Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Taky jako první mě napadlo to samé, co Gleita.
|
|
|
|
Ahoj, jsem sám a nikoho nemám, co bych dal za přítomnost člověka, kterému bych mohl pomoct. Mám jen zvířátka. Kdyby jsi tu s námi chtěla bydlet, můžeš tu zůstat jak dlouho budeš potřebovat. Taky bych chtěl být šťastný, jenže když člověk nikoho nemá, je to docela těžký. Chtěl bych se o někoho starat. Kdyby jsi měla zájem, klidně se ozvi na email cojepak@seznam.cz
|
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
Příspěvek porušoval zákony ČR nebo pravidla Zpovědnice - byl odstraněn.
|
|
|
|
Překvapuje mě, že ve 26 letech žiješ od výplaty k výplatě nemáš žádnou rezervu pro takové případy.
No kdybys byla řekněme v ČB, asi bych uměl pomoct (na čas) nějakým zázemím.
|
|
|
|
Utábořil bych se na městském úřadě, kde máš trvalé bydliště nebo kde tě znají z předchozího působení. Nebo poblíž něho. Na každém úřadě obce s rozšířenou působností (ne menším) by měl sedět zaměstnanec, který má na starosti sociální případy. Ty jsi přesně důvod, proč tam sedí.
|
|
|
|
Ahoj,
ano, zažil jsem to. Vícekrát.
Vlastně pokaždé, když jsem se úzkostmi a depresemi "zbláznil", či se pokusil zabít a místo hřbitova jsem skončil v PL. Tak po propuštění jsem seznal, že není kam se vracet, kam jít.
On náš systém je docela dobře nastavený, ale nesmíš propásnou určitě věci.
Dřív jít na nemocenskou, než Tě stihnou vyhodit.
Do (tuším) 7 dnů na pracák po ukončení HPP, nebo žádná podpora.
No a hlavně neležet 4 měsíce v léčebně, totálně zalékován a neřešit vůbec nic (platby nájmu atp., resp. trvalé příkazy, co se neodešlou, když není disp. zůstatek).
Já se tyhle období vždycky toulal po lesích. Ležel u potoka, toužil aby můj příští nádech a úder srdce byl poslední, hlavou mi šly všechny ty myšlenky, jak jsem zbytečná a odporná zrůda, co nikdy nebude mít ani přátelé, ani holku, ani si neudrží práci. Nic hezkého nedokázala, nedokáže. V lepších chvílích jsem chodil po lese a sbíral lesní plody, nebo zdokonaloval přístřešek, ve kterém jsem přebýval. Když bylo úplně nejlíp, začal jsem načerno jezdit do města (výhoda Ostravské mhd - tramvaje vedou až do lesa. Nevím, jestli ještě stále pořád, ale jezdila tram. č. 5, konečná Zátiší - což byl les) a tam (ve městě) jsem obcházel parkoviště okolo obchoďáků a hledal zapomenuté 10kč v košících, nebo u lenivých lidí v drahých autech, co košík nechali na parkovišti, protože už nákup měli v autě, na 10kč jim nezáleželo a tak nechali košík, kde byl.
Vždycky mi to ale nějak vyšlo tak, že jsem se rozsekal na podzim - krizový listopad/prosinec, v léčebně byl přes vánoce do března / dubna. To není zima (když si dobře postavíš úkryt na půl v zemi, vysteleš uschlým jehličím a uděláš dobrou střechu a utěsníš smrkovýma větvičkama.
Hlavně jsem tam ale ležel, chtěl zemřít, plánoval sebevraždu a časem vždy tak nějak došel k tomu, že se zabít nedokážu, takhle to dál nejde a tak jsem dojel do města, našel charitu a tam mi pomohli najít práci a zařídit bydlení na ubytovně, kde to bylo tak, že se sepsalo cosi, že můj plat z práce měla ve správě ta charita a to byla jistina toho, že zaplatím ubytování. Přestanu chodit do práce = přestanu bydlet. Nevím, jak je to dnes..
No a postupně více práce, více peněz, vlastní nájem, "běžný život".
Než se nestala zase nějaká další katastrofa.
Teď, jak řeším už rok a půl ty nesnesitelné bolesti a jsem závislý na analgeticích, už kolikrát chybělo velmi málo, aby se historie opakovala.
Takže Ti rozumím.
Pomoc je ale taková, že musíš chtít sama.
Nehledat, proč to nejde a proč tam nepůjdeš, protože tam bude nějaký feťák, ale že to chceš nějak vybrat a tak hold musíš snést i nějaké nedobrodiní.
PS. mě do azyláku šoupli jednou, pak to bylo už ubytovna. Záleží, s kým mají domluvu a co jim patří, resp. co mají ve správě za prostory. Vím, že dnes už mají i chráněné bydleni, což jsou normálně byty, kde jsou k dílčímu pronájmu pokoje. Sama ale rozhodně nebudeš nikde.
Drž se
+
|
|
|
|
Jj, jak už napsala Veela, určo pro tebe existuje sociální služba, nízkoprahové denní centrum, terénní program, ale to se musíš zdržovat tam, kde sociální pracovníci očekávají, že se zdržují lidé bez přístřeší. Jinak denní centrum můžeš vyhledat i ty sama, tam ti pomohou vč. sestavení nějakého plánu, jak se z té situace dostat. Dokonce ti i pomohu příp. řeknu kam jít, aby ti zaměstnavatele zaplatil ty peníze.
|
|
|
|
Jo, s tím bývalým zaměstnavatelem je to na žalobu, ale to by se chtělo poradit a nějakou právní poradnou. Kontakt ti taky mohou dát sociální pracovníci, ať už na obci, nebo v terénním programu, nebo na denním centru.
|
|
|
|
Tohle je strašně těžký. Mrzí mě, že tě bývalý zaměstanavtel takhle podvedl.
Musíš si najít práci co nejdřív. A ten měsíc do výplaty to nějak překonat.
Jdi na úřad práce, jako pracující člověk přeci máš nárok na podporu v nezaměstananosti.
Co rodina, přátelé? Nepomůže někdo.
Jo a zisti si třeba na inetrnetu jak postupovat v případě bývalého zaměstnavatele, ty peníze ti přeci musí dát (i třeba opožděne, ale musí).
|
|
|
|
Omlouvám se za blbou otázku, ale jak si zajišťuješ přístup k internetu? Je pro mě docela těžký si to představit.
|
|
|
|
Odkud jsi? Mohla bych Ti teoreticky pomoct i komplexněji a osobně, ale to se týká tak okruhu 30 km od mého bydliště.
Jinak existují při azylácích denní centra a terénní programy, nemusíš ani přijít do styku s jejich další klientelou (tedy hlavně u toho terénního programu) a na tom denním centru už se lze setkat i s potravinovou pomocí, i když nevyužíváš ubytování.
Zkus se poptat i přímo na sociálním odboru obce, kde bydlíš, jaké máš možnosti. Na spoustě míst existují programy jako housing first, v dnešní době je té pomoci spousta.
Jestli jsi z MS kraje, zvu tě na polívku.
|
|
|
|
26 
39 
35