Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Jo, a jinak se mi hrozně líbí, co napsala uživatelka s nickem žabka renča.
|
|
|
|
Volila bych rozhodně první variantu s tím, že pokud je nemocný rodič schopen převozu, vzala bych si ho k sobě.
|
|
|
|
vzdy jde skoubit osobni zivot a peci o rodice. Kazdy ustoupi o kus a kompromis je na svete.
|
|
|
|
Moje kamarádka, když jí před devíti lety umírala maminka na rakovinu, tak si vzala v práci neomezené neplacené volno. A statrala se o ní u maminky v bytě. Jezdila jsem jí tam pomáhat. Plno lidí jí vyčítalo, že jí nedala do nemocnice a starala se o ní sama. Ale vim, že udělala to nejlepší, co mohla.
|
|
|
|
Proboha, vy dva, dejte si sraz, pořádně se pomlaťte a bude klid. Nebo tu ještě za deset let budete jeden na druhého vytahovat špínu.
K těm starým rodičům.. udělala bych hodně, ale jak pro koho. LDN nepřichází v úvahu a pokud bych byla dlouhodobě někde pryč, vzala bych si volno tak, abych mohla být nablízku. Práce bych se nevzdávala - nemyslím, že by to daná osoba chtěla a ničemu by to neprospělo.
|
|
|
|
Samozřejmě, že Tamara naráží na mou rodinu. Měli jsme případ, kdy babička upadla s pneumokokem do nutnosti být v umělém spánku, v němž byla asi měsíc téměř bez šance na probuzení a pak zemřela. Já jsem jezdil do Prahy kde byla v Motole v nemocnici z Krakowa každý víkend, mamka během toho měsíce z Norska létala do ČR tak, že byla s babičkou (a dědou, který ostatně vůbec není a nebyl nemohoucí, jak Tamara naznačuje) cca 2/3 toho času. Nemluvě o tom, že mamka za svými rodiči létala často i dříve, bez ohledu na ceny letenek. Jen tak pro informaci, za letenky "na poslední chvíli" aby mohla být mamka s babičkou a dědou kdykoliv se něco stalo, dala tak nenormální peníze, jaké si Tamara ani neumí představit. Měl jsem osobní hádku s Tamarou po ICQ, kde obviňovala mé rodiče z nechutné bezcitnosti, protože si dovolí žít v Norsku, zatímco má někdo z mých prarodičů zdravotní problémy. Tamara samozřejmě pere špinavé prádlo na veřejnosti a ještě to sprostě popírá. Navíc říká, že jsem pro ni cizí člověk (to nikdy nebude, když se mnou něco měla), pouze se nestýkáme. To ale také neodpovídá tomu, co říká. Tolik k dementi jejích lží.
|
|
|
|
to Rezník: moje představy nejsou úžasné, ani vyčtené, ale jsou ze skutečnosti a reality dožití mých prarodičů a jejich sourozenců.
Jedni prarodiče žili na vesnici a v dost bídném domku, po osmdesátce babička nemohla na nohy, děda už neutáhnul kýble s uhlím, tak se má matka rozhodla je vzít k nám - a to i přes varování kolegy gerontologa, který říkal, že je třeba je tam nechat a raději strčit nějakou korunu sousedům, aby jim pomohli a jezdit za nimi. No nic - děda si začal myslet, že je ve vězení, přestal nás poznávat, chvílemi byl agresivní, chvílemi lítostivý, měl strach, že ho zastřelíme... a pak šel v noci bloudit po bytě, zakopnul a pomlátil se. Fyzičku měl dobrou, na rentgen ho strkali tři zřízenci, ale jinak nevěděl, kdo jsme my, kde je.... prostě ze staříka, který měsíc předtím chodil sám do hospody, na dřevo apod. se stal štvanec a troska. V nemocnici pak původně z naražených žeber umřel na zápal plic. Babička u nás bydlela několik let... předtím na vsi chodila na pokec se sousedkama, na nákup, uvařila... najednou neměla do čeho píchnout, kámošky žádné, ven se bála a začala celý den pospávat... pak se jí začaly sny prolínat se skutečností... matka dělala jen na půl úvazku a kousek od místa bydliště... jednou jí volali, že babička stojí na parapetu okna a křičí, že ji chceme zabít... příště, že se chystá podpálit barák atak podobně.... nemá smysl to natahovat. Každopádně nakonec trpěla různými bludy a ačkoli fyzicky na to měla, bála se opustit místnost, takže víc než rok dělala všechno pod sebe. No stačí. Matka je lékařka, po dvou takto prožitých letech ji hospitalizovala na svém oddělení, protože jsme nenašli tehdy (rok 1985) jiné řešení. Nepracovat nešlo.
Druhá babička se svou sestrou se dožily vyššího věku přibližně ve stejném zdravotním stavu a v domku na vesnici s tím, že si tam lidi vzájemně pomáhali.
