Mám tady takovou nádhernou delikatesu od Oscara Wilda pod názvem Lady Fuckingham, což by mohla být nejstarší pravá, nefalšovaná p povídka, co byla napsána.
To, že je to od Oscara Wilda mám potvrzeno, ale taky se mi to ze začátku nezdálo. Na školách se obyčejně o téhle knížce neučí. Proč?! :D
Dám tu krátkou ukázku, abyste si představili o co jde:
"
»Alice, ty milá Alice,« zašeptal William jako u vytržení. »ty jsi tak primová holka! Jde ti to dobře, výborně. Ještě jedno takové přisednutí a stanu se jediným vlastníkem všech tvých milostných půvabů.«
»Ať třeba umřu, nedbám bolesti!« šeptala. »Pomoz mi, Willie, pomoz mi, miláčku.« A chystala se k třetímu přisednutí. William ji uchopil za boky.
Odhodlaná dívka zaťala zuby, stiskla rty, zavřela oči a rup! V tu ránu byla naražena až na kořen Williamova kůlu. V mrákotách padla Williamovi na hruď a její vytrysklá panenská krev byla nezvratným důkazem krvavé povahy milostných dobrodružství.
Komorník William, zmazán a zkrvaven, se vymanil, a protože se pro tento případ vybavil vším potřebným, stal se milosrdnou sestrou ošetřovatelkou. Alice s hlubokým povzdechem otevřela oči, usmála se a řekla: »Ten poslední doraz byl strašlivý, ale už je to za námi. Proč jsi ho vytáhl? Okamžitě ho tam vrať a dopřej mi toho hojivého obstřiku, který, jak mi řekla Lucy, brzy zhojí všechny utržené rány.«
William ji zlíbal, jemně zavedl svůj pyj do její zmučené pipinky, nikoli však úplně, a počal se pomalu a opatrně pohybovat vzhůru dolů, vzhůru dolů, ven a dovnitř, dovnitř a ven. Začalo to působit. Tření se zjemnilo a William pociťoval, jak se Alicina pochva mírně stahuje a zase povoluje, což ho brzy přivedlo k dalšímu vrcholu rozkoše. Náhlým prudkým pohybem pronikl až k děložnímu krčku a vystříkl svou milostnou životní tresť do jejích útrob. Ještě několikrát sebou škubl a zůstal oslaben přívalem slastné únavy.
Leželi oba v těsném objetí bez jakéhokoli pohybu a vychutnávali svou vzájemnou blízkost a tělesnou hmotnost. William ho pak vytáhl a batistovým šátkem pečlivě otřel Alicinu panenskou krev nejprve z její pipinky a potom i ze svého již poněkud znaveného bimbasa. Když ukládal zkrvavený šátek do kapsy, prohlásil hlasem, jenž se chvěl dojetím, že si ho navždy schová jako drahou památku na rozkoše, jichž mu tak láskyplně a dosyta poskytla.
"
Takže co na to říkáte? Podle mě to jen důkaz toho, že lidi jsou pořád stejní, i když se to tak nemusí zdát... Ostatně dekameron ukazuje z lidské mentality tohoto směru taky hodně. Ovšem není zdaleka takto podrobný. |
18 
21 
