před problémy. Ano, pro nesebevrahy ano. Pro sebevraha je sebevražda UNIVERZÁLNÍ ŘEŠENÍ problémů. Zde je třeba odlišit sebevraždu z důvodu osobních problémů (pocit beznaděje, pocit, že jsem k ničemu, smutek nad ztrátou blízkého,...) a z důvodů širšího úseku problémů, než osobních problémů (např. sebevražda Jana Palacha). V prvním případě sebevraždou problémy zmizí (tj., když se zabiju, už nebudu mít pocit smutku, beznaděje,...). Stejně tak, jako problémy zmizí, když je vyřešíme. V druhém případě se problémy nevyřeší, zůstávají, ale o tom se tu nebudu rozepisovat (nemyslím, že Jan Palach je zbabělec, který utekl před problémy), a navíc nemyslím, že to je případ Lampiona. Rady Cholery jsou moc pěkné. Vážně (to není ironie). „začni se milovat. začni milovat svůj život takový jaký je. prožívej si svá trápení, protože jen tak poznáš, že už je líp. a až bude líp, tak se z toho raduj. raduj se z každé minuty pomíjivého štěstí.“ Škoda, že to tak nejde :-( V podstatě je to totéž, jako říkat pesimistovi, aby myslel optimisticky. Tohle znamená úplně převrátit svůj postoj k životu, postoj, který se v člověku vypěstoval během roků. Když se takto řekne pesimistovi, aby si sundal černý brýle, a podíval se na svět normálně, odpoví, abyste si vy sundali růžový brýle, a vy se podívali na svět normálně. Těžko se můžu začít milovat, když mám v sobě vypěstovaný pocit opaku. Nemůžu milovat svůj život, když sám vidim, že stojí za nic (nebo hůř). No a tím, že si budu trápení prožívat, podle mě jen dojdu k tomu, že budu mít umocněný pocit, že mám oprávněný důvod se trápit. A to mi nepomůže. A co se týče radování z každé minuty pomíjivého štěstí - to taky nevydrží nadlouho (viz odstavce výše), osobně jsem to zkoušel, ty pesimistický myšlenky se vždycky vrátí. A teď problém toho, jak to přijmou rodiče. Tohle je něco, co odrazuje člověka odhodlaného k sebevraždě. Ale taky to nemusí trvat věčně. Po určitém čase pravidelného myšlení na sebevraždu (u Lampiona to jsou už dva roky) ten pocit odpovědnosti, že tohle rodičům udělat nesmím, ODPADÁ, prostě vás přestane trápit myšlenka, že se budou trápit vaši rodiče. Po dvou letech sice ještě neodpadne, po delším čase ano. Věřte tomu. I když, je možné, že u některých odpovědnějších jedinců neodpadne nikdy. Nejsem (a nemůžu být) matka, takže nemám právo posuzovat, jestli existuje na světě větší psychická bolest, než když matka přežije vlastní dítě. Ale budu šťoura a řeknu, že pochybuju, že palestinská matka, která pošle syna, aby se stal „mučedníkem“, a je pak na něj hrdá, a sama hodlá ukončit život podobně, že bude psychicky trpět nad smrtí syna. A ještě jednou budu šťouravej. Je možné, že jedna velká bolest matky nad ztrátou syna, bude menší, než vlastní bolest z „totální prázdnota“ plus „pocity bezdaděje“ plus „samoty“ plus „úzkosti“ plus „strachu“ plus... A zeptám se jako sebevrah - když budu nesobeckej a nezabiju se, aby rodiče netrpěli bolestí, táži se, kdo bude nesobeckej a pomůže mi s mojí bolestí??? Kdo pomůže mně, moje bolest že je nic? Rodiče ne, těm to nemůžu říct. Psychiatr? Kamarádi? „Život, byť složitý a bolestivý, je dar“ Hezký. Sebevrazi, co litujou, že se narodili, to asi budou vidět trochu jinak. Jsou tací, co to berou tak, že si je rodiče (z nějakého důvodu) pořídili, bez ohledu na jejich postoj, nikdo se jich neptal, jestli se chtějí do tohoto světa narodit. A může to dojít do takovýho extrému, že považujou den svého narození za den, kdy rodiče na nich spáchali ten největší zločin. No, ale s takovým přístupem k životu bychom dlouho nepřežili, že, takže tohle řešit nebudeme. „Láska je neocenitelná, vzácná a drahocenná“ Hehe, tohle zkusím říct, až potkám někoho na druhý straně plotu na Nuseláku, a kdo mi řekne, že chce skočit, protože ho nechala jeho manželka/přítelkyně. Třeba přeleze ten plot zpátky, aby mi dal přes držku, a já tak zachránim jeho život. „na světě je přece tolik věcí, pro teré stojí za to žít...“ Sebevrah by asi odpověděl, že je na světě tolik věcí, pro které nejen že nestojí za to žít, ale je lepší zemřít. A hlavně sebevrah tyto věci vidí jinak, v jiném (svém) úhlu pohledu. Někdo na růži vidí krásu květiny, vůni, lásku...někdo vidí trny, zradu, alergie... Názor Ahasver(a) je užitečný. Ventilovat své myšlenky může pomoci spoustě k sebevraždě odhodlaným jedincům. Páč se může najít někdo, kdo onoho jedince dokáže přesvědčit, že je třeba zůstat naživu. Že je skutečně pro co žít. Ale určitýmu procentu sebevrahů to nepomůže, protože při přemýšlení o příčinách svého stavu se utvrdí, že je jejich myšlenka správná. Každopádně tato rada (podle mě) může pomoci alespoň některým, stojí za zkoušku. „hledáš důvody,proč to neudělat a dříve či později si najdeš cestu kudy chceš jít ty sám“ A za jak dlouho tu cestu najde? Vydrží čekat, vydrží hledat? Tohle vůbec nemusí být pravda. Stejně tak to může na cestě vzdát. „Kdyby se meli lidi zabijet kvuli "pocitu prazdnoty" tak tady za chvili nebude k hnuti pro mrtvoly.