Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Z toho co píšeš - nikdy nejde na základě tvého, vašeho přání někoho umístit do PL či na psychiatrii pokud s tím dotyčný sám nesouhlasí. Bez jeho dobrovolného souhlasu ho tam nenechají. Takže pokud by bylo tvoje jediné přání ho dostat tam kam chceš, existuje pouze jediná možnost. Nechat ho zkolabovat a na to konto mu přivolat a nechat odvést záchrankou.
Na druhou stranu nerozumím některým věcem. Že je v problémech jsem museli všichni vědět, proč jste mu nepomohli? nemyslím tí hned finančně.
Proč mu ted nabízíte místo v azyláku, když je na tom tak špatně a nejste ani jeden z vás ochoten si ho na nějakou přec hodnou dobu vzít k sobě? ten člověk potřebuje psychickou podporu, někoho, kdo s ním bude sdílet, kde nebude na tohle sám.
Ze začátku pokud je momentálně na tom psychicky špatně, určitě na něj netlačit, už vůbec ne nějak nutit, vyhrožovat. Spíš naopak. Dát mu najevo, že jste tam pro něj a soucítíte.
Chodit za ním co nejčastěji, mluvit s ním, ale hlavně vyslechnout jeho trápení..je fuk že se bude opakovat, potřebuje to zpracovat.
Přinést deky, spacák, pití, teplý čaj, kafe, svetry atd...prostě aspon ted se na něj nevys*at
|
|
|
|
Nelze pomoct někomu, kdo o pomoc nestojí. Nemá smysl plýtvat energií na někoho, kdo je v něčem zabejčenej, přičemž pro tohoto člověka evidentně aktuálně má smysl se šprajcnout a radši trpět. To ani nikdo chápat nemusí, jde o jeho rozhodnutí, násilím ho na žádné léčení nedotáhneš.
Své jsi už udělal tím, žes pomoc nabídl jednou. Pokud byla odmítnuta, jeho pomyslný "blahobyt" nebo zmar už neřeš.
|
|
|
|
To nevím, jak s tím hnout, ale je to vlastně zajímavé. Přestal pracovat a nechtěl být na pracáku nebo jít dělat cokoliv, ale povinnost platit zdravotko zůstala ne?
Hrajeme si tu na solidaritu ve formě "zdarma" zdravotnictví, a to naše sociální inženýrství nás dostalo až do tohohle nevěřícnýho bodu. Možná to je ten problém. Kdyby třeba podnikal, nevyšlo mu to a projel někde miliony, tak se s tím srovná líp, protože věřitelé samozřejmě mají nárok na svoje peníze, ale zdravotní poj. je v podstatě výpalný, který nemůžeš odmítnout. Nemůžeš se ho vzdát, i za cenu toho, že nedostaneš ani základní ošetření. A pokud ztratíš barák, kvůli dluhu na tomto, kde to byl třeba zlomek ceny toho domu, tak to může s člověkem zamávat, zvlášť když se mu třeba rozpadla rodina, sám dlouho ten barák budoval atd.
Pro chlapa je v určitým věku určitě těžký znova začínat celý život od 0 nebo od -, protože už nemá třeba tolik sil, má závazky atd., ale určitě to možné je, jen ty možnosti nevidí. Sice je to fakt nahovno a tohle nikomu nepřeju, ale mohl by to vzít jako zkoušku, jak se stát opravdu silnějším, protože pokud to dá, tak sice nebude mít majetek a má rozpadlou rodinu, ale může si říct, že to nevzdal, a že ne každý toto dá. Buď bude žít v systému a respekovat pravidla nebo mimo systém a bude se muset živit sám. Také každá země má trochu jiná pravidla a někde by mu to mohlo vyhovovat víc, dokonce tam třeba ani není zima.
|
|
|
|
Co takhle pujcit karavan at bydli v nem a kouka si na barak a zatim muzete resit odkup zpet od te firmy? Nebude na ulici, bude videt svuj milovany dum... a k tomu minimalne psychologa.
|
|
|
|
Zajimave je sledovat, jak si vzdy z meho prispevku vezmete tu nejvetsi picovinu, kterou rozcupujete a pak s pocitem vitezstvi odchazite, ale problem trva.
