Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
To pro mě není důležité... ale nevadilo by mi to, měli bysme stejné téma hovorů, i když by se to možná později mohlo přesunout do soutěživosti...snažila bych se být lepší než on a to by nebylo dobré... Ale můj současný partner se naštěstí uchyluje jiným směrem, kterému vůbec nerozumím, možná je to tak líp:-)
|
|
|
|
Jsem moc ráda že můj muž a já máme úplně jinou profesi.
|
|
|
|
Ani to nechci. Nebylo by dobré podléhat stejné profesní deformaci ;)
|
|
|
|
Tohle není podle mne důležité. Nějaká plus to sice může přinášet, ale pro vztah jsou myslím důležitější jiné věci.
|
|
|
|
Tak to je mi absolutne ukradeny. Me zajimaj jiny veci.
|
|
|
|
skor nie...uplne mi vyhovuje jeho technicke zameranie, pretoze technicky typ ja rozhodne nie som a obdivujem ludi, ktori sa v tom vyznaju- teda aj jeho. Keby sme robili rovnake/podobne veci, stvalo by ma to, lebo by som sa s nim neustale porovnavala a to by nerobilo dobrotu...:P
|
|
|
|
není to pro mě důležité
teď na sebe jen vzájemně machrujeme ekonomickejma pojmama a pro něj je to dobrý akorát pro to, abych mu dělala úkoly :) ale díkybohu už někam směřuje a do ekonomický sféry to neni, já s ní asi taky seknu, tak bude klid :)
|
|
|
|
Stačí mi stejná úroveň vzdělání, nemusí dělat stejnej obor.
|
|
|
|
Já si myslím, že je jen dobře, že můj chlap dělá v úplně něčem jiném, než já. Myslím si, že takhle to vede k poznávání a chápání taky jiných věcí, než jen své práce. Sice občas nechápe, o čem mu říkám, není tam, nevyzná se v tom, ale ráda mu to vysvětlím a tak to funguje i naopak. Já jako sestra v nemocnici musím mít vypěstovanou schopnost, že jakmile vyjdu za bránu, zapomenu na všechny ty věci a řeším věci běžného života! On jako supervisor v technickém průmyslu řeší úplně něco jiného. Myslím, že se tak navzájem obohacujeme. A jak už tady někdo níže psal, je daleko důležitější přirozená inteligence a porozumění, než diplomy a tituly!
|
|
|
|
Není to důležité, ale Nám se líbí podobné věci, takže i profese.. časem chceme mít svojí firmu.
|
|
|
|
No nějak je mi to jedno. Tohle neřeším.
|
|
|
|
no to vůbec
jak nás znám, začali bychom soupeřit, kdo je vlastně lepší v tom, co dělá. navíc bych byla celý den v práci a doma bych se zase bavila o té samé práci...
|
|
|
|
popravdě ani ne ... lezli bychom si krkem ... mám raději rozdílnost a možnost poznat něco jiného
|
|
|
|
Tak já dělám VŠ, můj má účnák a bude dodělávat maturu.
Jako myslela jsem si, že jako VŠ bych měla mít "intelektuála" - tj, taky vysokoškoláka, ale po dvou letech s mým přítelem docházím k závěru, že jsem si nemohla vybrat líp.
On je ten praktičtější, víc toho ví o životě, má větší rozhled než já, takže mi svým způsobem imponuje, i když nemá tituly. Navíc se navzájem obohacujeme, já jeho vedu tím směrem, aby chtěl od života i sám od sebe víc, aby víc využíval kulturní akce, občas víc přemýšlel do hloubky apod. a on mě pro změnu vytrhává z knížek, z pohých teorií a víc mě směřuje k lidem, do společnosti, k normálnímu životu.
Jo a ještě dodatek - uroveň vzdělání moc nesouvisí s tím, jak moc je pak ten člověk "kvalitní" coby osobnost, jak moc bude zvládat parnerství, problémy a celkově vycházení s lidmi, takže podle mě to o vzdělání není:)
|
|
|
|
Ano, úrověň určitě ano, ale myslím, že i naprosto odlišné obory nejsou na škodu :)
|
|
|
|
Úroveň ano, ale stejného zaměstnavatele určitě ne.
|
|
|
|
Jsme s manželem dost dlouho na to, abych mohla tvrdit, že to důležité opravdu není. Pracujeme v odlišných oborech. Teoreticky by mám práce toho druhého neměla nic říkat. Jenže jde o to, že se spolu dokážeme o práci toho druhého bavit. Protože se zajímáme jeden o druhého, tak o sobě taky dost víme. A v práci, stejně jako doma, stráví člověk nejvíc času.
Jde taky o podporu toho druhého. Někdy se daří a my se chlubíme, jindy jsme ve stresu a podporu toho druhého potřebujeme.
