Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Nevadí, jdu si upíchnout stovku jinde :P
|
|
|
|
Prčic, těsně mi to uniklo :/
|
|
|
|
sto'!!!!!!!!!!!§§§§§§§§§
|
|
|
|
"Proto to za ty statisíce špatných nebo ne dobrých matek, které své děti nemilují a dávají to dětem najevo, slízne ta, která si dovolila napsat to, co pociťují i ostatní, aniž by to ale dávala tomu dítěti pocítit. To dává smysl."
Irelevantní. Každá špatná nebo ne dobrá matka to slízne také.
|
|
|
|
nebaví mě to: Každé dítě na světě si zaslouží být milováno. Dítě není koníček, který můžeš zjistit, že tě nebaví nebo nejsi na to typ.
Proto to za ty statisíce špatných nebo ne dobrých matek, které své děti nemilují a dávají to dětem najevo, slízne ta, která si dovolila napsat to, co pociťují i ostatní, aniž by to ale dávala tomu dítěti pocítit. To dává smysl.
|
|
|
|
Provinila se proti němu tím, že ho nemá ráda a píše tu sloh o tom, jaká je chudinka, že ho vůbec má. "pocity" tu píše jako hotovou věc, že to bylo špatné rozhodnutí. Pokud její pocit vede k takovému závěru, tak je potom labilní. Každé dítě na světě si zaslouží být milováno. Dítě není koníček, který můžeš zjistit, že tě nebaví nebo nejsi na to typ.
|
|
|
|
Ženská napíše to, co prožívá spousta matek na mateřské (a každá toho má aspoň občas plné zuby) a pak dostane sodu, aniž by se na tom dítěti jakkoliv provinila, na rozdíl od jiných matek, které sem ale nikdy nenapíšou a nikdy nebudete mít možnost je zjebat. :-D Autorka se provinila pouze tím, že patří mezi odhadem třetinu těch, co zjistí, že nejsou mateřskými typy, že si to uvědomila a přiznala. Dítě netrápí, možná nikdy nebude, ale pojeb za to preventivně dostat musí.
|
|
|
|
Nehledě na to, že utvrzovat autorku v tom, že za to vlastně nemůže, je podporování jejího současného vnitřního nastavení, které může ona sama do budoucna změnit, pokud svojí zodpovědnost přijme.
|
|
|
|
klokanice: "nevidím tam ani půl slova o sobě, ale díky za psychorozbor:-)"
To nemusíš psát o sobě doslova, ono stačí, když považuješ za normu to, co píšeš autorce. To o tobě hodně vypovídá.
Všímám si, že hodně lidí na zp je postižených, takže nechápou, že některé slutečnosti jsou zřejmé i bez toho, aby byly doslova napsány větou s písmenky, ale to už k zp asi patří.
|
|
|
|
klokanice: ty toho nevíš více, takže si mě vůbec nemusíš všímat. Jak napsala thatslife, ve 40 letech se rozhodovat podle okolí, to jsi očividně nějak retadovaná. Takže chápu, že ti dělá potíže chápat co píšu. Nelam si s tím hlavu.
|
 nejsemshrek88 |
|
|
|
5EMK - hádám, že ty budeš stejný případ přerostlého dítěte jako autorka
|
 nejsemshrek88 |
|
|
|
Thatslife - Narušenej seš tady ty
|
 5EMK |
|
|
|
Jediný, ke komu není emočně plochá, je ona sama.
|
 nejsemshrek88 |
|
|
|
"Kdyby byla emocne plocha, tak nepíše to, co píše, protože jí to bude úplně u zadku."
Ona nepíše, protože je jí líto dítěte. Ona píše, protože jí je líto sebe. Sama napsala, že kdyby mohla, tak se na dítě vykašle.
|
|
|
|
To, že na dítě někdo nemá si má zjistit už předtím, než si ho udělá.
"To je dost velký rozdíl oproti mámám co si myslí jak nejsou skvělé a na dítě dlabou. "
To, jak to mají jiné mámy, je naprosto irelevantní. To, že si uvědomuje svou chybu nic nemění na tom, že ji už udělala a teď se lituje. Můžu dělat špatnou věc i přesto, že si ji uvědomuju. V tomto případě vysvětlovat dítěti, že ho nechtěla nebo házet vlastní rozhodnutí na společnost a okolí.
|
|
|
|
Thatslife
Ona za to taky není šťastná, že k tomu dítěti nepřilnula. To je dost velký rozdíl oproti mámám co si myslí jak nejsou skvělé a na dítě dlabou. Někdo na to prostě není a dokud dítě nemá, nezjistí to. Tahle to zjistila, uvědomuje si to a snaží se aspoň. To může být kolikrát víc než tzv milující matka která se nesnaží a myslí,že výchova půjde sama. Kdyby byla emocne plocha, tak nepíše to, co píše, protože jí to bude úplně u zadku.
|
|
|
|
klokanice No narusena budes holka, kdyz se zastavas emocne ploche zenske jejiz decka jsou ji jen na obtiz.
