Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
ZB: Jak píšeš, na jednu stranu by si těch dnů člověk víc vážil, protože si normálně neuvědomuje, že tu nebude donekonečna (možná až ve stáří), na druhou stranu by ten čas pak možná i dost utíkal :)
|
|
|
|
ZB: No má to svá pro i proti :)
|
|
|
|
Zrzavá Bestie:
Tak třeba být v roli doktorky co ví, kdy její pacienti zemřou si úplně představit nedokážu. Nejde jen o to vědět kdy zemřou, ale i vědět, kdy co třeba uděláš blbě, ale stejně to budeš muset udělat (protože kdybys nemusela, tak zase neznáš skutečnou budoucnost…)…
|
|
|
|
FD: nestrašilo by to člověka? Nemyslel by na to každý den a neodpocitaval, kolik mu jich zbývá do konce?
Možná by si jich člověk ale začal víc vážit.
|
|
|
|
Možná datum konce? Aby si člověk ten čas lépe rozplánoval? :)
Jinak v minulosti bych asi nic nezměnil. Jsem celkem spokojený, jak to probíhalo a hlavně jak je to teď, takže i to špatné, co mě potkalo, bylo k něčemu dobré.
|
|
|
|
Jestli si někdy k sobě najdu spřízněnou duši. Zbytek asi radši nevědět, v tom je ten život zajímavý, řekl bych.
|
|
|
|
Tohle je hrozně těžký.
Asi bych chtěla vědět jestli budu jednou fakt spokojená. Ne jako že budu mít miliony nebo tak ale jestli si jednou řeknu že to všechno mělo smysl. Protože někdy se člověk nervuje kvůli úplným blbostem a pak zjistí že to vlastně bylo celý zbytečný.
Naopak bych určitě nechtěla vědět kdy umřu. To bych byla úplně v háji. Podle mě bych na to myslela každej den a akorát by mě to svazovalo. Ať by to bylo za pět let nebo za padesát.
Kdyby mi bylo znova dvacet tak bych asi chtěla vědět u kterých lidí nemá cenu se snažit. Přijde mi že jsem některým věnovala hrozně moc energie a stejně to k ničemu nebylo. Ale zase kdybych to věděla dopředu tak bych možná nebyla tam kde jsem teď.
Takže vlastně nevím. Člověk si myslí že by chtěl znát budoucnost ale možná by mu to nakonec víc uškodilo než pomohlo.
|
|
|
|
Franta66: dobrá kniha na tohle téma je Svět, který stvořil Jones. O týpkovi, který vidí rok do budoucnosti, ale ne tak, že by tušil, co bude, ale on to vidí a jeho tělo je rok pozadu, takže jen vidí sebe, jak dělá přesně to, co dělá, a jeho vůle tam není žádná. :-)
Ale jinak si myslím, že tohle se s danou budoucností nevylučuje. Kdybych o ní věděl, tak se zachovám nějak, což znamená, že to, co jsem viděl v hlavě jako budoucnost, nikdy budoucnost nebyla, a moje budoucnost byla vidět tuhle falešnou budoucnost a spáchat to, co spáchám doopravdy, protože i to, že uvidím tu falešnou budoucnost, plyne z nějakých předpokladů (jak od sebe byly daleko dvě hvězdy rok po Velkém třesku, atd.), nic se neděje bez příčiny a i naše reakce jsou dané, protože to, kdy a jak vyrostu a co se naučím, je důsledkem prostředí, v jakém jsem vyrostl (chemicky i psychologicky, přičemž psychologie těch lidí je dána zase jiný okolnostmi, a takhle dál až na počátek), a i mé reakce jsou důsledkem okolí.
Každé rozhodnutí, které uděláš, z něčeho vyplývá, nikde tam není prostor pro to, aby se něco přidalo zcela bez příčiny.
Připadá mi to dost nevyhnutelné.
|
|
|
|
Nevěřím na to, že budoucnost je předurčená. Kdyby ji člověk znal, tak by mohl něco udělat jinak a tím ji změnit, takže by ta předpověď nevyšla. Kdybych se vrátil do minulosti a poradil něco svému mladšímu já, tak pak bych se vrátil zpět a všechno třeba bylo úplně jinak (viz film Návrat do budoucnosti).