“ 3DFX4eva: to je sice pravda. Ale neúplná. Lidi se kvůli pocitu prázdnoty většinou nezabíjejí. Nezabíjejí se ani kvůli pocitům beznaděje. Ani kvůli pocitu samoty nebo úzkosti nebo strachu. Ale něco jinýho je, když je to všechno tohle dohromady! A všechno tohle dohromady nemá najednou každej člověk. Ale když už jo, tak není divu, že myslí na sebevraždu. „Tak si najdi neco co Ti ten zivot vyplni!“ To se lehko řekne. Napadlo tě, že ten člověk už hledal, nenašel a nemá sílu hledat dál? „To je ti zivot dany tak malo??“ No, vzhledem k tomu, že je tu přes 6 miliard lidí a přirozený přírůstek je 1,84 za sekundu, tak mně přijde, že jeden život sem, jeden život tam, a když je ten pocit, že vlastní život je k ničemu, tak k němu prostě ta úcta není a nemůže být. Tedy, ano, život daný není zas tak moc. „co kdysi lide v koncentraku by dali za jakykoliv zivot“ Lidé v koncentráku měli onen pud sebezáchovy, a potřebu to přežít. Sebevrazi to nemají. Jo, a řek bych, že tam ta motivace přežít musela být (vidět starýho životem zkušenýho dědu, jak bojuje, to veme vítr z plachet těm, co si chtějí lehnout a nechat se zabít dozorcem), v dnešní době toho moc, co by motivovalo není. Je to možná paradox toho, že doba není tak zlá, jako za války. „Ty se nudíš a nemáš do čeho píchnout...“ Další nedokonalá pravda. Ono lze něco stále dělat, být pořád v jednom kole, a přesto ty myšlenky se vrátí. Kdy?, no ve volných chvílích, bohatě stačí čas mezi tím, než usneš poté, co zhasneš lampu. Jakmile ty myšlenky jsou, tak je třeba non-stop tělo i mysl zaměstnat, což je prakticky nemožné. A zase, ta euforie z toho, že by najednou bylo stále co dělat, nemusí vydržet věčně. „je na Světě tolik krásných věcí, i když jsou to třeba jen maličkosti?“ Stejně tak je na světě plno opačných věcí. Jestli množství a kvalita těch krásných věcí u tebe převažuje nad kvantitou a kvalitou těch špatných věcí, tak u sebevraha je to rozhodně naopak. Uváděls příklad s tím, jak po ulici chodí plno krásných žen. To je samozřejmě velmi pozitivní věc. Ale ve chvíli, kdy si člověk (v tomto případě 96% chlap nebo 4% žena) uvědomí, že jeho šance alespoň jednu získat pro sebe a žít s ní jsou mizivé, tento fakt se stává deprimujícím. A to už pozitivní není. Podobně se dají převrátit ostatní tebou uvedené příklady, sorry, je to tak. „Vždyt když si najdeš jen jednu věc na Světě, která by Tě bavila, tak už Ti to tuto myšlenku potlačí.“ - richiesamboro, nemáš pravdu. Tady musím, veden vlastní zkušeností, tvrdě a důrazně nesouhlasit. „žij pro ty sny, pro tu touhu, že jednou něčeho dosáhneš“ Já ti nevím. Ono žít pro něco, co ti přijde pro tebe nedosažitelné, navíc s tou myšlenkou, že na to nemáš, to není život, ale (kruté) přežívání ve víře, že bude líp. „Deprese je nemoc a dá se léčit! Uvidíš, že až začneš brát ty správné prášky, budeš se na svět dívat líp a najednou budeš mít z čeho se radovat.“ Věřím, že tohle pomáhá. Ale neodpustím si analogii, že kdyby konkrétně v mém těle (krvi) byla stále udržována jistá hladina alkoholu, tak bych taky mohl mít neustále pozitivní přístup k životu. Sice bych byl non-stop přiopilej (měl bych problémy s rovnováhou apod.), ale co. „Ty jsi tady abys pokracoval, vytvarel dalsi generaci, posouval lidstvo o kousek do predu, proto jsme tu vsichni. Tim ze se zabijes, tak zradis vsechny... sve rodice a hlavne sebe. ZIJ!!!!!“ Á, biologický argument. Rodiče mi předali své geny, něco ze sebe sama. A je očekáváno, že to já předám dál, mají ve mě důvěru. Jo. Takhle je to u všech ostatních tvorů. Člověk je právě jediný tvor, který je schopen se vzepřít a nesnažit se v jednom kuse, aby měl co nejvíc potomků (co uživí a co se samy uživí), kteří budou mít další potomky, atd. (vy, co nesouhlasíte, si uvědomte, co vlastně taky děláte, když užíváte antikoncepci). A já říkám - NO A CO! Tak nebudu mít potomky. Kdyby sebevrah uvažoval taky biologicky, mohl by odpovědět: „Ano, zradím rodiče. Ale oni si můžou udělat nové potomky, či věnovat více péče mým sourozencům (anebo někoho adoptovat). Že zradím sebe? A čeho dosáhnu tím, že předám své geny? Moji potomci budou mít něco ze mně, tedy mohou mít i ty moje v genech zakódované vlastnosti, které mě činí náchylnější k myšlenkám na sebevraždu, které tento svět aktivuje. Tohle že mám předat dál? Není to vůči těm dětem kruté?“ Stejně tak může takto biologicky uvažující sebevrah argumentovat: „Když teda mám kousek posouvat lidstvo kupředu, a sám mám pocit, že já, ani moji potomci toho nebudou schopni, alébrž budou činit opak, není teda správné, v zájmu lidstva, abych zemřel?