Ze ty budes ten typ Sooraya co se tez zastava narcistnich svini a psychopatu? Nechavate sebou manipulovat pze tito psychopati to hraji na city a vy to nevidite lol ja mela v rodine 2 takove narcisy takze mam na to cuch jak cokl kdyz cejti kost.;-)
|
|
|
|
Thatslife - nevidím tam ani půl slova o sobě, ale díky za psychorozbor:-)
nejsemshrek88 - Nevím, k čemu přesně se tvá slova vztahují. Ale o ženu v tom mateřství obecně také jde. Víš, jak se to říká: spokojená máma = spokojené dítě.
|
|
|
|
klokanice
Pokud stale resis ve svych 40ti letech co kdo rekne na to jak zijes, tak mas velkej problem.
|
|
|
|
klokanice
Tady nejde o ženu ani okolí, ale o to dítě. Dost povrchní náhled.
|
|
|
|
Roztomilé zlobivé - To, co popisuješ, je takový paradox... Když muž dítě chce a žena ne, pak jsou v podstatě dvě možnosti:
- Žena se mu přizpůsobí a má tedy dítě v podstatě kvůli němu. V očích okolí je to sobec, který si dítě pořídil proto, aby si udržel partnera.
-Žena se mu nepodřídí, dítě si nepořídí:-). V očích okolí je to opět sobec, který není ochotný partnerovi v ničem vyhovět, obětovat část svého života dítěti atd.
Tak si tak říkám, jestli žena, která nechce dítě, vůbec může v očích okolí nebýt sobec..... V žádné jiné oblasti života do toho okolí mimochodem nikdy nikomu takhle nekecá....
|
|
|
|
monstrum z močálů
Na jednu stranu pise jak ji tikali hodiny tak otehotnela, pak za ze to nebylo planovane, pak zas ze dokonce nechtene.Je to ulhana narusena narcisticka cuza co nevi co chce, na jednu stranu ji deti jsou na obtiz, na stranu druhou by je chtela ale uz ne se o ne starat pze je s tim prace.
Bych chtela videt toho zoufalce co zustava s takovou chladnou zenskou co nesnasi jejich deti.
|
|
|
|
Roztomilé zlobivé:
Já jsem tam to "jen" tedy nezahlédla.
Od autorky jsem to pochopila tak, že to pro ni byl primární motiv jít do toho, protože svou vlastní motivaci neměla - nakonec proč ne? Ne každá ženská po tom dítěti touží přirozeně sama od sebe, některé ho dokonce mají neplánovaně, ale ve výsledku mohou být super maminkami. A pak budou případy, kdy to prostě nesecvakne ani po tom porodu, a to se někdy stává paradoxně naopak i těm, které o to dítě stály a "vymodlily" si ho.
Chápu i ten pocit z toho, že teď už je možná poslední šance a člověk prostě tak nějak očekává, že to nadšení z toho přijde.
|
|
|
|
Nevděčná máma:
Vždyť to tam jasně píšeš, že sis s ním udělala dítě jen proto, abys mu udělala radost ...
A ne kvůli sobě, takže jsi ho nechtěla a i tak sis ho udělala, protože to chtěl tvůj partner
|
|
|
|
klokanice:
//Je to ale bohužel ve společnosti hodně tabuizované téma a jakékoli náznaky, že se snad dotyčná matka nevznáší štestím někde na obláčku, bývají ostře kritizovány a nepochopeny, jak ostatně vidíme i tady u některých odpovědí.//
|
|
|
|
monstrum z močálů:
Nejde o hysterii - zkrátka mě triggří lidé, kteří páchají bordel, aniž by si to sami uvědomovali, přičemž je vůbec nezajímá, jak to na toho člověka, který se nějak trápí zapůsobí.
Nic o vině jsem nepsala, opět překrucování, ač asi neúmyslné v tomto případě. Napsala jsem, že jí tím zbytečně nasazuješ brouky do hlavy (a možná ne, bo si sama zaklepe na čelo, když si to přečte). Ať by se ona rozhodla jakkoliv, nebude to tvá vina/zásluha. Bude to její rozhodnutí.
