Noc uronila démant z oka měsíce,
mé slzy na polštář padají.
A ty se neptají,
jestli stesk dá se žalem léčit,
jestli by láska šla proti zlu svědčit.
Jen tvé oči stále před očima mám,
tvůj krásný úsměv,jméno tvé mi šeptá noc.
Já miluji tě více noc co noc-moc!
A ještě více, než říct se dá,
víc, než dá se v srdci dohledat.
A ve vzpomínkách žhavě líbám tvoje rty,
tvé rty líbám, tebe objímám.
Osud proklínám,
že nenechá mne spát, má lásko, po tvém boku
-možná týden, možná tisíc roků,
ne však navždy: věčnost patří nám,
když spojila nás láska,
Dáš ji mně, já ji tobě dám. |
21 