Babči měly zdravotní problémy, ale do 85 let udržovaly zahrádku, vařily si, chodily pravidelně na hřbitov, nákupy, vedly si účetnictví, my jsme za nima jezdili.... a byly v těžké pohodě. Rozhodně psychicky, pak už sice nikam nejezdily, ale měly své jistoty, denní povinnosti a rituály a to je drželo. První umřela na rakovinu v nemocnici po vyšetření (to raději neřeším), druhá měla mrtvici o tři roky později na nový rok - den předtím ještě připravovala oslavu Silvestra.
Ještě dodám, že moje kamarádka se strarala o naprosto nemohoucí rodiče (ochrnutí po mrtvici u otce, cukrovka a slepota u matky), ale jedinou cestou bylo přestěhovat se k nim, pracovat na půl úvazku a požádat o pomoc místní charitu - protože nemohli být ani chvilku sami. Kdyby zůstala v Praze coby manažerka marketingové společnosti, tak sice bude mít mnohonásobek prachů, ale péči jim nezajistí - což právě pochopila.
|
|
|
|
trochu nedomysleny vzdat se prace. a z ceho se pak bude pece o rodice hradit? asi z lasky. jsem realista. az se o sebe nebudou moc postarat ani ve vecech zakladnich a nebude mozne jim vypomahat tak sup do domova duchodcu nebo ldn. abych se staral o nemohouciho na to fakt nemam cas, to bych asi exnul hlady driv nez on. to je job na plnej uvazek a kdo nekdy zkusil treba lezakovi vymenit obleceni nebo lepe plinku tak vi kolik je s tim prace. predstava ze to clovek zvladne doma svou laskou je mirne receno naivni. laska fyzicke sile neprida.
arj: tvoje predstavy jsou uzasne a pripominaji mi nejakou knizku od grady. ne ze by to byly nesmysly ale plati to pro lidi kteri jsou zdravi (napr moje babicka rocnik 1919 ktera si obcas stezuje ze ji boli koleno a spravi to ibalgin). az se neco stane (treba takova mrtvicka je fajn, nebo slepota z cukrovky spojena s diabetickou nohou atd.) tak se dost casto stava ze rodice neudrzi do smrti ani stolici natoz jehly na pleteni nebo kladivko na opravu policky. pak jsou knizeci rady minulosti a jde o tvrdou realitu kdo bude vynaset vykaly a otacet telo aby do dvou mesicu dotycny nezemrel na prolezeniny.
a tady jedno edukativni video k tematu: http://tinyurl.com/ytfhqb
|
|
|
|
No jo, myslíte to všichni dobře, ale konce nějak chybí... řada z vás rodičům cestu do pekel vydláždí samými dobrými úmysly.
1) vzal(a) bych si je kamkoli sebou, nastěhoval(a) do svého bytu = tak to je počátek konce. Staří lidé velmi špatně snáší změnu prostředí, začnou být zmatení, psychicky se ztrácejí... a pak už to jde do háje všechno. Rodiče je třeba nechat bydlet v jejich domově a jít za nimi nebo i jim zajistit péči "cizích" je o hodně lepší.
2) zabezpečení péče a relativního přepychu - další chyba - je třeba jim naopak nastrčit smysl života, nějakou práci. Neříkám, že to musí být sekání dříví, ale nenáročná práce vyžadující trpělivost, klidně i v sedě - pletení, výroba poličky...
Já vím, mluvilo se o nemohoucích - jo, ale i nemohoucí člověk je často nemohoucí na nohy nebo oči, nedoslýchá, ale jinak chce mít svůj svět - a o to jde.
Vzhledem k tomu, že jsem jedináček a mí rodiče bydlí na druhém konci republiky a i před 10 lety se odmítli přistěhovat ... je to moje noční můra, protože je mi jasné, že se jednou budu stěhovat.
|
|
|
|
Nikdy bych nenechala své rodiče napospas.. snažila bych se to zařídit nějak tak, aby sem je měla u sebe , mohla dohlížet, starat se... pomoci a s prací bych si to také nějak upravila.. Rodiče jsou pro mě těmi nejdůležitějšími lidmi.
|
|
|
|
Já bYch si vzala nemocného, nebo starého rodiče k sobě. A jde to vždy. :-)) A pokud by nastal čas loučení? Asi i tak bych je měla u sebe, nebo bych si to v práci zařídila a odjela s nima domu.
|
|
|
|
Kompromis, jinak by to asi nešlo. Řešil bych to operativně.
|
|
|
|
Jekyl - představ si, rouro, že diskuze jsou tu od toho, aby se na ně dávaly ankety. A že jsou bezúčelové? To z nich dělají jen trubky jako ty, protože k nim píšou sračky.