Moje pointa je, že něco někdy je prostě přes čáru, neslušné a v dané situaci necitlivé.
// Co mi tady chcete těmi slohečky říct?//
Žes sem nepřišel radit a ani podpořit, ale moralizovat a vynášet ukvapené závěry. A taky to, že asi budeš kdykoliv mít problém uznat své pochybení nebo vidět i jný úhel pohledu, než je ten tvůj.
Pokud například nechápeš scesnost toho vytvářet laické psychoanalýzy na bázi pár odstavců textu od člověka, kterého ani neznáš, pak těžko cokoliv dalšího vysvětlovat.
|
|
|
|
Ahoj, nemám bohužel moc času se rozepsat, tak jen pár postřehů:
- Tyhle pocity bývají u čerstvých matek velmi časté a ani to tak moc nesouvisí s tím, jestli ta dotyčná dítě chtěla či nechtěla, plánovala či neplánovala. Dokonce ani s tím, jestli učinala správné či špatné rozhodnutí, to je dost času zhodnotit třeba po padesáti letech:-). Je to ale bohužel ve společnosti hodně tabuizované téma a jakékoli náznaky, že se snad dotyčná matka nevznáší štestím někde na obláčku, bývají ostře kritizovány a nepochopeny, jak ostatně vidíme i tady u některých odpovědí. Ale ano, skutečně to JE velká změna v životě matky, velký zásah do jejího volného času, soukromí a troufám si říct i osobnosti. A skutečně JE nesmírně náročné si tím projít, ale většinou to ani nikdo neocení a spíš se setkáš s bagatelizací ve stylu "co bys dělala, kdybys měla dvě?" nebo "to jááá, jsem to měla mnohem horší."
- Své dítě už samozřejmě dávno miluješ, jen si to neuvědomuješ. Asi jsi čekala jiný druh lásky, opět nějaký ten růžový obláček.... Ale to vše, co pro něj děláš, to, jak se snažíš, aby bylo šťastné a spokojené, zůstáváš kvůli němu s chlapem, kterého nemiluješ, a nadále otročíš, i když tě to vysává, to je právě ta láska....A věř mi, že ji máš v sobě a že jsi a ještě budeš dobrá máma.
- Píšeš, že sis dítě pořizovala kvůli očekávání a tlaku okolí. Určitě to máš v sobě a snažíš se dále v určitých věcech zavděčit okolí, i když tě do toho možná netlačí přímo. Například je tady jakási vžitá představa, že správná matka musí mít doma uklizeno a navařeno, aby k té péči o dítě vůbec něco dělala.... Ale s tou vlastní péčí o dítě to samozřejmě vůbec nejde dohromady, protože buď se věnuješ dítěti, nebo uklízíš (samozřejmě známe supermamky, které dítě vezmou do nosítka, šůrují při tom obývák a ještě při tom zvládnou posilovat či procvičovat anggličtinu, ale víme jak....). Takže jsou na tebe jako na matku protichůdné společenské tlaky a ty je prostě nemůžeš splnit všechny, což dáváš za vinu dítěti (že ono tě zdržuje od práce, kazí ti úklid atd.).
- Dítě za nic z toho nemůže a nikdy s ním nesmíš bojovat, protože ono pak akorát bojuje s tebou. A sama víš, že to umí "po svémů:
- Dupni si, ať začnou fungovat konečně taky prarodiče a manžel. Bez debat. A věř, že to všechno přejde a bude zase lépe.
|
|
|
|
monstrum z močálů,
jsem se přepsal. Stane se. ;-) Sorry!
|
|
|
|
Archivářka: "což je ti asi buřt"
Ano. Chtěla názor, má ho. Mně to nepřijde normální, aby někdo psal, že lituje toho, že má dítě. Ona třeba ví, že to tak nemyslí. Přijde mi, že hystericky tu reagujete spíš vy, jako například, že teď půjde a dá dítě k adopci, a je to moje vina, protože jsem jí napsal, že než aby mu něco udělala, pokud jí přeskočí, tak ho má dát někomu jinému. A co jako. Co mi tady chcete těmi slohečky říct?
"jak si to autorka vezme není můj problém".
Pretty much so.
|
|
|
|
Lol, v další reakci na někoho jiného opět staré známé reagování jen na něco, když není co říct k věci.
