Luno bledá, sviť mi na cestu,
luno bílá, oči mé rudě zabarvi.
Dnes políbím svoji nevěstu,
dnes krví zem se obarví.
Svítí měsíc a hlad mne žene dál
a já ji cítím, je blízko
a je tak krásná.
Má srdce
-a živě jí tepe.
Modlil bych se, kdybych Boha znal,
měl bych strach, jen kdybych byl živ.
Jsem zrozen ze Stínu
a Stínu se odevzdávám.
Je tak krásná,
celá moje
-kráska panenská
s kůži bledší nežli luna sama,
tak krásná,
tak živá
a celá jenom, jenom má.
Mne žene věčná Žízeň,
tu vodou neuhasíš,
ba ani víno nepomůže zahnat ji.
Jediné víno pomoci mi může
-krev z jejích žil.
Teplá a sladká,
voňavá a nádherná-napořád.
Moje princezno
s pletí ze sametu
a s vlasy plamenů v dáli hořících
jsi dnes moje
a navždy budeš.
Miluješ mne,
svůj život pouhý
mně do rukou dáš.
Pár ostrých zubů kůži prokousl
-ty a já spojeni napořád.
Ty ses slastí zalykala
a já tvou krev lačně hltal dál.
Jsi má, jenom moje.
Ne princezna,
královna
říše té,kde se neumírá.
Miluji tě,
proto budeš moji ženou,
vládnout v říši, kde jen Stín
jediným je světlem,
kde jediným životem
je Smrt,
která však nikdy neovládne nás.
Jsi v Temnotě, má milá.
Moje láska a mé zuby dostaly tě tam.
Já tě v moci mám
a ty máš v moci mě.
Jsi tu a já s tebou,
Temnota nás spojila.
Miluji tě
a ty mne miluješ.
Navždy se mnou zůstaneš.
Luno bledá, stvrď ten slib
věčné lásky naší! |
22 
29