Znám, ale lidi, pro které je práce doma tabu. Kteří říkají, mě to nezajímá, já tomu nerozumím. Takový přístup mají ti, kterým je ten druhý lhostejný.
|
|
|
|
Je mi to nějak jedno. Spíš si myslím, že je lepší, když je každý trochu jiný..přišlo yb mi divný, kdybysme oba dělali stejnou práci.
Jinak to mi připomnělo, že jsem včera byla na zkoušce a byli tam i nějaký dálkaři, pan Půlpytel a paní Půlpytlová, zřejmě manželé, ale oba to neudělali :))
|
|
|
|
to TruckerFH12: a je pro tento pocit nutné jídlo vlastnoručně uvařené manželkou úplně od začátku?
A můžeme sledovat dva začátky:
1) tím, že drahá polovička uvaří slušné jídlo jen z polotovarů, je horší (trváš např. na tom, že hranolky nesmí být z mrazáku, ale nakrájené z brambor?)
2) je třeba, aby drahá polovička uměla cca od 17 uvařit všechna složitá jídla, nebo stačí, že je učenlivá a řekněme, že během roku se metodou pokusů a omylů dopracuje ke slušnému jídelníčku?
A když už jsem u toho - proč má vařit manželka?
Hladovej chlap si může uvařit sám, ne?
|
|
|
|
ARJ: S předposledním odstavcem nesouhlas.... Odjakživa platilo že láska prochází žaludkem ;) A hladovej chlap = nervózní a podrážděnej chlap, za takových okolností (tedy neustálá nasranost :-) ) se dobrej vztah buduje hádam těžko...
|
|
|
|
Tak na tomhle mi opravdu nezáleží. Vždyť je to jedno.
|
|
|
|
Já si myslím, že je to v podstatě jedno. Může to mít nějaké výhody, to ano, ale i nemusí. Myslím si, že jiné věci se na vztahu dvou lidí mohou podepsat mnohem víc. Povahové rysy, vzájemná přizpůsobivost, koníčky a společné zájmy, pohled na věci kolem nás, na výchovu dětí, na vizi společné budoucnosti atd.
|
|
|
|
Je to jedno, protože dnešním trendem je měnit zhruba po 7-8 letech práci (vyhoření) a někdy se tím změní zcela i obor, stejně se dvojice s původně stejným vzděláním i oborem dostanou časem každý jinam.
Jinak nesdílím názor, že každý vysoce vzdělaný člověk je nepraktický intelektuál, proto je fajn vzít si manželku bez vzdělání, aby neumřeli hlady... intelektuál se nepozná podle toho, co neumí a nedělá, ale podle toho, co umí... a nikde není řečeno, že kadeřnice musí vařit lépe a raději než primářka interny.
A i kdyby - pro vztah je lepší si koupit hotové jídlo nebo jíst párky než si chodit pokecat s jinými protějšky, abych se z toho svého (té své) nezbláznil(a), protože když spolu mluvíme, jeden druhému nerozumí.
Kromě toho stejně určitá intelektová výše a úroveň souvisí se vzděláním jen do určité míry... existují milé prodavačky s rozhledem i arogantní omezení inženýři.
|
|
|
|
je mi to buřt
|
|
|
|
Ráda bych , aby se věnoval podobnému oboru jako já, samozdřejmě bych ráda měla vysokoškoláka.
|
|
|
|
Nikdy to pro mě nebylo důležité. Ale jednou s bývalým přítelem jsme se dohadovali o něčem, co se týkalo toho, co studuji a co chci dělat a tenkrát mě zamrzelo, že "není z oboru", aby to viděl mýma očima a neshazoval to...
|
|
|
|
Naopak by mě to asi sralo. Skoro bych rád protiklad. Jinak samozřejmě to není kritérium pro výběr partnerky. Ale kdybych si mohl vybrat, tak beru nějakou bioložku :) (tahle preference je důsledek osobní zlkušenosti s pár takovýma a všechny byly zkrátka skvělý).
|
|
|
|
Nikdy jsem s manželem nepracovala u stejného zaměstnavatele a ani bych to nechtěla. Doma se o práci samozřejmě bavíme, ale tak nějak nezávazně a jen informativně, protože nikdy u toho druhého nemůžeme nic řešit. Každopádně v případě rozdílných povolání se mají navzájem čím obohatit.
|
|
|
|
jsem nekde slysela, ze je pry lepsi, aby partneri meli ruzne profese
|
|
|
|
Nekdy je vyhodne (pro vztah) kdyz parter chape praci toho druheho. Ma na vec jiny pohled.
|
|
|
|
Znám takovou dvojici. Oba vystudovali stejný obor, a to tak úzký, že je takových lidí jen několik v republice. Oba pracovali celý život na jednom pracovišti v jedné místnosti, žena byla vedoucí oddělení a její manžel jediný pracovník. Ráno vypravili děti do školy, společně odjeli autem do práce, tam celý den spolu pracovali a večer zase společně domů.