Monstrum bude jen trollík.
|
|
|
|
monstrum:
Stojím si za tím, že tu pouze zbytečně fabuluješ a předjímáš hovadiny, které by na autorku nemusely zapůsobit dobře, což je ti asi buřt, bo jsi sem přišel pouze moralizovat a dělat rádoby psychoanalýzy. Samozřejmě nikdy není od věci se obhájit stylem "jak si to autorka vezme není můj problém".
A když pak někdo poukáže na scestnost tvých výroků, otočíš to proti okolí stylem, že oni jsou nechápaví, o tvém vynechávání reakcí na specifické bullseyes, na které nemáš co říct nemluvě.
Překrucování je u tebe další kapitola, viz výroky o tom, že autorka bere své dítě jen jako jeden velký omyl a při první příležitosti se ho vzdá (?), ne, ona pouze psala, co se jí v rámci únavy a vyčerpání honí hlavou. Taky napsala spoustu dobrého, ale to jsi záměrně vytěsnil, aby sis mohl zarýt a rádoby moudře kritizovat.
Pokud vážně nejde jen o trolling, tak nevím.
|
|
|
|
N3G4N: Máš nějaký vážný důvod, proč mě označuješ v ženském rodě?
No tak to doporučím. Přinejhorším si řekne, že jsem debil a ví, že se jí to netýká. Co je za problém?
|
|
|
|
Lyon,
fejk rovná se vymyšlená zpověď, ne nereálný obsah. Sebevražedné myšlenky jsou skutečnost, neznamená to ale, že každá zpověď je tím pádem autentická. Fejk je padělek, ne něco, co se nemůže stát.
monstrum z močálů,
je to na jiné úrovni a já taky nenapsal nic, z čehož by bylo patrné, že to dávám na úroveň stejnou. Já ti na příkladu ukazuju, čeho se dopouštíš. Vezmeš nejhorší možný konec (trápení dítěte) a aby k tomu konci nedošlo, tak něco doporučíš. Aby autorka netrápila dítě, doporučuješ adopci. Stejně tak bys mohla každému, kdo se rozešel, doporučit návštěvu psychiatra, protože o sebevraždu se pokusit může také.
|
|
|
|
N3G4N: Troufám si tvrdit, že pořídit si a starat se o dítě je trochu na jiné úrovni, než řešit rozchod, nevím, jestli ti to úplně dochází.
|
|
|
|
Ano, mateřství není jenom krásné, a je moc dobře, že se se toto téma otevírá. Podobné pocity má alespoň někdy mnoho žen, jen je nepřípustné o tom mluvit, a tak je i docela vtipné, jak si někteří chlapi myslí, že to je automaticky fejk. Je jasné, že chlap tím tolik osobně zasažen není, tak platí, že sytý hladovému nevěří.
Na Západě to mají částečně vyřešeno chůvami či au-pair a celkově se tam ženy dřív vrací do práce, čemuž je přizpůsoben i systém péče o děti. Třeba ve Francii jsou ženy doma asi jen 3 měsíce a o děti se starají jiní (placení profesionálové), taky je tím pádem víc žen ochotných mít ty děti dřív, protože jsou do značné míry si tak zachovat dosavadní životní styl a podobné pocity mají méně často než ženy u nás.
|
|
|
|
Mně ještě napadá taková věc, je teda moje nastavení, ale pomáhalo mi to.
On není jen dítě a ty rodič, jste dvě bytosti, provázané, které teď budou pár let trávit spolu. Zkus pracovat s tím vnitřním nastavením, já jsem dceři už když měla rok, dva, někdy říkala, že maminka je unavená a bude spinkat, dcera věděla, že když si lehnu, tak odpočívám a naučila se to respektovat, říkala "ma_inka cpinká", já jsem nespala, ale měla jsem zavřený oči, stačilo ji, že tam jsem s ní. Taky se naučila, že ráno mě nemá budit, věděla, že tam jsem a klidně mě do devíti ráno nechala spát. Já jsem se jí zase snažila respektovat, když měla horší náladu a neřvala jsem na ni, nesekýrovaka ji pořád. .. co chci říct, některý věci se dějí na hlubší urovni, děti jsou hodně senzitivní a pokud syn podprahově vnímá odmítnutí, tak bude zlobit, bude podrážděný, zkus nebýt jen dokonalá matka v těch vnějších věcech, ale nápoj se na něj víc mentálně. Dětem je ukradený jestli je uklizeno, vyžehleno, jestli mají na sobě značkový věci.