“ (Přiznávám, že tento odstavec je trochu z říše fantazie. Ale ne o moc víc, než slova 20letého.) „Člověk musí sebrat svoji vlastní sílu a odhodlání a bojovat s tím“ Ano, pravda. Ale jak sebrat takové odhodlání, které vydrží a neztratí na síle? Kde stále doplňovat ono odhodlání bojovat? „víš, asi něco děláš špatně, když se ti ta myšlenka nehne z hlavy dva roky. Dostaň ji pryč novýma myšlenkama a aktivitama. když ustrneš na tom samém nikdy se nic nezmění. tvoje duše prostě křičí, že něco je třeba začít dělat jinak, tak jí to konečně dej. Ty sám nejlíp víš, co chce“ Co znamená „nové myšlenky“? To zní jako „začni myslet optimisticky, pozitivně“. To je nemožný. Nové aktivity, hm, určitě pomůžou (ale na jak dlouho?). Ale jen omezenému počtu sebevrahů, těm, co nic nedělají, a proto mají pocit, že je život na nic. Když už jsem tady jednou psal o J. Palachovi (čest jeho památce), ptám se, pomohlo (zabránilo) by to jemu? Zabránilo by to těm, co se chtějí zabít nikoli kvůli svým osobním problémům? „Jed na dovolenou do zahraničí budeš se cítit uplně jinak tak nějak zvláštně jako by si byl v zahraničí a né doma :-). je to stereotip co tě ubijí furt všechno dokola vstaneš a je to to sami a dokola .“ Ne, jirkosmutny, tohle nepomůže, ani na čas. „jaký smysl má lasně ta sebevražda“ Viz univerzální řešení osobních problémů. Zkrácení vlastního utrpení. „život je těžký, klade nám do cesty překážky a čas od času nám nadhodí cukrle, kterým nás odměňuje a ty cukrlata jsou vážně hrozně moc dobrý a stojí to za tu námahu překonávat ty obtíže.“ Zapomněl si dodat, že ty cukrlata jsou na provázku, a když už už je skoro držíme v ruce, tak realita škubne provázkem (jako ta babička v slunce, seno :-) ). Pro sebevraha je (protože to sám poznal) život zkrátka trochu krutější. „NEVZDÁVEJ SE!“ jednoduše přeloženo do terminologie sebevraha: neukončuj své utrpení, trp dál. Nebo: věř tomu, že štěstí, které potká každého miliontého, potká právě tebe, a to tak že už zítra (a toto si opakuj každý den). (zbytek rozhřešení autora Semtex-cz jsem nepochopil, jak má pomoci, třebaže s ním souhlasím) „hlavně to nevzdávej,to nesmíš..“ Sebevrah by asi řekl, že může, je to jeho rozhodnutí, je to to nejsvobodnější individuální rozhodnutí, které může jedinec udělat. „Život je boj a ty musíš bojovat..“ To je sice pravda. Ale když se rytíř s mečem v ruce rozběhne proti někomu se samopalem, je to spíš jen takové gesto. Bojuje se, dokud jsou prostředky k boji, dokud je čím bojovat. Po neustálých porážkách od života si ale leckdo uvědomí, že boj je marný a předem prohraný, a pak se začne myslet na sebevraždu. Kolikrát člověk vydrží vstát a bojovat dál předem prohraný boj? Je to asi takhle - bojuj, sice vždycky prohraješ, chvíli budeš chtít život vzdát, pak se otřepeš, chvíli budeš zase bojovat, zase prohraješ, atd. Tohle není život, člověku, kterej to takhle vidí se ani snad nelze divit, že to chce vzdát. „Sebevražda je vlastně zbabělost, je to poslední možné východisko,když už žádné jiné nené...“ A když teda není jiné východisko, proč je to zbabělost? Pro sebevraha to je (může být), opakuji se, univerzální řešení problémů, zkrácení vlastního utrpení, protest, nejsvobodnější individuální rozhodnutí,... „a já nevěřím tomu že dvacetiletej kluk ztratil veškerej smysl žít...“ Třebaže je autorce 16, nechápu, proč nevěří. V 16 letech (i dřív) už o tom muselo přemýšlet velký procento lidí. A co teprv v 20. „A jestli jo tak co je to potom za svět?!!!!!! Je zlej, ale ty ses jednou narodil a bylo ti určeno tu být, tak tu budˇ a nechtěj to změnit!“ Vítej v realitě. Ale co je to to „bylo ti určeno...“?! Slečna věří na osud, nemám pravdu? Takže a) (sebevrah věřící na osud) - bylo mi určeno žít, dokud se nestane to a to, pak je mi určeno zemřít. Nebo b) (sebevrah nevěřící na osud) - Já sám si určuju, kdy já zemřu, a nikdo mi do toho nebude kecat. (pokud by sebevrah a) řekl spíše něco jinýho, nebo by tohle rozhodně neřekl, nejsem proti, za variantou a) si pevně nestojím) „Tohle tvoje špatné období určitě zase přejde a pak bude zase dobře!“ No, po dvou letech (kdy Lampion přemýšlí o sebevraždě) se možná ještě dá doufat. Ale nedá se doufat věčně. Ve chvíli, kdy zapomenete, jak to vypadalo, když ještě bylo dobře, žádné myšlenky na smrt, svět byl jakž takž krásný místo k žití,... „Hlavně neztrácej naději, uvidíš že jednou tohle budou jen nepříjemné vzpomínky.“ Aneb další test, jak dlouho člověk vydrží čekat a přežívat. „Není nic horšího než utýct ze svých problémů a přidělat je svým nejbližším!!“ Už jsem psal, že to sebevrah nepovažuje za útěk, a že přestane trápit myšlenka na MOŽNÉ trápení nejbližších, totiž po delším čase už ani není pocit, proč by se nejbližší měli trápit. „a to se teda ku.va snaž, ať si tě můžou lidi vážit a ať na tebe jen nevzpomínaj "v dobrým"!!!!!