Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Určitě v tom nejsi sám, takových lidí je kupa. Jsem si jist, že to není dáno osobností, charakterem, ale výchovou. Proč by měl mít někdo problém jít za lepším? Dělá to každý, je to přirozené. Brát něco nebo někoho jako přestupní stanici, která je tu pro nás, to je druhý extrém a taky to není v pořádku, ale jakmile se člověk moc trápí tím, že někoho zklame, že někomu ubližuje, když je změna práce naprosto přirozená, tak už to je moc. Jak jsem psal, podle mě jde téměř jistě o následky výchovy, chování rodičů. Tam je dobrý rozklíčovat vše špatné a od toho se posunout dál.
Takže ano, podle mě je to následek toho, co se ti dělo v dětství, včetně rodiny. Jakmile je v rodině špatně jedna věc, je tam toho většinou mnohem víc. Když někdo hledá, co bylo špatně, ať nejde po jednotlivostech (máma mě kritizovala, táta dělal a říkal toto), ale po typu rodiny. Těch typů nefunčkních rodin zas není tolik a jakmile přijde, co byla nebo je zač ta jeho, může si zjistit, jaký dopad to na něj mělo a proč.
|
|
|
|
Diky moc za odpovedi. Jsem rad, ze v tom nejsem sam, prijde mi, ze vsichni okolo jsou suvereni....
|
|
|
|
Ahoj,
zažívám dosti obdobné pocity. A to mě nikdo nenutil do vstávání na tréninky v 5 hodin ráno.
To úplně nemusí být tím. Minimálně ne u mě :-)
Mně spíš je proti srsti nějak ubližovat lidem a partnerské vztahy nějak vnitřně považuji za něco neměnného, stabilního, stálého. Proto jsem se po celý život vážným vztahům vyhýbal a téměř nikdy jsem žádné slečně vztah nesliboval, ba často jsem se proti tomu explicitně vymezoval.
Přesto jsem čas od času v nějakém tom vztahu skončil a vesměs mi pak bylo krajně nepříjemné to nějak ukončit. Až tak nepříjemné, že jsem to spíš nechal vyšumět a svým laxním přístupem a ostentativním nezájmem, jsem to nechal vyhnít a byl jsem rozejit.
To není žádný správný a následováníhodný přístup, ale asi jsem podvědomě cítil vinu, že jsem do nechal do takového stavu (tedy vztahu) dojít, když jsem se vzápětí musel stát vrahem onoho partnerského vztahu. A způsobit tím někomu zbytečnou újmu.
V zaměstnání to mám také podobně. Pokud jsem nedával výpověď natruc a z naštvanosti, tak třeba vedoucímu, kterého jsem si vážil, jsem ji opravdu předával s ostychem a s pocitem viny...
|
|
|
|
Ahoj to chápu, taky s tím mám problém, jediná cesta je to na sílu překousnout a rozcházet se a dávat výpovědi.
|
|
|
|
31 
47 