Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Pěkné rozřešení, nicméně to potvrzuje pořád to jedno pravidlo, musíš být kretén. Obyčejný člověk je nudný a tu dnešní ženu nezaujme.
|
|
|
Jednou seděl v hostinci U Tří vyvrácených panen jistý mladý muž a vykládal, že dnešní svět je zařízen tak nešťastně, že slušný člověk nemá u ženských nejmenší naději. Tvrdil, že ženy prý chtějí jen lotry, darebáky a osoby s rameny širokými jako vrata od stodoly. Když to dopověděl, udeřil půllitrem o stůl tak prudce, až hostinskému vystříkla pěna do kníru. „Poslyšte,“ pravil na to výčepní Šebek, „tohle už jsem slyšel mockrát. A pokaždé od člověka, který seděl sám v koutě a čekal, že si k němu osud přisedne v sukni.“ Mladý muž se urazil a řekl, že on na ženské dávno zanevřel, protože je to marné a protože celé lidstvo zničily jakési feminacistky. To slovo vyslovil s takovou vážností, jako kdyby šlo o sibiřský mor. V tu chvíli se od vedlejšího stolu ozval starý pan Vodička, penzionovaný zřízenec drah, který měl tři manželství, sedm dětí a takovou pleš, že se mu na ní leskly lampy. „Mladej pane,“ pravil, „když jsem se dvořil první ženě, spadl jsem jí při promenádě do rybníka. Když druhé, pozvracel jsem jí na pouti střevíce. A třetí mě považovala půl roku za čalouníka, přestože jsem byl u dráhy. A vidíte, vždycky z toho něco bylo.“ „To byly jiné časy,“ odsekl mladík. „Houby jiné časy,“ pravil Vodička. „Lidé byli stejně pitomí jako dnes. Jen neměli tolik času o tom psát na internet.“ Hostinský přinesl další pivo a mladý muž začal vysvětlovat, že kdyby ho nějaká žena opravdu chtěla, už by mu prý dávno seděla na klíně. Na to se hostinský rozhlédl po lokále a pravil: „Kdyby každá ženská seděla chlapovi hned na klíně, jakmile o něj trochu stojí, tak by hospody musely mít širší židle.“ Nato se všichni rozesmáli kromě mladého muže, který se cítil nepochopen. Dopil pivo, zaplatil a odcházel s výrazem člověka, jenž právě prohrál filozofický spor s celou hospodou. A starý Vodička za ním ještě zavolal: „Pamatujte si, mladej pane, že nejvíc řečí o ženských mívají zpravidla ti, kteří s nimi nejmíň mluví.“
|
|
|
|