“ Tohle už snad sebevrah ani nemůže řešit, pro něj musí být banalitou mít potřebu, aby si ho někdo vážil. Ty pocity, které nutí vzdát život se dostavují pravidelněji a jsou silnější, než pocity s opačným efektem (jako právě snaha neublížit blízkým). „Proc by sis mel brat zivot?!Ma i svy predni stranky,nekdy je i krasnej...“ Názorný příklad jiného způsobu myšlení. Sebevrah by se zřejmě zeptal, kdy je život krásnej, protože už to bylo tak dávno. „Laska ho dela krasnym.“ No comment. Názory někoho šťastně zamilovaného musí přivádět k sebevraždě odhodlané jedince k šílenství. „Najdi si holku.Budes mit chut do zivota.“ (souhlasím, ale dodávám) ... a pokud se s ní rozvedeš, sáhneš si na život hned den po rozvodu. Takže si vyber. „Co by za to jeste jini dali...Zit...Ale nemuzou,zbejva jim malo casu.“ Jojo, svět je nespravedlivej. „Clovek muze bejt stastnej,kdyz ma tri nejdulezitejsi veci.Zdravi,rodinu a pratele...A to ty prece mas.Jestli ti na nich tak zalezi,nezpusobuj jim bolest.“ Sebevrah by asi zdůraznil slovo MŮŽE. Tj., ale nemusí. Stejně tak může být šťastnej člověk, co nemá ani jedno z toho, a nešťastnej i někdo, kdo to přesto má. „pomáhá čtení filozofické prózy. Nejlepší jsou existencialisté A. Camus, Jean-P. Sartre a další.“ No, tak zde kritizovat nebudu, protože jsem to nečet. Zajímavý názor. Děkuji vám, že jste si to přečetli až sem, uznávám, je to dlouhý. Prosím, nebuďte na mě naštvaní, já se taky potřeboval trochu vypsat.  Komo 19   VYMAZAT

Zaslaná rozhřešení

Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš, aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj si ji ZDE !   22.03.2005 08:22:16 44025 S odstavcema se ale shodnem:) Moje texty viz vyhledávač a "alien", pak už se rozhodneš podle názvu a nálady. alien  alien-nepřítel státu   16.03.2005 16:42:58 Trvalo to sice dlouho než jsem to dočetla do konce, ale nelituju toho..jsem ochotna říct, že jsem ráda, že jsem to dočetla.. Něcomi to dalo,.l  Mili-andilek 17  11.02.2005 21:34:31 5kol: Tak nějak to dělám taky - z podobných důvodů to odkládám. Ale to není život, ale přežívání.  Komo 25  11.02.2005 17:42:03 Ještě mi pomáhá toto: spáchat sebevraždu můžu vlastně kdykoli a když to neudělám, tak stejně jednoho dne (přirozenou smrtí) umřu. Takže já přemýšlím, kdy to udělám (tj. spáchám sebevraždu), a řeknu si: ještě to odložím, protože bych si chtěl přečíst (zažít, slyšet...) tohle. Když to vezmu kolem a kolem, tak to můžu udělat kdykoli. No a takhle to pořád oddaluji, takže to nakonec třeba vůbec neudělám.  5kol 11.02.2005 01:42:43 BlueTotth: Uf, a nepředstírala to celou tu dobu? Třeba v sobě měla něco toho negativního a celej život to potlačovala. Nevim, stát se mohlo spoustu věcí (např. nějaké vyhrožování, nevim, fakt). Ginna27: No, žádnou takovou profesi nedělám (je mi teprv skoro20). Spíš jsem si zažil svoje a nějakej ten pokus o sebevraždu z mýho pohledu proběhl (i když, od které chvíle se dá mluvit o pokusu, např. - ten, kdo se chystá sepsat dopis na rozloučenou?, nebo ten, kdo ho už napsal, a jde na to?, nebo ten kdo už jede na Nuselák s odhodláním skočit?, nebo tam musí stát?, nebo musí stát na druhý straně plotu?...). Moonis: Poznamenávám, že poslední moje věta v tý zpovědi zní "Prosím, nebuďte na mě naštvaní, já se taky potřeboval trochu vypsat." Já se potřeboval vypsat, protože jsem měl pocit, že vaše rady zcela nepomůžou. U někoho se mi dokonce zdálo, že vlastně napsal jen "neblbni, na světě je krásně". To je jakoby nenapsal nic. Na to jsem chtěl poukázat. Přiznávám (po několikáté), že jsem poradil kulový s přehazovačkou, ale zdá se mi, že to mělo smysl. Poukázal jsem na to, že napsat "neblbni, na světě je krásně" prostě nepomůže, ať autor vymyslí něco lepšího, chce-li opravdu pomoci. A navíc, kdybych věděl, jak poradit, tak už jsem dávno vyléčil sám sebe, a (s nadsázkou) nechal bych si svoje rady patentovat, a byl bych možná oslavovanej, jako někdo, kdo vymyslel slušnej protilék na sebevraždy. Snažil jsem se nikoho NESOUDIT, ani tebe neodsuzuju za to, že mu tvoje rady moc nepomohly (viz můj dodatek 09.02.2005 19:59:32) - mně osobně by teda nepomohly. Za tvou snahu mu pomoci si plusový body zasluhuješ, za efektivitu pomoci si všichni (já především) v celku nezasloužíme nic. A proč bych neměl právo to psát. Já si taky prožil svoje, mně by ty rady prostě nepomohly. Já myslim, že Lampion si myslí něco ve smyslu "jste hodný, že se mi snažíte pomoc, ale co jste mi tu napsali buď není pravda, nebo už jsem to slyšel tolikrát a nepomáhá to" A nejdřív říkáš, že nemám právo to psát, a pak zas, že každý máme svoje názory - a já myslím, že každý má právo svoje názory psát. A proč jsem mu nijak neporadil a nic nenapsal? - "Původně jsem mu chtěl poradit a ulehčit s jeho trápením, ale pak mi došlo, že bych mu nijak nepomoh, takže jsem radši nic nenapsal." - to je můj text, hned v prvním řádku. Já nevěděl, jak mu poradit, protože jsem věděl (no, věděl, měl jsem pocit), že by mu moje řeči pomohly asi tak, jako by