Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Tak hlavně, že to dobře dopadlo. Stává se, no. Já si ho včera ztratila přímo v bytě, na 5 m ode dveří do kuchyně. Lítala jsem tam taky jako pominutá, nikdo nebyl doma, kdo by mě prozvonil. Ale našel se. .-)
|
|
|
|
To nebyla panická ataka, ale hysterická scéna narcistky.
|
|
|
|
Jaká panická ataka? Však ani nevíš co to je.
|
|
|
|
Kvetak: :D
|
|
|
|
Nebyl to panic/incel kazmír?
|
 Kvetak |
|
|
|
lol: ,:D to je dobrý
|
|
|
|
Chodis na zpovednici, a pak se divis, ze te napadnul panic.
|
|
|
|
**Panická ataka**
Jela jsem domů a cestou v autobuse jsem zjistila, že nemám mobil. Poprosila jsem nějakého kluka, jestli by mi nezavolal, ale asi jak jsem z toho byla rozhozená, řekla jsem mu špatně číslo. Když mi asi pětkrát volal, hlásilo to, že je telefon nedostupný. Takže jsem si myslela, že ho už někdo vypnul, protože byl nabitý.
Asi jsem to taky trochu přehnala, protože jsem přiběhla domů úplně nepříčetná a ubrečená a začala hrozně ječet. Ajtak hned vyletěl z postele, protože si myslel, že se stalo něco opravdu hrozného, a běžel ke mně.
Pak jsem dostala i lehké zjebáno, ale hrozně mě to celé rozhodilo.
Nejvíc mě rozhodilo to, že bych byla úplně v háji. Sice mám doma nějaký náhradní telefon, ale těžko bych sehnala novou SIM kartu, protože ji máme přes O2 Family. Soudci to mají v nějaké akci a bez fotra by mi novou stejně nedali. Jenže fotr je zrovna mimo Prahu.
I když už dělám jen pro stálé klienty, které mám roky a věří mi, mohli by si myslet, že jsem se na to vykašlala nebo že se mi něco stalo. A že jejich kočky jsou o hladu, zatímco oni jsou třeba na druhé straně planety.
A já si samozřejmě jako správný lempl nemám nikde ani na papíře poznamenaná telefonní čísla.
Jeli jsme pak s Ajtakem mobil hledat a zjistili jsme, že zvoní. Už jednou jsem ho takhle nechala v autobuse a nějaký bezďák ho vrátil. Ajtak mu tehdy dal pětikilo. Sice měl zase řeči, že si nedávám pozor na věci, ale tentokrát se naštěstí našel v obchodě, kde jsem byla naposledy. Prodavačka si jen nevšimla, že někdo volá.
Takže to nakonec dobře dopadlo.
Jenže jsem nemohla přestat brečet a měla jsem náběh na panickou ataku, což je fakt hnus.
Pořád na to nemůžu přestat myslet a uklidnit se, i když se vlastně nic nestalo.
Máte to někdy taky tak?
|
 Odstavce a bez chyb |
|
|
|
37