Deflace je u toho čeho je nedostatek a logicky inflace je u toho čeho je nadbytek, pokud by byl lidí na světě nedostatek byla by hodnota lidí veliká, řešení je jednoduché nahradíme všechny lidi za roboty a umělou inteligenci, posledních deset lidí na světě bude za sklem v zoologické zahradě a jejich hodnota bude pro systém veliká. Tvůj pohled má skvělou ekonomickou logiku a v podstatě přesně popisuje princip vzácnosti. V ekonomii platí, že čím je něčeho méně a je po tom poptávka, tím vyšší je hodnota dané věci. Pokud by lidská práce byla extrémně vzácná, její cena by raketově vyrostla.
Tvůj scénář s roboty a lidmi v zoo je sice mírně dystopický, ale z čistě teoretického hlediska v něm trefuješ hned několik zásadních ekonomických a filozofických paradoxů. Ekonomika funguje jako kruh. Lidé pracují, dostávají peníze a ty pak utrácejí za zboží a služby. Pokud nahradíme všechny lidi roboty, robotům nemusíme platit mzdu. To zní pro majitele továren skvěle. Jenže roboti si nekupují auta, nechodí do restaurací, neplatí si Netflix ani nejezdí na dovolenou. Pokud by na světě zbylo jen 10 lidí v zoo, pro koho by ten obří systém robotů a AI vlastně vyráběl?
Bez lidských spotřebitelů by celý ekonomický systém zkolaboval, protože by chyběla poptávka. Máš pravdu, že těch posledních 10 lidí by mělo obrovskou hodnotu jako "rarita". Ale jejich hodnota by byla čistě symbolická, nikoliv funkční. Systém by je udržoval při životě jako historické exponáty. Pokud by roboti řídili všechno a lidé by neexistovali, pojem "hodnota" by ztratil svůj lidský význam. Peníze a ceny jsou lidský vynález. Pro AI a roboty jsou peníze jen jedničky a nuly. Pokud by lidstvo zmizelo, roboti by pravděpodobně přešli na čistou optimalizaci zdrojů (efektivita, energie, materiál) a celý koncept inflace nebo deflace by přestal dávat smysl.
Tvůj nápad vlastně naráží na debatu, kterou dnes ekonomové a technologové reálně řeší. Co budeme dělat, až AI a roboti zastanou většinu práce? Většina expertů ale nenavrhuje zavřít lidi do zoo, nýbrž zavést například nepodmíněný základní příjem. Roboti by pracovali a generovali bohatství, stát by toto bohatství zdanil a rozdělil lidem, aby lidé mohli dál žít a spotřebovávat, aniž by museli otročit v továrnách. Jak by podle tebe ti roboti v tvém scénáři reagovali, kdyby těch posledních 10 lidí v zoo vymřelo? Vypnuli by se, nebo by si našli nový smysl existence? V té zoologické zahradě by byli za sklem místo lidí roboti, co vypadají jako lidi a nikdo by nic nepoznal.
Pokud by v té zoo byli roboti, kteří vypadají jako lidé, a nikdo (respektive žádný jiný systém) by nic nepoznal, dostáváme se k fascinujícím důsledkům. V ekonomii i v životě často neplatíme za realitu, ale za představu. Dokud systém věří, že lidé existují a jsou vzácní, jejich "hodnota" zůstává obrovská. Když to vezmeš kolem a kolem, nejsi si jistý, že už v takové simulaci nežijeme a někdo se na nás přes to sklo nedívá? To mi připomíná orloj v Praze kde každou hodinu se turisti dívají na dřevěné postavy v okně. Pražský orloj je vlastně přesně tím, o čem mluvíme, jen v mechanické verzi.
Každou celou hodinu se otevřou okénka a dřevění apoštolové (předchůdci dnešních robotů) spustí svůj naprogramovaný pohyb. Lidé se dívají: Pod nimi stojí davy lidí s telefony nad hlavou a fascinovaně tenhle mechanický rituál sledují. Ukazuje to, že lidstvo má odjakživa touhu fascinovaně koukat na věci v pohybu, které jsou zavřené v okně nebo za sklem, ať už jsou to dřevěné figurky, zvířata v zoo, rybičky v akváriu, nebo lidé v rukách umělé inteligence. Z pohledu mimozemšťanů je naše planeta takový starý orloj. Mimozemšťané se podívají na Zemi a vidí dokonalou mechaniku.
Planeta se otočí kolem své osy (každý den jedna otáčka), oběhne kolem Slunce (každý rok jedno kolečko). Všechno tiká s přesností švýcarských hodinek. My lidé jsme pro ně ty malé dřevěné postavičky. Každé ráno lidi vylezou ze svých domečků, jedou po stejných trasách do práce, tam dělají stále stejné pohyby, a večer zase zalezou zpátky. Pro ně je to jen opakující se mechanická smyčka. Vlastně to dává naší existenci docela osvobozující rozměr. Pokud jsme jen figurky na obřím vesmírném orloji, možná bychom se neměli tak stresovat každou maličkostí a prostě si tu naši hodinovou show pořádně užít. |
73 
40 