|
|
|
|
monstrum z močálů,
jenom napsala, že dítě nebylo nejlepší životní rozhodnutí a že jí starost činí určité potíže. To druhé se týká většiny matek, akorát to nechodí psát na Zpovědnici. Ty hned přijdeš s adopcí, aby mu náhodou neublížila. Jako bys někomu, kdo řeší rozchod, napsala, aby si hned zašel na psychiatrii, aby se neoběsil.
|
|
|
|
Tady to je tedy pro nechápající a pro autorku ještě jednou
"Prosím, dej ho radši k adopci, *NEŽ* abys mu nějak ublížila"
Pokud by ten stav vygradoval a hrozilo, že mu autorka ublíží, tak pouze v tom případě, ať se o dítě stará někdo jiný. Je to tak složité pochopit?
|
|
|
|
Archivářka: To, že někdo není způsobilý se o někoho starat, pokud ho dlouhodobě bere jako svůj omyl a při první možnosti se ho zbaví, by bylo by to jen potvrzení, že to k tomu nebylo už od začátku. Nepíšu zmateně, jen máš očividně komplikace pochopit psaný text.
|
|
|
|
//Takže podle tebe někdo, kdo by se rozhodoval podle anonymů na internetu v takových životních rozhodnutích jako zbavovat se dítěte, je psychicky způsobilý se o někoho starat?//
Takže tys jí tu vážně poradil něco, čím když by se od tebe inspirovala, tak bys ji ještě odsoudil, že není způsobilá se o někoho starat? :D A když by dítě k adopci nedala, tak bys ji odsoudil stejně, bo když není způsobilá podle tebe dítě mít, tak ho trápí a sebe taky, a blá blá...
Sorry, ale píšeš hodně zmateně.
|
|
|
|
Obvykle se s Psougem neshodneme, ale mám z toho úplně stejnej pocit.
|
|
|
|
"Což nepředstavuje důvod k předjímání toho, že to horší období autorka nepřečká a tedy nemůže být lépe."
______________________________________
Kde jsem psal, že autorka to období nepřečká? Reaguju na aktuální stav, který pokud přetrvá, tak se musí řešit.
|
|
|
|
Archivářka: Možných dopadů? Takže podle tebe někdo, kdo by se rozhodoval podle anonymů na internetu v takových životních rozhodnutích jako zbavovat se dítěte, je psychicky způsobilý se o někoho starat?
|
|
|
|
monstrum z močálů:
//Teď, co píše, je minimálně znak toho, že potřebuje od dítěte volno a že má slabší psychiku.//
Což se nerovná tomu být psychicky či jinak nemocný.
Což se nerovná nutnosti dávat dítě k adopci.
Což nepředstavuje důvod k předjímání toho, že to horší období autorka nepřečká a tedy nemůže být lépe.
Na mě to skoro působí, že asi budeš člověk, který by raději skládal zbraně kdykoliv, kdy něco není na 100% zalité sluncem. A to, co si neuvědomuješ je fakt, že nasazovat už tak podlomenému a unavenému člověku do hlavy brouky stylu, aby se dítěte vzdal (což by ve slabé chvíli třeba mohl udělat a pak toho po zbytek života litovat) je zkrátka přes čáru.
Ty tady píšeš cosi o nějakých očividných psychiatrických problémech, zatímco jsi evidentně pouze lajk, který ví lautr houbelec a pouze se o něčem domnívá a pak své domněnky předkládá jako fakta. A co hůř, není si ani vědom možných dopadů toho, co tu přednáší.
|
|
|
|
To je jako kdyby napsala, že se rozhodla uběhnout maraton. Teď jí bolí noha, ale na maraton šla i přes to, že jí to nebaví a není zvyklá běhat. Tak co napíšu jiného, než je hloupá, když do toho i přes to šla. Teď se musí zaměřit na sebe, zpomalit běh a případně vyhledat doktora a nebo to zabalit, pokud by hrozilo, že zkolabuje.
|
|
|
|
:D
Jestli je pro vás normální litovat, že máte děti, nebo že být nemocný je pejorativní, tak jí to tak servírujte. Ona musí vědět, že kdyby to psychicky nezvládala, tak má nárok na to, v tom přemáhání nepokračovat, protože jí to leze na mozek. Bolest je signalizace toho, že v těle něco nefunguje a u psychiky je to taky tak. Teď, co píše, je minimálně znak toho, že potřebuje od dítěte volno a že má slabší psychiku.