Taky jsi mi připomněla Eddieho Cochrana - výborný zpěvák, bohužel zemřel v jednadvaceti letech. Stejně je úžasné, co někteří stihnou vytvořit během pár let. Podobně Buddy Holly. Ten Eddie měl dokonce tušení, že to s ním špatně skončí... to pak člověk někdy pochybuje, jak to s tou budoucností a osudem je.
|
|
|
|
Nechci vědět nic, mám rád dobrodružství. Ale víš co bych rozhodně vědět nechtěl? Kdy kdo bude muset jít... Z toho mrazí.
|
|
|
|
Vlastne jo. Asi bych si chtel osvojit nektere znalosti a dovednosti s nekolikaletym predstihem nez prisli technologie, abych byl kreativnejsi.
|
|
|
|
Priznam se, ze asi nic.
|
|
|
|
Teď bych asi neměla nic, co bych vzkázala mému mladšímu já.
Možná bych se pokusila zabránit pár zbytečným sebevraždám/úmrtím v mém okolí. Ale kdybych věděla nějaké následky mých rozhodnutí a řekla si to, nevím, jestli bych nechtěla "zkusit" něco jiného a nesnažila se to rozhodnutí ještě vylepšit. A taky má rebelující povaha by možná měla chuť udělat úplně jiné rozhodnutí a tím si osud a život změnit.
|
|
|
|
Nějak si nedokážu představit život, kde bych znal svou vlastní budoucnost…
|
|
|
|
Jakože co bych vzkázala mladšímu já? Ať počítá s tím, že někteří lidé můžou odejít dřív, než by se čekalo... A taky ať se netrápím kravinama.
Jinak se bojím alternativní reality :D Jakože teď jsem spokojená, i když jsem v minulosti nebyla. Kdybych udělala x jiných rozhodnutí, tak asi nebudu tam, kde jsem... Takže bych radši moc neměnila minulost. Možná bych založila stavebko v mladším věku :D To by nebylo od věci a nezměnilo by to úplně radikálně můj osud.
|
|
|
|
Třeba to, že to moje hnaní se za něčím bude mít tak slabý výsledky, že se ns to můžu rovnou vyfláknout raději. Přátelé, zrady a tak... nemám přátele, nemá mě kdo zradit. Kdybych aplikoval regresní analýzu, dokázal bych docela přesně určit, jak bude můj život vypadat teď, pokud bych použil data, který jsem měl ve 20 a odhadoval jsem to z nich. Chudý, osamělý a je to pořád stejně o ničem. Takže asi nic zásadního.
|
|
|
|
Tak chtěl bych vědět, do kolika let budu moci zdravě žít. Například kvůli plánování bydlení.
Ale jinak bych možnost znát svojí budoucnost bral spíš jako nebezpečí. Řekněme, že kdybych věděl, že mě žádná žena nikdy nebude chtít, tak to zabalím rovnou. Ale místo toho pokračuji v žití na tomto světě s nadějí, že se to někdy změní.
|
|
|
|
"Třeba kdybyste se vrátili do doby, kdy vám bylo 20 a co byste chtěli vědět..." - Určítě kdy poletí cena kryptoměn nahoru.
|
 Real El-Fůňo Off |
|
|
|
Asi bych nechtěl vědět nic.
Vzhledem k tomu, že člověk ve skutečnosti asi nemá svobodnou vůli a jen reaguje na vnější okolnosti, myslím, že jedna z mála skvělých věcí na životě je to, že nedovedeme říct, co nás čeká. Jinak bychom jen opakovali, co je předurčeno (což sice asi děláme, jen o tom nevíme).
Kdybych věděl, co bude zítra, jaký smysl by mělo zítřek odžít?
|
|
|
|
Co třeba rodiny a manželství? Práce. Koníčky...
Přátelé a zrady. Všechno nás někam posouvá a bez špatných zkušeností nemáme někdy základ pro to se posunout nebo se pro něco (jiného) rozhodnout.
|
|
|
|
Něco jistého no... To bych chtěl vědět. Ta všudypřítomná nejistota je děsná.
|
|
|
|
69 
44 
69 