JAK TO VZNIKLO? Tim musis zacit a podle toho budes moct SMYSLUPLNE pokracovat. Ja vim, uz jsi to doplnil.
|
|
|
|
Ok, tak jsme sobci,noa? Je špatné, když třeba jeho děti chtějí, aby jejich táta žil, aby si nic neudělal?
Pokud ano, tak doufejme, že si nikdo blízký od vás nic nebude chtít udělat, protože evidentně dle vašeho názoru je vlastně špatné zastavovat takového člověka v takovém jednání. Toť k prvnímu výkřiku do tmy.
LDV:
Ano, je bohužel fixovanej na to místo, chápu, že ho to bolí přijít o něco, co vybudoval. A bohužel o exekuci jsme donedávna nevěděli, částka byla opravdu směšná a kdyby se řešila včas, tak se mohlo vše zachránit (nějaké poplatky za zdravotní pojištění, co bobtnalo pár let). Je to jen o komunikaci, ale raději to nechal zajít takto daleko s tím, že si myslel, že se nic nestane. Prostě to zametl pod koberec.
Toť co se týče výčitek - dokonce jsme kontaktovali firmu, která to odkoupila a byla by ochotná za celkem solidní splátku prodat zpět. A ikdyž se mu rádi složíme na pár měsíců splátek do startu, tak dostaneme ještě vynadáno, že nebude splácet svůj barák. Poznamenám tedy, že je ještě bez práce, což taktéž moc nepřispívá k tomu všemu.
Spacák, jídlo a všechno mu děti už dovezli
No prostě "super" situace
---
Poznámka pro Mr D (super je v tomto případě myšleno ironicky)
|
|
|
|
Jo, jak píše LDV, po tý slavný povodni, jak plavala i Praha. Jsem tam tenkrát bydlel a když to zatopilo Karlín, vyndavali starý vdovy voknama do gumovejch člunů, do poslední chvíle se držely skříní, místo aby sbalily aspoň tašku nejpotřebnějších věcí, některý přišly i o pantofle..
Sem tam pomáhal jako dobrovolník, to byla snad jediná doba, kdy jsem zažil takovou tu lidskou pospolitost. Babky neměli kam dávat, tak je shromáždili třeba do tělocvičny, skoro každá měla nějakýho psychoterapeuta, dobrovolníci roznášeli jídlo, léky, hygienu, vodili je na záchod a kdo potřeboval, tak k doktoru a tak.
A ty babky tam jen tak seděly, už nebrečely, jen koukaly do zdi. Přišly úplně o všechno. Bačkory, stoletej hrnek na kafe, fotky z mládí, všechno. Kam je pak rozstrkali, nevím.
Jen si pamatuju, že jsem byl psychicky úplně v řiti a furt jsem se tvářil vlídně a říkal na potkání "To bude dobrý, babi"...
|
|
|
|
oprava:
Nechci, aby to, conapíšu, znělo jako výčitka.
Možná jste se měli snažit, mu nějak pomoct předtím, když mu hrozila exekuce (samozřejmě pokud jste to věděli a pokud to bylo řešitelný).
|
|
|
|
Je možný, že je tolik fixovanej na ten barák, že prostě se nedokáže "odtrhnout" od toho místa.
Nehci, aby to napíšu, znělo jako výčitka. Možná jste se měli snažit, mu nějak pomoct předtím, když mu hrozila exekuce (samozřejmě pokud jste to věděli).
Každopádně , člověk nezmění ani to, co se stalo třeba před minutou. Co se stalo, to se prostě stalo. Je možný, že ten příbuzný se nakonec částečně smíří s tím, že ten dům prostě už nebude jeho. Je to principielně podobný případ, jak když někdo má zničený dům v důsledku např. povodní.
Prozatím mu možná můžete pomoct tak, že byste mu případně dovezli spacák a nějaký jídlo - pokud to nemá.
|
|
|
|
A neprijde ti, ze je obklopen samymi sobci? Je to jeho zivot a komu na cem zalezi, to neni jeho starost.
Jak o ten dum prisel? Tim bych zacal.
Kdyz pises DIKY, tak jsi vlastne spokojeny, dekujes za tu exekuci! Pise se KVULI, kurwa mate v tech hlavach uplne nasrano?!
|
|
|
|
28 
98 
46