|
|
|
|
Tohle by si měli přečíst všechny ty neskutečný hovada, co ženským, které nechtějí mít děti neustále radí, že si je mají pořídit, jinak by toho mohli litovat! (a pak ještě navíc vykřikujou: "neznám jednou ženu, co by litovala toho, že má děti")
A tobě chci především velice poděkovat za to, žes to napsala. Určitě to nebylo snadné. Je hrozně dobře, že začínají tito lidí veřejně říkat, jak to skutečně cítí. Přála bych si aby i ostatní matky, které jsou na tom podobně našli odvahu tohle sdělovat. Teď už asi chápeš, že to nejhorší, co může člověka udělat je neřídit se vlastním přáním a vlastním nastavením a místo toho se nechat zastrašit nepřejícím okolím. Nevičítej si to. Všichni děláme chyby. Všichni děláme i chyby, které už nepůjdou vzít zpátky. Všichni musíme dělat volby, ať už dobré, či špatné. Je moc dobře, že si uvědomuješ, co skutečně cítíš. Nevím jak poradit, ale přeji z celého srdce aby sis časem našla cestu ke skutečně šťastnému životu, který dává smysl tobě a ne tomu, co považují za správné tví přemoudřelí příbuzní.
monstrum z močálů - nemocnej seš leda ty a přezdívku máš příhodnou, skutečně jsi jen absolutní monstrum
|
|
|
|
N3G4N: Vždyť co píšu, je pravda. Kdyby lidi věděli, jestli dítě teda chtějí nebo ne, než si ho udělají, svět by byl hned krásnější místo.
Ad podsouvání - viz nadpis zpovědi, obsah a všechny autorčiny komentáře. Např.
"Samozřejmě by bylo nejlepší nechat dítě manželovi, zdrhnout a žít si zase svůj pohodlný a svobodný život, jenže tíha zodpovědnosti mi to nedovolí, takže o tom můžu maximálně snít"
Archivářka: Ano, znám definici psychopata a k adopci dát dítě nemusí, pouze, pokud by se na to cítila a bylo nejhůř. Počítám s tím, že v každě zpovědi je více úhlů pohledu a ona si vybere.
|
|
|
|
monstrum z močálů:
Znáš vůbec definici psychopata? A pokud ano, a nepřikládáš těm slovům úplně jiný vlastní a mylný podtext, tak jen děláš vlny a ano, podsouváš autorce nesmysly a ještě jí sázíš do hlavy brouky, aby dala dítě k adopci jen proto, že z pár odstavců jsi ty jakožto šedá eminence usoudil, že nemá na to být mámou?
Jak už bylo řečeno, autorka je po všech stránkách vyčerpaná a vyhořelá máma, která zde upřímně napsala, jak to vnímá. Snaží se dělat vše co nejlépe, ale zatím je to pro ni holt těžké. Ne, že bych nečekala, že se zde ozve několik toxických mudrlantů, ale i tak by mělo být cílem tomu člověku poradit, ne se po něm vozit a kritizovat ho.
Můj přítel, který se o svou malou dceru staral napůl s tetou a babičkou mi například řekl, že se neodstřelil jen proto, že to dítě bylo naprosto zlaté už od narození a prakticky o něm člověk nevěděl.
Autorky syn bude asi divoch už od podstaty a něco takového bude představovat neskutečnou zátěž pro mámu, která se ve své roli necítí úplně svá. Já se domnívám, že po skončení prvního období vzdoru se vše o 100% zlepší.
Autorce držím palce a přeju pevnou vůli.
|
|
|
|
monstrum z močálů,
třeba že dělá něco, co nenávidí (o tom nenapsala ani slovo), že nevědět, zda chce dítě nebo ne, je znakem nevyzrálé osobnosti a kupu dalšího. Ale děláš to schválně, takže jako by se nestalo. ;-) Ale už mě do toho, prosím, netahej, jo? Své jsem si napsal, dál k tomu nemám co dodat.
|
|
|
|
Kdepak co podsouvám? Že beru její pocity v potaz? Narozdíl od toho tvrdit, že to je v pořádku a nějak to přejde, nebo že se má trápit, protože o dítě se stará, takže není tedy žádný problém?
|
|
|
|
monstrum z močálů: Teď zníš totiž hrozně jako psychopat.