mně pomohly ty vaše. Pak píšeš "To chceš jako říct,že rady těch kteří tyto zkušenosti nemají, mají menší cenu nebo jsou přímo zbytečné?! Že mu rovnou nemusí psát, když s tím nemá zkušenost!!" - ale no tak, to z toho nevyplývá. Proč sem Lampion chodil? (já myslim, že) Jeho problémy ho pochopitelně trápí, a hledá rady všude možně. Taky to shrnu: Vidím zpověď sebevraha, řeknu si, že tady si konečně přijdu na svý, pak zjišťuju, že mu nedokážu pomoci (a vím, co bych si na svoje rady odpověděl), protože si ještě m  Komo 25  10.02.2005 19:03:38 Původně jsem na tuhle tvou ,,zpovědˇ ani nechtěla reagovat.Ale rozhodla jsem se,že to přece jenom udělám.Jsem totiž jednou z těch,kterým jsi to rozhřešení zkritizoval... Tak zaprvé- to je zvláštní,nás kritizuješ ale sám si mu nic nenapsal,neporadil... pouze se vymluvil na to že bys mu stějně nepomoh..No,opravdu hrdinské! To by mohl říct každej,ale tady je důležitá ta SNAHA- víš?!!!!! Fakt by mě zajímalo co bys mu napsal.. co tak chytrýho bys mu napsal ty! A pak proč jsi tady rozebíral ty naše špatná rozhřešení? Proč si mu teda rovnou nenapsal,atˇ ty naše rady vůbec nečte,že jsou to jenom nesmyslné kecy... A pak by mě zajímala ještě další věc... Kdo si že nás tu soudíš?!! Děláš tu ze sebe mistra světa.. dáváš všem najevo že ty jejich rady jsou trapný a zbytečný a že jen ty máš pravdu.. Nemáš právo nás tu takhle schazovat.. Sorry, ale myslim, že tohle by nemáš právo psát ty, ale jedinej, kdo by tohle nám mohl napsat... je Lampion! Ale pokud dobře vidím, tak nic takového nám Lampion nenapsal, takže zřejmě on narozdíl od tebe proti našem radám nic nemá... Nevadí mu,to jen tobě jo! Jak zvláštní...... A pak dovol abych ti připoměla,že každý má svoje nározy a jiný pohled na svět, a my za to nemůžem,že se ti zrovna ty naše názory nelíbí a nesouhlasíš s nima... Ale my jsme se mu snažili aspoň pomoct- NAROZDÍL OD TEBE!!! A už jen proto nemáš právo nás soudit.. Jo,to by uměl každej,soudit a kritizovat nározy druhých.....to je moc snadný.. Nevím,zda si o sobě myslíš že jsi něco víc,ale měl si docela odvahu,když ses tu do nás všech takhle pustil... Další věc. Nezáleží na tom jestli ty lidi maj nebo měli nějaký zkušenosti se sebevrahama...nebo sebevraždama.. to je přece uplně jedno!!! To chceš jako říct,že rady těch kteří tyto zkušenosti nemají, mají menší cenu nebo jsou přímo zbytečné?! Že mu rovnou nemusí psát, když s tím nemá zkušenost!! Promin,ale potom dovol,abych si zase já pro změnu myslela o těch tvých názorech své..!!!!! A poslední věc. Když říkáš, že naše rady byli teda nesmyslné,hloupé,nefunkční a tak dále... tak proč jsem teda Lampion chodil? On věděl že tady jsou normální lidé,né žádní studovaní psychologové..! Takže zřejmě chtěl prostě radu od nás!! Kdyby ne,tak by přece šel někam třeba za psychologem..!!! Doufam žes pochopil co jsem tim chtěla říct. Takže když to shrnu: at už byly moje rady i ostatních lidí jakékoliv,domnívám se že tvoje kritika je zcela neoprávněná, protože každý se mu snažil pomoct a poradit po svém... A ty nemáš právo do toho zasahovat. Měl si mu teda napsat svůj nároz na to,ale tos neudělal,tak tady ostatní nekritizuj. Tohle svoje vyjádření k tomu jsem ti napsat prostě musela.  Moonis 20  10.02.2005 09:36:35 nemas mi za co dekovat...  Sussan 24  10.02.2005 08:11:29 Ty jsi psycholog či psychiatr, že do toho tak vidíš? Zažil jsi někdy ty POCITY? Nebo to máš jen vyčtené.. Bez urážky.  Ginna27 26  10.02.2005 06:02:48 Povim tu zdanlive nesouvisejici pribeh: Velmi uspesna lekarka, davno uz v duchodu, zenska, ktera se umela po cely zivot nadherne radovat z kazde malickosti, ktera zila jen a jen pro svou dceru/mimochodem delajici mame jen samou radost/, clovek kterej sam zaril jako slunicko, pomahal druhejm, a byl vsema okolo uctivan, jedinec naprosto zdravy a sobestacny, prestoze se dozil veku 90 let !!!!! - tedy tento optimista kazdickym svym coulem - spachal par hodin pred svym odletem za dcerou sebevrazdu...... Nikdo z pratel, pribuznych a blizkych, ani z kolegu nechape..... Zkratove jednani?  BlueTotth   09.02.2005 23:57:27 Kurnikšopa, to je dlouhý, jak alien, číst to budu až se odpojim, takže teď reagovat nemůžu, sorry. Pokud je to o sebevraždách, jak jsem pochopila, tak toto téma mě celkem zajímá.  Rimmerová 18  09.02.2005 23:50:50 Colorlight: já jsem si s těma antidepresivama dělal tak trochu srandu. Možná je vyzkoušim, dík. Akira-Angelina: Jsi skvělá. Smutnej příběh. Ifrit: Já nadále nemůžu souhlasit s tvrzením, že když člověk má co dělat (co ho baví, je tím nadchnutý a žije tím), že to vylučuje tu možnost, aby přesto myslel na smrt.  Komo 25  09.02.2005 22:49:46 Omlouvám se, že jsem to nepřečetl úplně celý ale jenom půlku, přece jenom už je docela pozdě :-), ale s tim „Ty se nudíš a nemáš do čeho píchnout...