REGISTRACE TABLO STATISTIKA SOUTĚŽE POMOZTE REKLAMA KONTAKT

Zpověď č.1223223, vloženo 29.09.2023 23:06:07
O utrpení
Jak si vůbec nějaký mladý, relativně zdravý kluk žijící v blahobytu střední Evropy, kde je dostupné prakticky cokoliv a kdykoliv, ať už se jedná o jídlo, zdravotní péči, nebo streamovací služby na hudbu a filmy, napsat zpověď o utrpení? Asi takhle. Utrpení nemusí spočívat pouze v nepříznivých objektivních podmínkách kupříkladu válečnémči středověkém prostředí. Může pramenit i z čistě subjektivní stránky prožívání tohoto světa, a to například v podobě duševních chorob. Zde má být ale řeč ještě o jiném typu utrpení. Tohle je tak trochu kombinace obojího a vlastně trošku i jiný soudek... Už samotný fakt, že se zde ocitáme, nás přivádí do situace, kdy bude mnoho věcí zcela nevyhnutelných. Fakt, že budeme muset do konce života, což je nakonec to jediné, co zde opravdu máme, shánět potravu, nás vlastně činí zotročené a nesvobodné. A to zcela přímo, musíme totiž vynahradit část toho jediného, co máme na to, aby jsme si to jediné uchovali. Tato potřeba, stejně jako několik dalších, je s námi po celý život. Je to jedna velká starost. Dále je zde pak také slepá vůle, pud po rozmnožování. Nikdy ho nelze na delší dobu ukojit. Je to nekonečné tíhnutí k naplnění potřeby, jež nemůže být naplněna. Bylo nám dáno tělo, o které se budeme muset starat, což se v dnešních podmínkách dá nejlépe za celou existenci lidstva. Avšak nedovedeme zvrátit stárnutí a postupné zhoršování funkčnosti těla, které způsobuje psychickou i fyzickou bolest. Nemůžeme proti tomu nic. Navíc nemálo lidí čekají hrůzné choroby, přesto máme pocit, že nás se to přeci týkat nemůže... RSka, rakovina, autonehody, to se nám stát nemůže. A pak bum! Nebo končíme v domovech seniorů, hospicích či jiných ústavech. Nemůžeme to ovlivnit. Ne tak moc. Mužeme tomu přihlížet. Jak stárneme, chřadneme, tomu, jak jedna generace nahrazuje druhou a jsme pouhý článek v řetězu. Můžeme se naučit meditovat, stoicky umrtvovat emoce, ale to je vše, co s tím můžeme dělat.. život není ani tak chaos jako bezmoc nad během osudu a času. G. W. Leibniz říkal, že „Tento svět je nejlepší možný ze všech světů.“ a my můžeme chtít, aby byl alespoň dobrým světem, když už je nejlepším z možných, ne? Ne. Můžeme jen být odvážní v tom, jak mu budeme čelit.  Katedra psychologie E-MAIL:   22   VYMAZAT

