Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Co znamená impulzivní? Pokud se třeba hned rozčílíš nebo tak, tak to je určitě ne moc dobrý. Nebo že uděláš něco bez přemýšlení a pak jsou problémy? Jestli ne tohle, tak neni problém
|
|
Rodiče si člověk nevybírá a jejich výchovu neovlivní. A jelikož to probíhá v době, kdy se člověk formuje a trvá to tolik let, může to pak člověka slušně zdeformovat. Příčinu máme, teď jde to to s tím něco udělat. Je jasné, že změna nenastane z dne na den, ale když víš, na co se zaměřit, tak to půjde o to líp, jen to nevzdávat. Jsi dospělá a teď už je ten život jen v tvých rukách.
|
|
Pokud tou nedospělostí u tebe mysleli třeba nějaké záchvaty vzteku nebo škodolibost, tak pak to asi dává smysl, že je to nějak obtěžuje. Jinak si spíš myslím, že jsi jen svá a na to nejspíš lidé z tvého pracovního kolektivu nejsou zvyklí.
|
jghjg |
|
|
Vykašli se na ně, nic jim nedlužíš, nemusíš splňovat jejich představy. Ať tě tak berou nebo ať jdou do někam.
|
|
Co znamená v tvém případě impulsivní? Ono je rozdíl, jestli je člověk živější nebo není schopen se ovládat.
|
|
Kašli na ně.
|
|
Napadá mě asi milion variant, co tím tví kolegové mohli myslet, když ti popřáli, ať dospěješ. Do jisté míry souhlasím s tím, že je žádoucí být svá a nepřizpůsobovat se automaticky všem nárokům okolí. Na druhou stranu, všeho moc škodí. A pokud se chováš dětinsky, protože si sebou neseš nevyřešená traumata z dětství, je víc než na místě s tím něco dělat. Srovnat se, pořádně si sesumírovat, co se tehdy vlastně dělo, třeba najít důvody, proč tvá mamka výchovu nezvládla lépe.. a nakonec se naučit přijímat zodpovědnost sama za sebe.
|
|
Typek s fimozou ma recht.
|
|
Na mamku nic nesváděj. Už dávno odpovídáš za svoje chování pouze a jenom Ty!
|
fimísek |
|
|
Tyto lidi bych pověsil za kule do průvanu. Taky celý život trpím komplexem nedospělosti a lidi toto ještě nějak připomínající bych už opravdu nedal. Naštěstí už jsem jen svým vlastním kritikem většinou v tomhle a nižší věk si připisuju sám. V době školy to ovšem bylo přesně takto, kritika na můj mentální věk. Kdyby si to ještě někdo dovolil dneska na mě, už bych se začal asi mstít někde po nocích, jako nějaký psychopat. Přes den si bohužel na lidi netroufnu, jelikož nemám sociální skilly a každý mě přebije. Tak se rodí noční psychopati, viz ten dokument, jak ten 19-letý kluk tam povraždil pár lidí z práce, co se mu smáli a přebrali holku. Je to jeden ze sekce známí vrazi Ameriky. Na pohled ukoktaný nevinný ňouma, co jenom chtěl holku, jako každý jiný. Jinak, mám pocit, že tento vrah právě vyvražděním své rodiny, podle soudního psychiatra - dospěl. Jen si to přečtěte, je to v té knize Známí Vrazi Ameriky.
|
|
Ja som na tom stejne
|
|
Já bych Ti asi poradila spíš opak toho prvního příspěvku. Nesrovnávej se. Ty sama víš, že tě formovalo něco specifického a možná máš teď schopnosti, které jiní lidé nemají, a ty jsou moc důležité pro to, aby tvoje bublina fungovala hladce jako celek. Nesnaž se o uniformitu, třeba je důležité, abys byla právě taková, pro něco specifického ve tvém životě. K dospelosti nepotrebuješ, aby Ti okolí schválilo, jestli jsi dostatečně dospělá. Stačí mít základní zodpovědnost za svůj život a své závazky. To často chybí i těm co si připadají hrozně dospěle. Takže být tebou, bych prostě jen začala ignorovat všechny ty zmínky o tom, že bys měla dospět, naopak ty jsou podle mě nedospělé, nepřijetí faktu, že dospělý člověk nemusí být uniformní a plnit očekávání společnosti, je relativně dětinské. Co tebe samotnou omezuje a brání ti v rozvoji tvého potenciálu, můžeš zkusit řešit psychoterapií (na tento typ problému mi pripadá fajn adlerovský přístup), co ne, to přijmi. To, jaká jsi, je tvůj vzácný poklad, který si můžeš pěstovat a rozvíjet. Nikdo jiný na celém světě už takový není.
|
|
Teď už se aspoň 15 let vychováváš sama, tak pozoruj, srovnávej se, hodnoť a měň se, pokud to uznáš za vhodné. Do jisté míry a ve vhodném kolektivu může být tvé chování i roztomilé, ale měla bys nad ním mít kontrolu.
|
|
|