Tak zase sedím u toho topení, který nehřeje. S cigaretou v ruce a sluchátkama v uších. V hlavě bubáci a v očích slzy. Poslouchám písničku, cos mi tenkrát pouštěl. Ale nemyslím si, že by sis to pamatoval.
A ten únorovej den, jehož datum nezapomenu i kdybych chtěla sebevíc, v pět hodin ráno, ťukám svý číslo do tvýho mobilu a už tě nejspíš miluju.
Ty na mě nemyslíš, já ná Tebe myslím pořád, ale ty to netušíš.
První doteky, první polibky … a pak už jen moje bolavý srdce, tvoje bezvýznamný pohledy a pár pozdravů, nejspíš ze slušnosti (tvé).
Neplač, on ti za to nestojí,
všechno jednou přebolí.
Že naučil tě lásce,
to jen pobavit se chtěl,
a pak tiše odešel …
Tak všechno nejlepší ... c´est la vie
|
22 
43 
36 