Tamara - netuším, jak bych se zachoval a dá-li bůh, nikdy nebudu muset rozhodovat, co je důležitější. Teď říkám, že bych šel k rodičům a staral se, ale ruku na srdce: nakolik jde o upřímnost? Nikdo nemůže říct, že by reagoval nějak, když to nezažil. Nicméně díky za téma, páč mě přinutilo zamyslet se nad tím, jak jsem na tom ve vztahu k rodičům, a nakolik mi na nich záleží.
|
|
|
|
Jsou to moji rodiče, bez nich bych tu nebyla. A nemyslím tím jenom to, že mi dali život. Vychovali mě, jak nejlíp uměli a já jsem jim za to vděčná. Takže když budou mít někdy problémy, udělám i němožné, abych mohla být s nimi a mohla jim pomoci. Jsou to přece moji rodiče a já je miluji a vím, že oni mě taky.
|
|
|
|
pokud by to byl rodic partnera, tak asi jo... zalezelo by jak by jsme se dohodli, jinak ne.
|
|
|
|
Souhlas se svejkem, vsechno jde skloubit tak, aby si nemusela nic obetovat. Je ovsem otazka jestli nemas potrebu abnormalniho samaritanstvi. Co by delali kdyby te nemeli? Bylas pocata jako pecovatelka,nebo dcera? Kazdy normalni rodic si preje, aby jeho dite melo svou, stastnou rodinu, manzela, deti. Nikdy by nechteli, aby jejich dite obetovalo svuj zivot pro ne.
|
|
|
|
Snažila bych se najít nějaký řešení mezi tím. Protože obě řešení my připadají jako extrém - vzít si na potřebnou dobu neplacenou dovolenou, pokud je víc sourozenců, tak se prostřídat, když to stav dovolí, tak rodiče přestěhovat k sobě, sehnat k němu někoho na výpomoc, pečovatelskou službu...
|
|
|
|
To nevím!
Přispívat rodičům finančně na péči?
Asi toto, nebo je přestěhovat do domu s pče. sluižbou
|
|
|
|
Tamara Antonovna:
Myslet...vědět...hádat - znáš rozdíl mezi těmito slovy? Víš, co působíš? Ne druhým, sobě? Víš to?
Není třeba ostrých výrazů, Tvá pověst by tím mohla utrpět.
Čas - to je mocná veličina, Tamaro Antonovno, velmi mocná - mnohé odkrývá až po letech
|
|
|
|
Souhlasím se Svejkem. Jde to určitě skloubit tak, že si člověk rodiče vezme k sobě a přes den, kdy chodí do práce, jim zajistí např. pečovatelku (a jestli na to ze svého platu nemá, tak ta kariéra zřejmě za chození do práce nestojí...)
|
|
|
|
Moonek: přesně tak, máš pravdu...já bych to udělala úplně stejně.
|
|
|
|
Mám už jen mámu a mám z toho docela hrůzu. Jsem na vše sama a modlím se, aby máma byla pokud možno soběstačná natolik, abych nemusela být s ní ve dne v noci. Klidně jí nakoupím, zaplatím složenky, přispěji na byt, uklidím, koupím novou lednici... Vím, že bych neudělala to, že bych se vykašlala, ale naše společnost v tom mnoho nepomáhá. Plat ve zdravotnictví není na to zařídit v mé pracovní době pečovatelku. Odejitím z práce se ze mě stane bezdomovec.
|
|
|
|
Nikdy bych neudělala to samé, co moje teta... Pro ní byla kariéra důležitější, než rodiče na smrtelné posteli...táta jí to doteď neodpustil, je to už 25 let co spolu nepromluvili... pro rodiče bych se i rozkrájela, vykašlala se na práci, jela přes půl světa... jim vděčím za život, za péči, za lásku a rozhodně je v té nejhorší chvíli nenechám napospas
|
|
|
|
No........ z práce bych si neodešel...
|
|
|
|
Jekyll, Svejk: Kurva, já už nemůžu dát na zp.ani anketu, aniž by si cokoli kdo myslel?
snad je to svobodná volba, ne?
A jestli vám jde o Finroda Felagunda, tak mi je naprosto jedno, co dělá, pro mě je to cizí člověk.
|
|
|
|
Tebe napadla anketa? Zcela bezúčelová? Jen tak? Nelži! Už to začíná být trapné, špinavé prádlo se opravdu nepere na Zpovědnici!
|
|
|
|
Tamara Antonovna: a ja rikam jak bych to resil zkratka bych vzal rodice autem do noveho mesta nebo letadlem do nove zeme [coz by jim mozna pomohlo protoze ve vetsina statu nemaji tak zle zivotni prostredi] - kdyby nemohl rezit todle neprezije pomalu ani prevoz sanitkou tzn cas na posledni rozlouceni
|
|
|
|
Svejk: Mně jde o to,zdali bys rodiči dosloužil, i když je jasné, že třeba brzy zemře.
|
|
|
|
Znám spoustu lidí, kteří z práce kvůli tomu odešli, stejně tak znám spoustu lidí, kteří svoje rodiče strčili na LDNku. Já bych osobně z práce odešla, i když stát nabízí naprostou almužnu. Myslím, že tohle hodně závisí na vztatích v rodině.
|
|
|
|
Tamara Antonovna: pokud nezvladne jednorazovou cestu tak je na case jet domu a zarizovat pohreb
|
|
|
|
Svejk: Nic se nepere, jen mě napadla anketa.
Dobře a kdyby to stav nemocného nedovoloval se přestěhovat?
|
|
|
|
tady mam pocit ze se zase pere spinave pradlo .... nicmene nevidim duvod proc by se nemohouci rodic nemohl odstehovat do toho jineho mesta/zeme
|
|
|
|
34 
24 