Dnes jsou už v důchodu, což umožňuje určitý nadhled na jejich prožitý život. Myslím, že mají dobrý vztah a nebylo jim spolu špatně. Bylo ale i zvenku vidět spousta takových drobných kompenzací... často se o sobě vykadřovali style "ta mje kráva pitomá", nebo "kde zas trčí ten můj blbec..." Což ale byl právě jen takový folklór, za kterým se skrýval dobrý vztah.
Když jsem nedávno přišel k nim, měl jsem něco na dohodnutí s mužem. Bavili jsme se spolu, na závěr jsem se zeptal, co žena... a odpověď byla "jo, dělá si něco u sebe..." a mávnutí rukou někam k zřejmě "její" části bytu.
Tak to byl jen takový příklad - myslím, že člověk potřbuje určitou míru svobody a autonomie, a když mu ji moc velká blízkost ztěžuje, tak si ji vytváří jak se dá...
|
|
|
|
Viz limon y sal. Dřív se lidi brali téměř výhradně podle profese, aby se jim snadno a dobře žilo. Mladý pekař si hledal životní lásku mezi dcerkami ostatních mistrů svého cechu. Mohla mu ze začátku pomoct v řemesle, prodávat v krámě, nakoupit kvalitní mouku nebo ho zastoupit když byl ne mocný nebo na služební cestě. Věděla co život pekaře obnáší, nevadilo jí že v noci peče. Později když se jim dařilo tak se mohla věnovat domácnosti a mít k ruce jednu nebo víc služebných. Když umřel dřív tak mohla vést živnost vdovským právem. Dcera kováře nebo ševce by mu byla k ničemu a ještě by se hádali. Zrovna tak na venkově dcerka ze statku nedovedla hospodařit v malé chaloupce a ta z chaloupky dělat šéfovou a zároveň mámu několika desítkám děveček a vést celou ženskou část domu.
V dnešní době to může být ku prospěchu tehdy pokud mají společné zájmy, přátele a v něčem spolu podnikají. Dva intelektuálové odtržení od reality mají často spíš potíže, zvlášť když nevydělají moc peněz. V takovém případě může být lepší scela nesourodý pár. Třeba vysokoškolsky vzdělaný podnikatel nebo úspěšný profesor a kuchařka nebo kadeřnice, která umí dobře vařit a má smysl pro rodinu. Nebo šikovný řemeslník (čímž nemyslím takového který denně vypije 10 piv, lahev fernetu a někde zametá dvůr) a intelektuálka kterou má jako stělesnění svého úspěchu. Nesmí nad ním ale ohrnovat nos a musí být schopná spravovat majetek a starat se o domácnost a účetnictví.
|
|
|
|
Tak tohle je celkem fuk... U mě by to byla spíš nevýhoda...
|
|
|
|
Byla by mi fuk, jakou má můj partner profesi a vzdělání, jen kdybych už konečně někoho měla.
|
|
|
|
Asi by mi to bylo jedno, podstatnější by bylo, aby nás oba ta práce bavila
|
|
|
|
NE .. vzhledem k tomu, ze pritel pracuje v IT, a IT lide nejsou povetsinou normalni :), tak jeden streleny clovek v domacnosti staci :))
|
|
|
|
To fakt ne. Aspoň doma bych se chtěl odreagovat od pracáce a bavit se o něčem jiném.
|
|
|
|
Je mi to jedno.
|
|
|
|
ne, nerad se bavim o práci. Ale bylo by fain kdyby měla přehled o tom mym a já o tom jejim. Neni nad vzájemný obohacování se.. Vzdělání je jiná věc, ale spíš než to, myslim že je důležitější rozhled/přehled+fantazie (a jak se projevujou spolu s povahou) než diplomy+tituly
|
|
|
|
Bohužel tomu tak je ... Ptáš se proč? Protože řeším problém v práci určitého druhu a přijdu domů a slyším tam obměnu toho, co celý den v práci ;-) Kdyby žena pracovala v nějakém jiném oboru, tak by to bylo méně unavující ...
|
|
|
|
Mně je tohle úplně jedno.
|
|
|
|
Ne, byla bych strašně nerada, kdyby okolí schvalovalo jeho bohémství, které by se u něj s vysokou pravděpodobností díky stejnému oboru projevilo.
|
|
|
|
ano, mnohe by bylo jednodussi.
|
|
|
|
ja bych chtela jenom, aby mel stejnou uroven vzdelani, tj. vysokou skolu
|
|
|
|
Tak určitě bych byla ráda, za prvé by konečně uznal, jak je to náročné a důležité :-) a za druhé bychom měli další společnou rovinu zájmů... (=téma k hovoru)
|
|
|
|
21 
28 
24 
