Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Napadá mě pár příkladů z rodiny. Sestřenice měla syna v prvním vztahu a teď má v manželství dvě dcery. Její manžel se k těm holkám chová jinak - ale to je dle mého způsobeno jejich věkem a taky podle mě i pohlavím. S tím synem má moc hezký vztah, tráví spolu čas. Ale ony jsou jeho holčičky.
Nemyslím si však, že by toho kluka někdy vyčlěnoval, naopak má tam své místo, podporuje ho, dělají spolu chlapské věci.
Na druhou stranu jiná sestřenice se s otcem přestala bavit mimo jiné taky kvůli hádce s jeho současnou přítelkyní. Ale tam je primární problém v tom, že on se za ni neuměl postavil a ta přítelkyně k ní nebyla vřelá a chovala se vyloženě ošklivě.
Bratranec si našel ženu s dcerkou, ta s nimi i žije. A celkově jim to tam funguje. Bratranec si nehraje na tátu, ale má ji moc rád. Holka má s tatínkem pěkný vztah. Zbožňuje svého malého brášku... tady bych řekla, že to vyšlo. Ale možná to bude i tím, že jeho manželka dělala x let na OSPODU, takže ví z první ruky, jak se to fakt dělat nemá. :D
|
|
|
|
Black Moon: právě slyším různé příběhy z okolí a tak... Kdy třeba vlastní otec přestal mít skoro zájem o děti z předchozího manželství, když se mu narodilo s novou ženou dítě. Otázka jakou roli v tom sehrála nová partnerka... Prý je trochu manipulátorka, ale osobně ji neznám. Každopádně děti to nesly dost těžce.
|
|
|
|
Black Moon: osobní zkušenost nemám. Ale v rodině máme případ nevlastních sourozenců, kdy si to sedlo celkem dobře. Starší dítě je navíc holka, trochu chůva, která se hodně na mladšího sourozence těšila. Ale asi ne každý rodič má tak velké srdce, aby dokázal dávat všem dětem dost lásky.
Pak si člověk vzpomene na pohádky Popelka a Sněhurka :D
|
|
|
|
Já jsem vlastně na druhý straně. Mám dítě z předchozího vztahu a teď partner vychovává vlastně nevlastní dítě. A musím říct že jsem z toho měla ze začátku docela strach.
Hlavně jsem se bála aby třeba někdy nedělal rozdíly až budeme mít spolu vlastní. Toho se podle mě bojí asi každá máma. On teda tvrdí že ne a zatím jsem nikdy neměla pocit že by moje dítě nějak odstrkoval nebo měl dvojí metr.
Ale zase si myslím že je úplně normální že to vlastní dítě člověk asi cítí trochu jinak. To podle mě neznamená že ho bude mít radši nebo že bude na to druhý zlej. Spíš mi přijde že je blbost si nalhávat že je to úplně stejný.
Já bych asi měla problém kdyby partner moje dítě jen trpěl. To bych ve vztahu být nechtěla. Nemusí být jeho táta ale měl by ho mít rád a respektovat. A stejně tak moje dítě jeho.
Podle mě strašně záleží i na tom jak se chová ten biologický rodič. Když bude novýho partnera shazovat nebo dítě zatahovat do konfliktů tak to podle mě nemůže fungovat.
Jsem sama zvědavá jaký to bude až budeme mít spolu miminko. Doufám že to bude v pohodě ale samozřejmě mě to občas napadne. Myslím že je to asi normální.
Máte někdo zkušenost že přišlo společný dítě a vztah s tím nevlastním se změnil? To by mě docela zajímalo.
|
|
|
|
Morálka je dnes naprosto neznámý pojem.
Ani k vlastním dětem, se nechováme zodpovědně.
|
|
|
|
Měla jsem partnery, kteří měli děti. Nikdy jsem se nestavěla do role rodiče, protože ty děti měly svoji mámu. Chovala jsem se k nim spíš jako kamarádka. Svoje děti nemám.
|
|
|
|
“ Nebo jste tu někdo v roli nevlastního rodiče? Jak se k této roli stavíte?”
Jojo…
|
|
|
|
Im*Becil: tak dost pomohlo i to, ze ac to je clovek tvrdej, tak hodnej a uprimnej. Tudiz i dobre citelnej. Ono asi i sehralo roli to, ze ac byl na prvni pohled prisnej, tak kdyz jsi skutecne potreboval, byl tam.
Priklad: muj vlastni otec byl hlavne kariera (exekutor) a penize. Kdyz jsem odjizdel vlakem na vojnu, vlastni mi poslal sms. Nevlastni stal se mnou na nadrazi.
Ale zadobre jsem s obema. Ikdyz vlastniho vidavam jen jednou do roka.
|
|
|
|
Posse: mozna vyjimka potvrzujici pravidlo, ale je dobre ze vam to funguje. Nekomu nefunguje ani vztah s vlastnim otcem.
|
|
|
|
Jo. Mam nevlastniho otce. Zlatej clovek. Pro me je jak vlastni. Vlastni deti nema. Jen nas.
|
|
|
|
Mel jsem jen vlastni rodice, nevlastni jsem si proto porizovat nemusel. Vetsinou to bude takova zvlastni forma charity.
|
|
|
|
Mně se máma snažila vnutit svýho přítele, když už jsem byl skoro dospělej. Když jsem deklaroval, že jí to přeju, ale nechci s tim člověkem mít nic společnýho a bejt s nim jakkoliv spojovanej, vyložila si to jako útok a několik měsíců se mnou nemluvila. Dotyčnej navíc buď dostal špatný informace nebo je špatně pochopil, takže mě vnímal, že mi je tak sedm let, a posílal mi po mámě naprosto retardovaný dárečky stěží vhodný i pro tu věkovou kategorii... Takže i moje zkušenost říká NE!!!
|
 Malléry |
|
|
|
Myslím si, že se to nedá paušalizovat. Záleží na tom, jak původní rodiče spolu vycházejí, na inteligenci těch dvou, na věku dítěte. Moje zkušenost říká NE!!
|
|
|
35 
24 
80 