“ bych oproti tobě souhlasil - protože když má člověk co dělat a baví ho to, tak se pro to nedchne, žije tím...  Ifrit 17  09.02.2005 22:46:04 Já se přidám. Komo: Teď mně dobře poslouchej. tohle na mně udělalo takovej dojem že si to nakopíruju do počítače a když mi bude zle nbudu to číst....hned mi bude líp. Já nad sebevraždou začala uvažovat prvně před třemi lety. Umřel kluk co se do mně zamiloval. Už předtím jsem byla schopná vést o smrti dlouhý hovory a vlastně mně¨to téma přitahovalo. Spíš tedy co je PO smrti. Když zemřel Daniel chtěla jsem vyskočit z okna. Neměla jsem příležitost a časem ta šílená bolest povolila. Jenže jsem se "smířila" nikdo z mého okolí netuší,že na smrt čekám. že se těším až si pro mně přijde a nechávám jí volné pole působnosti. Raduju se z každého dne za to co mi dává......občas čekám třeba týden nebo dva než se stane něco úžasného,a ty dva týdny jsou únavné.....ale stojí mi to za to......Ano, často se v myšlenkách a vzpomínkách k Danielovi vracím. Bylo to ještě dítě,byl o pět let mladší než já a tolik mně miloval......spadl ze schodů a zlomil si vaz,netrpěl,zemřel rychle. A já jsem se smířila že přijde den a já k němu přijdu,podám mu ruku a slíbím s čistým srdcem že už budu jenom s ním,že se mu už nic nestane,že budu u něj. Protože tehdy jsem nebyla,nemohla jsem.....byla jsem 400 Km daleko a i když jsme se s Danielem nesetkali a ani na pohřeb jsem se nedostala,ani nevím kde je pohřbený,přesto jsem fyzicky cítila jak umírá. Prostě se smrti nebojím,těším se až přijde. Jsem jedinečná....nechlubím se,chovám se k lidem jako anděl, jsem ráda když mohu pomoct...ale v mém okolí jsem jedinná kdo chce pomoct..jinak se každý stará jen o sebe... a mně to ubližuje,protože já cítím bolest druhých,cítím když se někdo z mých přátel trápí,vím to hodně dobře protože mně bolí hlava,nebo jsem naštvaná,jsem s nimi spojená..... a ta jedinečnost je vražedná.....myslím na sebevraždu 3 roky......ale neudělám to......ať smrt sama sestřička moje zlatá, rozhodne za mně kdy je čas jít za Danielem. To je všechno co jsem k tomu chtěla říct.  Akira-Angelina 26  09.02.2005 21:41:32 Na deprese zabírají léky, tzv. antidepresiva. Jsou bez vedlejších účinků a skutečně fungují. Sama je už několik let užívám, tvé pocity naprosto chápu.... Ale po té léčbě jsou mi díky Bohu vzdáleny takovým způsobem, že už mi vlastně nic neříkají... Ty léky předepisuje psychiatr. Antidperesiva v dnešní době jsou na vysoké úrovni a napravují porušené hospodaření mozku s neurotransfery - noradrenalinem, dopaminem a serotoninem. Tyto látky způsobují radost, pocit smyslu... Takovou obyčejnou životní vyrovnanost. Prostě tě hodí zpět do relity... Nejedná se o žádné oblbováky, srovnání s alkoholem není na místě. Nejsou návykové a nemají vedlejší účinky.  Colorlight 35  09.02.2005 21:33:22 xZdenish: Já jen poukázal na to, že říkat sebevrahovi, že svět je krásný nemá účinek. Jasně, když mu to řeknem, nic se tím rozhodně nezkazí, ale nepomůže to. Ty ještě věříš, že máš čas najít smysl života, sebevrah už tu víru v sobě nemá (na věku nezáleží). Já myslim, že říct jim opak toho, co si myslí oni (opak toho, jak to oni vidí), nepomůže. Chce to důkaz, kterej nebudou schopni vyvrátit, nad kterým budou muset přemejšlet. Co se týče tvého nápadu s postřelením - celkem věřím, že by na některé sebevrahy zabral. Ale někteří by chtěli spíš ránu z milosti. Ale svým způsobem taky dobrej nápad, díky. Sussan: Tobě patří můj dík za soucit, že mi nepřeješ svůj zážitek.  Komo 25  09.02.2005 21:13:32 Víš, tím jak jsi vyvrátil všechny ty rady o tom, že na světě je tolik věcí proč žíž, že svět je na hovno, to snad platí i pro normální lidi, ne? To bychom se mohli chtít zabít všichni, proč žít, když je všechno tak na hovno. Já taky nemam žádnej smysl života, nemam nic, pro co bych měl žít, ale přesto věřim, že mam ještě dost času an to, abych si něco našel. A věřim, že to taky najdu. Tak proč to nezkusit i u sebevraha. I sebevrah je normální (no, někdy ne až tak úplně) člověk jako my. Má stejný city jako my a to je taky často důvod, proč se chtěj zabít. Myslí si, že jsou na nic, že jejich život nemá smysl. Tak proč jim neříct, že mají ještě šanci, že se to dá překonat i jinak než sebevraždou? Ale já bych to řešil jinak. Takovýho sebevraha bych postřelil. Třeba do ramene nebo nad břicho, tak aby se kulka vyhla orgánům, to vypadá vážně, ale je to jen škrábnutí... Když pocítl blízkost smrti a pomalu by "umíral", možná by si uvědomil, že vlastně umřít nechce, že chce žít. No a pokud ne, tak už mu stejně neni pomoc a aspoň by to měl rychleji za sebou...  xZdenish 27  09.02.2005 20:44:33 nepatrilo by ti to urcite...  Sussan 24  09.02.2005 20:33:29 Deale: Komu jsem to nandal??? Sussan: No, možná, že kdybych taky zažil smrt blízko, že bych změnil názor. Ale nezažil, no. Možná, že by mi to patřilo.  