Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Tajnej, moc hezky napsáno :)
Ano, je to zajímavé, ale i já toho našla "víc v SOBĚ" než ve všech knížkách dohromady :)
A naučilo mne to respektu k druhým, ale taky k respektu k sama k sobě.
Mám radost za Tebe a moc Ti ten klid v duši přeju :)
|
|
|
|
Taky mám plán na samotu, když to neklapne s případnou partnerkou/rodinou. Ale to až mi bude tak 50.
Teď to nechávám otevřené.
Dlouho léta až do nedávna jsem to pořád řešil. Co jakože se mnou je. Jestli je to ksichtem, chováním... ale nějak se to otočilo. Asi to bylo spíš tím "hladem". A i když jsem neměl problém se sebevědomím, nedocházela mi moje hodnota.
Uvědomil jsem si, jak jsem skvělej muž. Nelžu, jsem věrný, toužím po rodině, o kterou bych se dokázal postarat, nuda se mnou taky není. V dnešní době taky vzácnost. Začal jsem se mít opravdu rád.
Dokonce i sem tam nějaká slečna projeví zájem. Ale já si uvědomil svojí hodnotu. Nechci holku, která se nabízí jak coura. Dnes snad každá druhá. Rád bych ženu, která to má v hlavě srovnané. A už bych nešel do holky na jednu noc (to by musela být fakt náhoda a musela by mi dotyčná vlézt do cesty, když jsem zrovna v přetlaku).
Mám se radši a radši. Více teď věnuji pozornost sobě. Nechávám to plynout a je mi fajn.
Přesnou radu nemám. Asi jen, že je to o tom, mít to v hlavě srovnané. Ženy jsou dnes dost pomatené, ale pořád nepodceňuji jejich šestý smysl. Dává to smysl. I třeba ty rady jakože "mít zdravě na salámu"... Ony to stejně poznají, když to hraješ.
Prostě... mohl by mi předtím kdokoliv dávat jakékoliv rady a stejně by to prd platné. Nějak se to ve mně přeplo samo.
Přemýšlím, že to celé asi nejvíce odstartovaly myšlenky, kdy jsem začal ženy kritizovat. Jako bych je i vinil z té nepříjemné samoty. No jo, pak mi ale došlo, že je to dost pokrytecké, a ukázal taky prstem na sebe. Následovalo vystřízlivění, odhazování masek, trochu práce na sobě, ale hlavně smíření s tím, jaký jsem. A pod vším tím nánosem jsem v sobě našel krásné zdravé jádro. Na kterém je ale pořád co zlepšovat.
Hodně štěstí. Ta samota zní fajn, ale jde z toho cítit snaha o útěk. Taky se nejspíš jednou uchýlím, ale zatím si připadám relativně mladý a chci si uživat života plnými doušky. :)
(Snad to má hlavu a patu. Už bych měl chrápat, ale nemohl jsem nereagovat na tak mě blízké téma, kterým jsem si dost let zbytečně trápil)
|
|
|
|
Hele, já takhle roky i žila. Jako poustevník a bylo mi tak dobře!!!
Několik let mi to vydrželo. Až jsem se našla (sama sebe) a začali mi chybět lidi, tak jsem z té "poustevny" vylezla zpátky mezi lidi. A život pokračovat zase dál....
I děti jsem stihla a ten klid a mír, co jsem o samotě nalezla, mi zůstal do dnešních dnů.......
Hele, je to extrém. Takováto cesta není pro každého, ale život je jen hra!!
Tak proč si ji nezkusit občas zahrát podle VLASTNÍCH pravidel?!?
Jinak tato cesta se nazývá cesta SEBEPOZNÁNÍ :)
Ale je rozdíl, když si ji zvolíte DOBROVOLNĚ nebo z donucení okolnostmi. To potom také může být cestou ke zhroucení :(
|
|
|
|
Taky jsem přemýšlel o takovém způsobu života. Hodně štěstí chlape...
|
|
|
|