Zaslaná rozhřešení

Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš, aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj si ji ZDE !   30.09.2023 12:26:55 Archivářka: jasně, ale změnit perspektivu ne intelektuální nevěra sobě samému. Kdo jsem, když můžu jen tak změnit svoje názory? Vicugna pacos: nejlepší čas... To by bylo na déle =) „Taky mám občas pocit zmaru. Štve mě, že stárnu, že jsem v tomhle věku chtěla být mnohem rozumnější a úspěšnější, ale nejsem. " tohle mi píšeš z duše. V našem věku nemůže být o stárnutí řeč, to je pravda, avšak ta představa, jež je umocněna třeba i občasným setkáním se se stářím nepřímo. Jak píšeš, zatím slouží, ale výhledově je malá pravděpodobnost, že to bude do konce dní. Mimochodem, občas zkouším žít. A pak je mi z toho doslova fyzicky blbě, ale to je taky téma na zpověď :) Díky všem!  Katedra psychologie 22  30.09.2023 09:54:36 Občas přemýšlím, proč sám sobě tolik bráníš v rozletu. Jsi mladý a trávíš nejlepší čas lamentováním Taky mám občas pocit zmaru. Štve mě, že stárnu, že jsem v tomhle věku chtěla být mnohem rozumnější a úspěšnější, ale nejsem. Na druhou stranu jsem se trochu zklidnila. Víc si vážím úplně obyčejných věcí a víc si užívám samotné bytí. Vím, že by mě nebavilo nemít v životě žádné povinnosti, že mi režim a povinnosti pomáhají se v životě lépe zorientovat. Není to žádné utrpení, je to nezbytná součást, bez které ty ostatní věci nemohou fungovat. Je mi, asi podobně jako tobě, dvacet a něco let. O stárnutí nemůže být řeč. Snad jenom, že jsem se naučila být k sobě hodnější a vážit si toho, že moje tělo funguje a slouží mi. Žádná přítěž to zatím není. Zkus prostě méně číst a víc žít.  Vicugna pacos 24  30.09.2023 08:20:06 Je to tady na hovno no...  Knoflejk 21  30.09.2023 00:42:25 Jinak abych odpověděl. Podle mě z těch tvých zpovědí je jasný, že ses naučil jen brát, ale už ne dávat. A to ti dělá ten zmatek v hlavě. K čemu jsou ti znalosti a vědomosti, když je neumíš smysluplně využívat?  ofinka 30.09.2023 00:13:08 Archivářka Tak po dlouhé době hezký příspěvek od tebe, ale tento tvůj přístup je založen na zralých zkušenostech. A ty takový člověk nemá, když to nedovede ještě přijmout. Je to přístupu k těm zkušenostem a jak vidíš, dělá to velký rozdíl ve výstupu, tedy vnímání přítomnosti a sebe ve světě.  ofinka 30.09.2023 00:05:08 Muzeme cist spoustu skvelych autoru. Nejen Leibnize. Muzeme cely zivot promrhat. Nebo taky ne… Konec uz je jen zavrseni. A jsme jim presne tak determinovani, tak nase (bez)vyznamne zivoty davaji smysl.  UtrpeniJeZivot 29.09.2023 23:58:24 Trocha mých startrekových pindů, takhle brzo po ránu: //Můžeme se naučit meditovat, stoicky umrtvovat emoce, ale to je vše, co s tím můžeme dělat.. // Kdepak. Jsou i jiné cesty, ačkoliv rozumím poselství a dekadenci toho, že ne vždy jsou ty jiné cesty v rámci stavu mysli člověka otevřené. Já si stojím za tím, že jsme jakožto lidé na světě od toho, abychom sbírali poznatky a zkušenosti, měli se dobře a vnímali. Abychom používali smysly, které nám byly dány. Abychom tvořili, socializovali, sdíleli, zkoušeli nové věci či se věnovali těm starým. Abychom přijímali a dávali, a spoustu dalšího. S tím vším souvisí leckdy i ty věci, které nás nutí vystoupit z komfortní zóny, a díky nimž (když je překonáme) se cítíme lépe. Mé prosté a výstižné vyjádření k problematice žití tak, jak bylo zde nastíněno: Vše je o perspektivě a o dlouhodobém zaměření každého člověka. (nemám na mysli krátkodobé sešupy dolů) Můžeme si vybrat, zda budeme vlastní existenci brát jako věčné břímě, o které jsme nikdy nestáli, nebo jestli ji budeme brát jako příležitost. Příležitost vnímat, zkoušet, přemýšlet, tvořit, realizovat se, milovat, pociťovat vášeň a nadšení a mnoho dalšího. //Mužeme tomu přihlížet. Jak stárneme, chřadneme, tomu, jak jedna generace nahrazuje druhou a jsme pouhý článek v řetězu.// Kdepak NO. 2: Když se naučíme zaměřovat se v rámci dlouhodobého hlediska na pozitiva existence a nedumat stále nad negativními aspekty pomíjivého života/smrti brouka, dostaví se pocit úlevy a volnosti. Takový pocit není trvalý, je potřeba ho neustále kultivovat a udržovat. A toto skutečně je ovlivnitelné myslí a přístupem člověka k životu. //Můžeme jen být odvážní v tom, jak mu budeme čelit.// Další otázka perspektivy v tom, zda chce jeden vnímat život jako boj či nepřítele, jemuž musí čelit, nebo jako spojence, s nímž lze dojít vzájemné shody.  Archivářka 33  29.09.2023 23:21:48 Já ne!  Nečtenář 29.09.2023 23:07:16 Přečetl jsem to!  Rychlý čtenář

Přidání rozhřešení
TVÁ PŘEZDÍVKA: OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD: Tento inzerat koupíte on-line od 100 Kč. Přidej inzerát on-line od 100 Kč TEXT ROZHŘEŠENÍ: PŘILOŽ SMAILÍKA: jupííí tak bacha držím palec to je fuk tumáááš ach jo no nééé ?! safra mmmuc (žádný )