Komo 25  09.02.2005 20:29:30 Viola: Původně jsem k tý zpovědi tenkrát chtěl připsat, že ho chápu, ale pak mi došlo, že mu nedokážu pomoci, spíš naopak. Pak mě nějaký rozhřešení (už ani nevim který) přišlo takový divný, pak mi přišlo další trochu nedodělaný...a nakonec jsem zjistil, že bude lepší to napsat takhle. Rozhodně jsem nechtěl všem říct, ať jsou příště zticha, jen to, že prostě některá jejich rozhřešení jsou taková nedokonalá (některá zase byla i realizovatelná). Chápu, že tě jeden úsek naštval. Ale to, co psal ten autor, mi přišlo jako argument z čistě biologickýho hlediska, a tak jsem ze stejného hlediska odpověděl. To znamená, že z těch vět jsem odstranil mmj. všechno možné citové zabarvení. Neuvažuju neustále v čistě biologickém hledisku (zemřu = rodiče mohou více péče věnovat přežití sourozenců) - v tom žádný city nehledej, nejsou tam. Výčitky si nedělej. Dětem můžeme dát do života to nejlepší, co můžeme, a pak je beztak může třeba porazit auto. Anebo se stejně můžou rozhodnout spáchat sebevraždu. Jestli by tohle tvůj syn nikdy nenapsal, můžeš být (alespoň v tomhle ohledu) šťastná. Ale podle mě výchova i v tom nejlepším možném rodinném prostředí nemusí zabránit. Závěr: Potřebujeme jak pesimisty, tak optimisty.  Komo 25  09.02.2005 20:29:30 v nekterych vecech, cos napsal, s tebou souhlasim, ale ne ve vsech... znam ten pocit, proc to neudelat jen kvuli rodine a pratelum, ten pocit nechtit jim ublizit, porad doufam, ze zas bude dobre, ze ty problemy odezni, sem prece jenom jeste porad maly skvrne, mam zivot pred sebou (snad)... navic si cim dal vic uvedomuju, ze zivot je svym zpusobem dar, at uz je jakejkoli, at uz diky tomu, jak ctu a slysim o lidech, co byli stejne stary, starsi, nebo mladsi nez ja, kteri sou mrtvi a ne proto, ze by chteli, ale ze meli smulu, tak i proto, ze sem mela hnusnou bouracku s tatou, ze sme ji oba prezili a celkem bez nasledku a ted pocit blizkosti smrti byl desnej a nechci ho zazit znova, bojim se toho... to sou veci, co me drzi pri zivote, ale i tak musim souhlasit s tim, cos psal, protoze mas vlastne pravdu...  Sussan 24  09.02.2005 20:20:42 WOW!! Ty máš ale výdrž. Váhala sem, mám-li to vůbec číst :) Ale teď vážně. Docela si mu to nandal, ale přesto budu na Tvé straně. Myslím, že máš pravdu, že by sebevrah uvažoval jinak. Také si myslím, že by nebral ohled na rodinu a přátele. Asi by si řek, že už mu to bude jedno, když nebude. To co bude po něm ho vůbec nemusí zajímat... Je supr, že to někdo takhle rozebral a uved ostatní do jiného (a pravděpodobně správného) pohledu. Potěšils, překvapils, občas i pobavil a za to ti patří pochvata!!  Deale 21  09.02.2005 20:09:07 Komo" Njn ono taky není nikde napsáno, že život má být apriory šťastný ... a taky není ...  Albatros 25  09.02.2005 20:01:09 Tak jsem to celé přečetla a pak přemýšlela, z čeho ses vlastně chtěl vypsat. Je to jen rozbor některých rozhřešení u jedné zpovědi, nebo to má jiný cíl? A jaký? Mám z toho divný pocit. A tímto jsi mě přímo naštval: „Ano, zradím rodiče. Ale oni si můžou udělat nové potomky, či věnovat více péče mým sourozencům (anebo někoho adoptovat).“ Hochu, ač si to nepřiznáš, tak nevíš o čem mluvíš. Jelikož patřím k optimistům, tak ti jen povím – jsem šťastná, že tohle nepsal můj syn… Dělala bych si výčitky, co že jsem mu to dala do života…  Dalia 60  09.02.2005 19:59:32 Lidičky já děkuju i za to, co jste napsali. Očekával jsem spíše, že mě tu pár neregistrovaných uživatelů pošle někam (co není, může být, že). Kdo je Alien (já tu ješte nepůsobím tak dlouho)? Stojí za to číst něco od něj? richiesambora: "nežiju ale přežívám. " Přesně takhle to vidim taky (a to jsem si myslel, že tohle větný spojení jsem kdysi vymyslel jako první na světě, ach ta naivita) anitramavoknec: Správná otázka, jak poradit. Já to nevim, já umim kritizovat, ale to důležitější moc ne :-( Kdybych to vědel, sám bych se vyléčil. Každopádně tím, že mu tu napíšeme pár sladkej řečiček, jak bude líp, se určitě nic nezkazí. Každej sebevrah má jistě ke svýmu činu dobrej důvod (minimálně z jeho pohledu). Ten důvod je pokaždé jinej a ne vždy se dá odstranit. Kdyby nebylo událostí v ´68, Palach by neměl důvod zemřít. Kdyby, kdyby. Na každýho, myslím, bude platit něco jinýho. Na některý platí, když je někdo pořádně seřve, ať přestanou fňukat, jiným zase pomůže, když je vyslechneme... Takže nějaký řešení. Kromě těch, se kterýma jsem už souhlasil, bych to shrnul takto. Najít problém, důvod, proč tak člověk přemýšlí. A pak najít postup řešení. Někdy to řešení prakticky neexistuje (když se mu prostě svět zdá, jako místo, kde se žít nedá, je to těžký). Jako nejuniverzálnější se mi jeví to, kdy se nějakým způsobem všechny ty negativní pocity přibijí nějakými pozitivními, nebo se otupí. Otupit je lze např. alkoholem :-), ale je to neefektivní. Přebít je lze těžko, často je řešením (kupodivu :-) ) štěstí v lásce (neštěstí v lásce je faktor, který velmi často a velkým dílem přispívá k negativním náladám). Tak co třeba tomu člověku někoho dohodit (no jo, ale tady na internetu toho člověka neznáme, takže to půjde těžko - ono vůbec to po internetu půjde těžko)? Něčím to přece musí jít přebít, ale já na to furt a furt nemůžu přijít. Promiňte, nepřijdu na to, ale kdyby náhodou snad někdo věděl, nebo měl tip, ať napíše, vždycky mi bude stát za to, věnovat svůj čas přemýšlení o způsobu řešení. Albatros: nepopisoval jsem uvažování jednoho sebevraha. Sebevrazi jsou lidi, co chtěj ukončit život, a proto jistým způsobem uvažují - všichni do jednoho. Mají sice jednotlivě jiný důvody, ale mnoho společnýho, a z toho společnýho jsem se snažil vycházet, i když jsem je občas škatulkoval. Dále jsem se snažil nikoho nesoudit (ani sebevrahy, ani ty, co mu chtěli pomoci) a také neodsuzovat (fakt jsem se snažil). S tím, co mi tu teď píšeš jinak souhlasim. Ano, nechte ho skočit, vytrpěl si svoje a má na to právo. My máme právo mu domlouvat, ale ne mu bránit.  Komo 25  09.02.2005 19:42:22 Hezky jsi popsal uvažování řekl bych jednoho konkrétního sebevraha. To je moc zajímavé takhle zevšeobecňovat nálady a pocity. K čemu je takové škatulkování? K ničemu. Nevíš o něm dost na to aby si mohl soudit. Lidí s myšlenkami na sebevraždu je v dnešní společnosti většina. Většina z té většiny o tom ani nemluví. Ti, kteří mluví z 98% sebevraždu nespáchají, protože se z jejich strany jedná o pokus (zoufalý jistě) nějakým způsobem problémy řešit pomocí dalších osob. A ti co spáchají v drtivé většině jsou duševně sami a nebudou se na nikoho obracet prostě půjdou a na ty koleje si lehnou. A co cheš radit sebevrahům? .. jediná alternativa je, když už na tom mostě stojí zapůsobit na ty zbytky hodnot co má v sobě .. Tady se vyskytují lidé co jsou nešťastní mají problémy, ale ne sebevrazi .. A rozhodně mi přijde lepší radit cokoliv, protože možná přes nějakou volnou asociaci to na toho člověka zapůsobí a přehodnotí postoj v některých otázkách ... A tvá teorie hlásá nechte ho skočit .. hmm ... sám vidíš, že není co radit .. je to o náhodě, ale lepší než nic ..  Albatros 25  09.02.2005 19:12:25 Celkom rozumne to znie. V podstate s Tebou suhlasim, samovrah je clovek uplne odlisneho zmyslania, ktore neviem pochopit preto im ani neradim. Neviem totiz co by som poradila. Ale vazim si usilie tych ludi, ktori mozno aj celkom nechapu, mozno aj nepomozu, ale sa snazia, lebo pomoct chcu. Zaujimalo by ma co taky samovrah ocakava od toho, ked napise na Zpovednicu. Ci sa chce len zdoverit, alebo dufa ze mu niekto poradi tak, ze najde novy zmysel zivota ...  oliva 25  09.02.2005 19:10:15 co k tomu dodat, snad jen to, že ti, co na tu zpověď odpovídali, nemají asi moc zkušeností se sebevrahy, ale snažili se pomoct a pak je tu kritizuje(pardon poučuje) někdo, kdo ani neodpověděl. Tak poraď, co se tedy má napsat, aby to onu osobu odradilo... Nebo takovým lidem už nemáme psát, když tomu tak nerozumíme?  anitramavoknec 21  09.02.2005 19:09:41 Neomlouvej se, máš v mnohém pravdu... (k sebevraždám se nevyjadřuju, protože mám pocit, že jim nerozumím... ani teď nejsem chytřejší)  arj 54  09.02.2005 19:06:53 Existencialisti byli ve velky mire prave sebevrazi.  Neve 96  09.02.2005 19:03:25 ...proste sebevrahovy nikdo uz nepomuze. Pesimistickej nazor, ale asi pravdivej. Jinak ses rozepsal kapku vic, ale neva, zvladla jsem to:). Zajimavej rozbor.  chlebík 17  09.02.2005 18:51:26 Ty jsi ještě víc v pytli než já snad. Nečetl jsem to celé, na to nemám. Takže jsem četl jen jak jsi reagoval na mě. Ale ta víra, že jednou bude lépe, Tě drží nad vodou i když toho nedosáhneš, já pořád věřím, že to jednou bude dobré, ale není a nejeví se, že by bylo, ale snažím se aspon trošku pozitivně myslet, ale jinak máš pravdu, je to v pytli a asi bude i dál, ale přece aspon mám ten sen, a u něj jen zůstane, ale zaměstnávám mozek tím snem, ne pocitem o vlastní sebedestrukci a přežívám, nežiju ale přežívám.  richiesambora   09.02.2005 18:51:11 Delka pripomina aliena, narozdil od nej to ma logiku. Vypada to jako bys vedel o cem mluvis. Ale to asi neni dobre... :( Ja se konkretne k problemu vyjadrovat nebudu, protoze prave k tomu nevim co rict. jaksi to nemam vyjasnene sama v sobe, jsem totiz zasrany blizenec a argumenty se ve me hezky rvou...  Mimovesmir 32  09.02.2005 18:45:43 kuwa TO JE DLOUHݧ§§S TEBOU DOCELA I SOUHLASÍM §§§  luckyNUCKY 09.02.2005 18:41:47 Jejkote, to mi připomíná Alienovy dlouhé zpovědi  R-I-K-I-T-A-N 29

Přidání rozhřešení
TVÁ PŘEZDÍVKA: OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD: Tento inzerat koupíte on-line od 100 Kč. Přidej inzerát on-line od 100 Kč TEXT ROZHŘEŠENÍ: PŘILOŽ SMAILÍKA: jupííí tak bacha držím palec to je fuk tumáááš ach jo no nééé ?! safra mmmuc (žádný )