Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Rozhodně je sobec tvoje máma. Možná tě i zkazila.
|
|
dotnet: napsals- To skoro vypadá, že pro tvoji matku podstatou a cílem vztahu je od začátku ten rozchod. --- To si nemyslím. Spíše si myslím, že někteří lidi ( kteří vydrželi nějaký výrazně větší trápení nebo utrpení) mívají někdy tendenci, považovat jiné lidi ( kteří mají problém s výrauně méně intenzivním utrpěním), za jakoby "měkké".
|
|
"No tak ať se laskavě do dalšího vztahu nehrnu, protože nezvládám rozchod. " To je jak říct ať se nehrneš do auta, protože nezvládáš přežít nehodu... To skoro vypadá, že pro tvoji matku podstatou a cílem vztahu je od začátku ten rozchod.
|
|
Ty máš právo ... a tvoje matka má taky právo...
|
|
wummi: Celkem mě překvapil výrok "je to jen blbý rozchod, no tak co, bude další, lepší". Bohužel mi přijde, že takhle to má nastaveno velká část žen :-/ Chlapi jsou pro ně spotřebák. Tvoje máma je asi dost neempatickej člověk...
|
|
v 10:51 jsem napsal - Ty máš právo na vyjádření tvých pocitů. Ale předpokládám, že tvoje máma není psycholožka, takže tvoje máma má právo na určitý její psychický "klid". --- Tedy je potřeba si uvědomovat, že to, že někdo je nčí příbuzný, ještě neznamená, že ten člověk může být dlouhodobě "zatěžovanej" určitými emocemi. Jak jsem napsal, příbuzní většinou nejsou psychologové, ani "amatérští psychologové". Takže i příbuzní mají jen omezený psychický "potenciál", řešit určité negativní pocity např. dcery. Můžeš zkusit to rozebrat s nějakým psychologem on line. Můžeš zkusit vygooglit, nabídku psychologických služeb on line. Já jsem vygooglil např. toto https://1url.cz/VuOmp
|
|
napsala jsi- Asi jsou lidé, co se v pátek rozejdou, další den jsou s tím v pohodě a jsou na zábavu a dotáhnou si dalšího, nebo jsou v pohodě velmi rychle, to já ale ne. Ale kvůli tomu snad nejsem horší člověk. --- To je zbytečně ironicky napsáno. Jsou např. lidi, kteří dokážou negativní emoce zvládat docela dobře a i když psychicky trpí v důsledku rozchodu, tak to ještě neznameá, že ty negativní emoce "ventilují" všude možně. Např. si doma o samotě pobrečí apod. Ale nejsou nepříjemní na jiný lidi. napsala jsi- ...já se jen obyčejně rozejdu a jsem s tím na větvi. No tak ať se laskavě do dalšího vztahu nehrnu, protože nezvládám rozchod. Jsem asi ne stavěna na vztahy... ---- Jestli to tak tvoje matka opravdu myslela, tak to bylo od ní přehnaně ironické. I kdyby jsi o tom tvém skončeném vztahu napsala hodně dlouhý text, tak stejně se tady k tomu nemůžeme nějak dostatečně objektivně vyjadřovat (- tedy ve smyslu, jestli bylo možný rozchodu zabránit, kdo měl jaký podíl viny na rozchodu atd.), protože to není možné hodnotit jenom na základě slovního popisu. Myslím si, že obecně lze konstatovat to, že společné bydlení bývá v některých případech počátek konce určitých vztahů. Je možný, že např. partneři, kteří spolu jezdili častěji na dovolenou a byli ubytovaní třeba víckrát víc jak týden v hotelovém pokoji, nebo v nějaké chatě apod., tak mají větší představu, co znamená společné bydlení. Neznám tě, takže nevím, jestli jste taky s ex přítelem někde byli na dovolených apod. V příapdě každého páru to samozřejmě neznamená, že společné dovolené jsou nějakým spolehlivým "testem" toho, že ti dva spolu dokážou dlouhodobě bez problémů bydlet.
|
|
Já moc tohle porovnávání, kdo to měl horší a těžší nemusím. To mi připomíná, sedim takhle v čekárně u doktora, sědí tam dvě starší tetky a dohadují se. Jedna počítá a ŕíká, že má až 5 diagnoz, 5 diagnoz má, ona není zdravý člověk. Ted litujte. Druhá řekne, že má jen 4 diagnozy, ale velmi vážné, jedna z nich opravdu třída, kam se hrobe jejich 5 na tu jednu její, na to se i umřít může. Já bych řekla, že život sám je jedna nebezpečná diagnoza. Zatím každý, kdo žil, tak umřel. narodit se můžeme, umřít musíme. Pro zakladatelku - máš na to právo, možná jsi moc citlivá, rozchod tě sebral víc, než si myslíš, ale není všem dnům konec. Tak si odsmutni, ale ne moc, tak normálně, napiš mu dopis na rozloučenou, pak ho spal a jdi dál, moc se neohlížej.