Ne, to ty z ní psychopata děláš, když jí něco opakovaně podsouváš.
|
|
|
|
monstrum z močálů,
že se ta vaše zpětná vazba netýká toho, o čem je její text a něco jí furt podsouváte. ;-)
|
|
|
|
N3G4N: píše, aby dostala zpětnou vazbu, tak ji má. Nějak nevidím, kde máš pořád s něčím problém?
|
|
|
|
Na jednu stranu píšeš ty věty, které mě zaujaly, jako například, že i když s ním nejsi, je tam pachuť jeho existence, ale zase to bereš zodpovědně. Jako mít nějakou euforii z toho, že máš děti - to nevím, jestli vůbec někdo má. Není nic lepšího, než když parchanti vypadnou do školy a člověk má klid. Jsou to starosti a je to extrémně vyčerpávající. Na druhou stranu, je to tvoje dítě. Tvoje krev. Možná bude jednou řešit úplně to samé, co teď ty, jestli ti to nějak pomůže mít k němu sympatie.
Za mě, a jak už tu psali ostatní, potřebuješ někoho, kdo ho bude občas hlídat, aby se ti odpočaly nervy. Prostě to rodičům nebo manželovi oznam, že potřebuješ hlídání. A pak se nám ozvi, jak ti je, až budeš vyklidněná. Teď zníš totiž hrozně jako psychopat.
|
|
|
|
nevděčná máma: jen mě ta péče o něj úplně nenaplňuje, nebaví, vysává mě to a celkově tohle prostě pro mě není. Péče o syna je u mě dána spíš nějakým raciem a vnitřním pocitem zodpovědnosti než mateřským citem a instinktem.
Podobně je na tom mnohem víc matek, některé to vnímají ještě hůř, jenom o tom nemluví, tak to vypadá, že je to nevysiluje a není pro ně nic lepšího než se nevyspat kvůli dítěti.
monstrum z močálů,
vždyť to ví, jak se cítí. Ale to, jak se cítí, není totéž, jak se k tomu dítětí chová. Vy jí konkrétní chování podsouváte, aniž by to dělala.
|
|
|
|
monstrum z močálů: to není o tom, že bych to dítě nenáviděla nebo mu chtěla ublížit. Když je syn třeba nemocný, trápí mě to a snažím se mu ulevit jak jen to jde, taky se snažím, aby se u nás cítil v bezpečí, měl kvalitní stravu, aby z něj něco bylo, měl radost ze života, hračky, zážitky. Jsem připravena ho do budoucna podporovat ve studiu i v koníčcích, které si vybere a taky jsme s manželem koupili byt, který teď pronajímáme a jednou ho dáme synovi, aby měl něco do startu a nemusel si brát hypotéku. Takže nějaká láska tam asi bude, jen mě ta péče o něj úplně nenaplňuje, nebaví, vysává mě to a celkově tohle prostě pro mě není. Péče o syna je u mě dána spíš nějakým raciem a vnitřním pocitem zodpovědnosti než mateřským citem a instinktem.
|
|
|
|
Bude se to lepšit, uvidíš.
|
|
|
|
N3G4N: tohle neni o sociálce, to je o tom, aby nikdo netratil, ani dítě, ani máma. Ty roky, který stráví děláním něčeho, co nenávidí, jí taky nikdo nevrátí. Ona musí vědět, jak se cítí.
|
|
|
|
Proto ti píšu, že to máš vlastně "omluvený", že to neni, že bys nechtěla být dobrá máma, ale že tam něco v tomhle směru neni norma. Můžeš zkusit toho psychologa, ale kdybys měla nějaký pocity nenávisti k tomu děcku, prostě se na to vykašli. Zatim bych šel cestou první pomoci - musíš mít nějakej čas jen sama pro sebe, aby se ti mozek trochu uklidnil a pak budeš vědět, jestli se to ještě srovná nebo ne.
|
|
|
|
monstrum z močálů,
je tolik rodičů, co si není jisto tím, jestli dítě chtějí, a když se to přihodí (antikoncepce selže apod.), tak se jim dítě narodí a jsou skvělými rodiči. A naopak. Jsou i jiné životní události, u kterých člověk změní postoj ze dne na den, zjistí, že něco nezvládá, přijde nemoc atd. Teorie je fajn, ale realita je realita. Zakladatelka zpovědi, ať fejk nebo ne, nic špatného neprovedla. Jen zjistila, že mateřství není pro ni. Přesto se o dítě snaží starat. Zavolejte na ni sociálku.
|
|
|
|
monstrum z močálů: ve skutečnosti většina mých kamarádek dítě původně ani nechtěla (nebo nevěděla), a přeato je měly (některé plánovaně, jiné ne). A nakonec se v rodičovské roli asi našly a jsou asi spokojené - já to mám jinak. A zcela otevřeně přiznávám, že na to nemám být správnou matkou, neb mě to mateřství úplně neuspokojuje a stojí mě značné úsilí a přemáhání, takže v tomto ohledu se s tebou vůbec nemám oč přít.
|
|
|
|
No jo vítej ve skutečném světě…
|
|
|
|
nevděčná máma: Nezlob se na mě, ale kdo je ve 35 letech tak blbý, aby si pořídil dítě, když neví, jestli ho chce. Už to samo o sobě je znakem nevyzrálé a nevyrovnané osobnosti.
