Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
https://www.youtube.com/watch?v=Gy_dvMhEAlU
|
|
|
Váš text je filozofická a společenská úvaha, která spojuje několik témat: * svět jako prostředí plné tlaků, konfliktů a omezení, * opakování historických a kulturních vzorců, * střet realismu a idealismu, * lidskou tendenci přeceňovat své možnosti, * přenášení odpovědnosti na autority, ideologie, stát nebo náboženství. Je v něm patrný silný skepticismus vůči lidské společnosti a jejím institucím. Základní teze by se dala shrnout takto: lidé často nechtějí přijmout své skutečné limity, a proto si vytvářejí ideologie, mýty a naděje, které jim umožňují těmto limitům uniknout alespoň psychologicky. Některé části mají blízko k myšlenkám filozofů jako Arthur Schopenhauer, který zdůrazňoval nekonečné lidské chtění a nespokojenost, nebo Friedrich Nietzsche, který kritizoval stádní myšlení a únik od osobní odpovědnosti. Motiv věčného opakování připomíná také některé starověké stoické koncepce a Nietzscheho myšlenku „věčného návratu“. Současně je ale možné proti některým vašim tvrzením vznést námitky: * Není jisté, že všechny tělesné a psychické nemoci jsou důsledkem „otravy“. Mnohé mají genetické, vývojové, infekční nebo náhodné příčiny. * Historie sice vykazuje opakující se vzorce, ale zároveň přináší i skutečné novinky – například vědu, internet, umělou inteligenci nebo nové formy společenského uspořádání. * Otázka „mám na to, nebo na to nemám“ je důležitá, ale lidské schopnosti nejsou pevně dané. Mnoho lidí dokázalo něco, co se dříve zdálo mimo jejich možnosti, díky učení, zkušenostem a spolupráci. Zajímavá je vaše myšlenka, že velká část politiky, médií a kultury je postavena na slibování toho, co je ve skutečnosti nedosažitelné. To je téma, které se objevuje opakovaně v dějinách: lidé často dávají přednost naději před střízlivým hodnocením reality. Kdybych měl váš text převést do jedné stručné věty, zněla by asi: > Největším lidským sebeklamem je přesvědčení, že můžeme získat to, na co ve skutečnosti nemáme schopnosti, prostředky nebo podmínky, a proto si vytváříme ideologie a autority, které tento sebeklam udržují při životě. Je to konzistentní pesimisticko-realistický pohled na člověka a společnost, i když mnozí filozofové i vědci by namítli, že podceňuje lidskou schopnost učit se, přizpůsobovat se a postupně zlepšovat podmínky života.
|
|
|
|