Půl roku jsem byla zamilovaná, než se náš vztah dostal do zvláštní fáze. Začal se doma chovat divně a měl podivné myšlenky. Pak se to zlomilo a začal blbnout – s řečmi o „vztahovém trhu“, že nejsem 10/10, jako bych byla nějaká kráva na porážku. Arogantně prohlásil, že ženy mají o chlapy soutěžit. Není to spíš naopak? Řekla jsem mu, že on přišel s tím, že všechno je soutěž, tak dobře – pojďme soutěžit. Začala jsem si ho míň všímat a víc se soustředit na sebe. Šli jsme ven a já se tak dlouho nepobavila – muži mi lichotili a ptali se, jestli někoho nemám. On koukal, jako by mě nejradši vykuchal. Najednou samá žárlivost. Co s tím? Poslala jsem ho k čertu a bylo. „Proč se bavíš s tím a tamtím?“ přitom jsme už spolu nebyli. O něj měla zájem jedna Slovenka, která si ho uhnala dítětem. Tak já nevím – udělám něco, je to špatně, udělám něco jiného, taky špatně. A když jsem se na něj vykašlala, tak zase fňukal, že se chovám jako děvka, že přebírám.
Jako bonus mi nakonec vyčetl, že je to jen moje vina, že se vyspal s tou Slovenkou, kterou naprcal, a že je chudák, protože dítě v žádném případě nechtěl. To nemělo chybu. Dodneška mi nemůže přijít na jméno, ale je přesvědčen, že za to můžu já. |
| pinkypussy |
 26 |
|
|
25 