|
|
napsala jsi- Ale moje máma mi vyčítá, že to beru moc tragicky, že je to jen blbý rozchod, no tak co, bude další, lepší a stejně dobře i tak. A vyčítá mi, že jsem sobec, že ona kdysi méla horší situaci, měla rakovinu a bylo jí hrozně po chemoterapii a ona byla zticha, nikoho tím nezatěžovala,... --- Pravdu máš částečně ty a pravdu má částečně i tvoje máma. Vlastnost sobectví je něco jiného a tuto vlastnost bych do těchto úvah nezaplétal. Ty máš právo na vyjádření tvých pocitů. Ale předpokládám, že tvoje máma není psycholožka, takže tvoje máma má právo na určitý její psychický "klid". Tvoje pocity můžeš rozebrat případně např. s nějakou dobrou kamarádkou.Ale neměla bys s tím tvojí mámu "zatěžovat" nějak přehnaně. Samozřejmě že různí lidi mají různou psychiku. Někteří lidi negativní emoce zvládají líp a jiní lidi negativní emoce zvládají hůř. Ale není možný, třeba na půl roku "vypnout" a očekávat, že člověk bude mít všelijaké úlevy. Když si zkusíš představit např. to, že jsi vedoucí v nějakém obchodě a že nějaká prodavačka se rozešla s přítelem, tak pro tu prodavačku můžeš udělat např. to, že bys jí dala třeba týden dovolenou. Ale nemůžeš jí třeba měsíc nějak "šetřit", a tolerovat jí příapdně třeba to, že by byla nepříjemná na zákazníky apod. Prostě bys v takovém případě vyžadovala určitou míru profesionality. Tak to prostě v životě je.
|
|
Nejsi sobecká, jen je na tobě to tvoje zklamání hodně vidět. Neboj se, každým dnem bude líp a líp, jen dávej šanci a choď naproti dalším příležitostem. Pokud jsi ve vztahu, o kterém píšeš, udělala něco špatně, jdeš do dalšího žití poučená a to taky není k zahození. Hodně štěstí.
|
|
Vravi sa, ze: "To co ta nezabije, to ta nakoniec len posilni"... Tvoja matka prezila podstatne tazsi zivot, nez ty a preto sa naucila bojovat s nepriaznou osudu. Preto si ani nemohla dovolit byt moc precitlivela, lebo musela bojovat. Ty si doteraz mala lahsi zivot, aj preto si viacej sentimentalna a vsetko hlbsie prezivas. No, keby tych tazkosti nahodou prislo viacej, tiez by musel ist sentiment bokom.
|
|
Právo na svoje pocity máš, to je jasné. Ale !! Nemáš právo s nimi otravovat kdekoho a kňučet!!! Je to jen rozchod, není to nic závažného!! Tvoje mamka má pravdu - jsou horší věci!!Tak nekňuč, víš kolik takových rozchodů je? Co budeš dělat, když ti někdo, koho budeš mít ráda zemře?
|
fimísek |
|
|
V první řadě: Každý je sobecký. Není to nic tragického, je to naopak naprosto logické a dává to evolučně smysl. Však i tvoje máma jedná sobecky, když nadřazuje svou bolest tvé bolesti a porovnává své chování, které považuje za správné, s tvým, které považuje za nesprávné, a potřebuje to proste proto, aby uspokojila svou sobeckou potřebu být lepší. Kdyby si ji přiznala, možná by tě pak lépe dokázala obejmout a říct, že ti rozumí, že rozchod bolí, že jsi její krásná holčička a že je tu pro tebe. No, takže v určitém slova smyslu jsi sobec, ale není to rozhodně špatně. Prostě si to přiznej, přiznej si svou potřebu tesknění, prožití emociální bolesti, se vztahem se rozluč a pečuj o svoji psychiku, nemá cenu cokoli potlačovat. Akorát to, co má mít případný vliv na druhé, si nech někam, kde budeš sama, nebo pro terapeuta, který je za to placený. Je v pořádku prožívat emoce, i silné, ztrátu, zklamání.
|
|
Samozřejmě že máš právo na pocity. Otázka je, jak moc tím zatěžuješ okolí, jestli kvílíš po nocích (to doufám ne :-)) a jestli o tom chceš 24/7 mluvit a hlavně, jak dlouho už to trvá. Taky je možné, že to mamka záměrně zlehčuje, stejně jako lidi říkají fráze typu "pro jedno kvítí slunce nesvítí" anebo "moře je plné ryb" a podobně. Možná by byl dobrý nápad se ze své bolesti vypsat třeba formou nějaké povídky anebo fiktivních dopisů, které potom spálíš.
|
Rozálie |
|
|
|