Ahojte, potřebovala bych požádat o radu, bude to asi dlouhý počtení, ale musím se někomu vypovídat..
Letos jsem dostudovala medicínu, ale mám pořád špatnej vztah s mámou. Neustále mě podrývala, a ve finále si jenom užila úspěch a předevšema se plácala po ramínkách, jak má dceru doktorku, ale co jsem se naplakala při učení, nikde jí nebylo. Včera jsem za nimi měla přijet na rodinnou dovolenou, jak sem se tam ukázala, mamina měla pěkně popitý a byla šílená scéna. Jak bydlím v jejím baráku, jak mám vrátit stavební spoření které jsem dostala za promoce, jak mám okamžitě začít platit, jak je všechno její.. no chovala se jako úplná kráva. Scéna na celou dědinu, slyšely to i tety, které tam byly. Dostala jsem vynadaný za to, že si peru v její pračce, za to, že si tu dovoluji spávat a chodit do její lednice.. Chodím celé studium na brigádu, dělám za barem a ty šestnáctky jsou tam docela náročný, a když sem v jednu ráno dopletla nožičkama domů, schytala sem, že sem si dovolila nepokosit svahy na její zahradě. No chovala se prostě jako úplná nána. Tatínkovi diagnostikovali rakovinu, a ona, ač měla svatbu v kostele a každou nedělu tam chodí leštit lavicu na mšu podala žádost o rozvod a chodívá chrápat za jiným. Ani do soudu nepočkala.. prostě vztah typu že jsem línej příživník, líný prase, ale reálně, dělám co můžu a fakt už melu z posledního. Strašně mě to vzalo ta její scéna, mám s ní dlouhodobě konflikty protože se mi nelíbí její chování a to, jak podřízla tátu, kterej sám chudák dělá co může a místo invalidního ještě chodí na noční, aby domů přinesl nějaký ten peníz.
Chytla jsem z toho fakt strašně špatnej stav, nejsu a nebudu jí nikdy dost, v životě mě nepochválila, neocenila, jenom po mě ječí že nedělám na její zahradě, přičemž ty práce co jsou tam potřeba jsou opravdu pro chlapa, těžký, a i tak se snažím. Škola mě semlela po psychické stránce opravdu statečně, teďka mám prostě pocit, že by to mělo skončit. Že by jim všem bylo líp, kdyby mě neměli.. i když se snažím dělat spoustu věcí, co jim na očích vidím, abych se nějak revanšovala za to že mě drželi na té vysoké, pořád je jim to málo. Nějak se s tím prostě neumím srovnat, pomoc rodičům je pro mě přirozenost, ale tohle není pomáhání ale regulérní šikana. Mluvit s ní nepomáhá, zkoušela jsem se jí zeptat několikrát, co můžu udělat aby byla šťastná.. a na těch očích, když se dívá prostě vidím, že tam ta láska není. Ani to že jsem vlastně vystudovala školu na kterou mě dotlačila jí pořád není dost.. už prostě nemůžu a nevím co mám dělat. Odstěhovala bych se ráda, ale nejsou na to v tuhle chvíli finance páč jsem chvíli po škole a z brigády na byt prostě nenasyslím |
| Ixodes ricinus |
 25 |
|
|
November Bravo
33 
27 