| Ahojte. Není to vážný problém. Teda nic, kůli čemu by se svět hroutil, život jde dál a já to vím, stejně jsem ale zoufalá. Tak doufám, že když to všechno napíšu, že se mi uleví. Začnu od začátku, aby v tom nebyl zmatek. Jde o kluka. O co jiného taky v mém věku může jít co :D Nevím, jestli mi to věříte nebo ne, ale já ho vážně miluji. Kluky předtím, možná jsem si říkala, že je miluji, ale todle jiného, já vím, že teď je to jakože vážně dooprvady. Víte, líbil se mi dycky, tzn. nějakejch 8(?) let :D Nevím, kdy na mě přišla ta láska, ale je to už dýl. I mezitím jsem měla několik kluků, ale on byl vždy na prvním místě. Nikdy jsem nic nezkoušela, protože on byl takovej ten nejoblíbenější úplně všude a já dycky taková šedá myška v koutě. Možná se to trochu zlepšilo, když jsem chodila s jeho kamarádem. To už jsem byla s Martinem (ten, kterého miluju) asoň kamarádka. Začli jsme se dost bavit, teda, hlavně na ajsku. Bylo to dřív, on věděl, že ho chci, kolikrát jsem mu to trapně psala. Čas šel dál... ale teď v prosinci už toho bylo na mě moc. Chtěla jsem ho, každého jiného kluka jsem se štítila, měla jsem ho plnou hlavu a nedokázala na nic jiného myslet. Tak jednoho krásného dne (:D) jsem za ním prostě šla a řekla mu, že ho miluju. Byla jsem šťastná už jen z toho, že jsem to dokázala říct. Jeho odpověď ani nevím, jestli mě potěšila. Bylo to prostě tak, že on v tu dobu holku měl. Víc jsme to zatím neřešili. Ale přišel čas, kdy jsme spolu trávili všechny naše volné chvíle. Jednou jsme se byli projít v lese. Líbali jsme se, načež on řekl, že by to neměl dělat, že teď prostě ne. Řekl něco jakože ví, že je to ošklivé, ale že můžu počkat. Prostě počkat, než se s tou svou rozejde. Chvíli jsem na něj byla celkem i naštvaná, protože todle fakt nebylo pěkné, ale já to nedokázala, čekala jsem na ně, protože ho tolik miluji. A náhodou jsem se i dočkala. A celkem i rychle. Chodili jsme spolu ani ne měsíc :( Byl to nejkrásnější čas v mém životě. Pak ale přišly problémy. Povídal, že tu svou bývalou pořád miluje, ale že chce být se mnou. Nechápala jsem, jak může milovat jinou a chít být se mnou? Ne, todle jsem vážně nepobírala. Častěji a častěji jsme o tom mluvili. Nakonec se mi doneslo, že se k té holce vrátil. On mi na to jen řekl, že je to pravda, že mi lhal, že ho nic neomlouvá a že už k tomu neni co říci. Zhroutilo se mi úplně všechno. Tolik ho miluji! Tolik moc! Víte, teď je naše situace taková, že vlastně opět čekám, až se s ní rozejde. On povídal, že mě chce zpátky, ale že oba víme, že to teď nejde. Je to hajl, já to vím. Ublížil mi, měla bych být na něj nasraná už nikdy s ním nechít nic mít, možná dokonce chtít se mu pomstít. Nebo aspoň zapomenout a žít, najít si někoho jiného... Já vím, že to všechno je správné, ale já to neumím, nejde to! Miluji ho a chci ho. Pořád musím pročítat to, co mi kdy napsal, i když vím, že mě to ničí ještě víc, ale musím, miluji ho! Chci ho, nechci ho ztratit, chci být s ním. Kdbych ho alespoň tolik nemilovala! Řekněte mi někdo, jak můžu zapomenout na člověka, pro kterého bych i zemřela? |
15 
23 
lucinkaaaa*