Ty sama jsi napsala:
"Bohužel u toho dítěte je to o to smutnější v tom, že to je nevratné rozhodnutí a že to tomu dítěti ubližuje, pokud se člověk v té rodičovské roli nenajde. "
Takže buď si přiznej, že na to prostě nemáš nebo se srovnej a najdi si psychologa.
|
|
|
|
Roztomilé zlobivé,
jsem si ještě jednou pořádně přečetl ten text, jestli jsem něco nepřehlédl. Autorka píše, že se o dítě stará pečlivě, ne že dítě trpí. Na to je moje reakce naprosto adekvátní. Ne každý je mateřský typ a bohužel to zjistí až ve chvíli, kdy se dítě narodí. A to z člověka horšího nedělá.
Asi máš potíže se čtením, když jsi byla schopna vyplodit reakci, kterou jsi vyplodila. A ještě mi předhazovat nějaké nadávky vůči tobě. Ty si raději děti nepořizuj, nebo si při přípravě kašičky podle receptu spleteš ingredience a dítě otrávíš.
|
|
|
|
Roztomilé zlobivé: to moje dítě už ale není "miminko". Kdyby to bylo celé jenom o prosezení šestinedělí v náručí s dítětem, tak je to s prstem v nose. Ty máš dítě asi ještě hodně malé, které najdeš tam, kam ho položíš, když mluvíš pořád jen o roztomilém miminku. Ale neboj, bude hůř ;-)
Btw. Nevím, z čeho jsi vyčetla, že jsem si dítě pořídila z vypočítavosti, abych si udržela chlapa... mimochodem kdyby to on rozsekl za mě a vztah se mnou ukončil, jsem si zcela jistá, že bych ten rozchod ustála. A chudák to rozhodně není - je to dospělý chlap, který má svůj život plně ve svých rukou a může se rozhodnout, jak chce ;-) má možnost se mnou nebýt, když nebude chtít
|
 nevděčná máma |
|
|
|
Já ti neporadím nic. Jen chci vyjádřit pochopení a popřát pevný nervy.
|
|
|
|
Roztomilé zlobivé,
neuvedl jsem nic, z čeho by bylo možno soudit, že si o ní myslím, jestli je dobrý nebo špatný člověk, abys mi to předhazovala. Napsal jsem, že někdo není na to mít dítě, a že to nedělá z nikoho horšího nebo lepšího. O důvodech, proč dítě měla, jsem nenapsal ani písmenko, natožpak abych ji hodnotil.
Kde jsem ti nadával, že mé nadávání tobě zmiňuješ?
|
|
|
|
Roztomilé Zlobivé, Thatslife; souhlas
|
|
|
|
Nevdecna mama: ne, ale myslim, ze je to psany jako fejk - sorry jako.
|
|
|
|
N3G4N:
Ty asi taky nebudeš nejostřejší tužka v penále ;)
Psala, že si dítě udělala s tím chlapem, jen aby si ho pojistila a přitom odjakživa nechtěla děti, takže do toho šla vědomě, i přesto, že k tomu nikdy vztah neměla a teď to její dítě trpí, takže pokud si myslíš, že je dobrý člověk, pak je něco špatně s tebou
A btw příště mi laskavě nenadávej do patřičných mezí, je vidět, že seš nějakej ubohej trol nebo někdo kdo nenabral moc IQ ;-)
|
|
|
|
Někdo na to není a není důvod se kvůli tomu trápit. Nedělá to z člověka někoho horšího.
|
|
|
|
Ještě dodám k tomu uklízení, že ses na to měla spíš víc vyprdnout a věnovat se dítěti alespoň to šestinedělí , kdy se to doporučuje, aby se utvořil hlubší vztah s matkou. Já jsem dítěti toto období úplně celé věnovala a vyseděla jsem si to s ní na hrudi a v náručí. Určitě se najde vždycky někdo, kdo by ti aspoň trošku pomohl s domácnosti.
|
|
|
|
Holka ode mě bohužel pochopení asi nedostaneš. Taky jsem hodně váhala, jestli mít děti, mateřský pud jsem téměř neměla, jen možná naposledy, když byli bratranci ještě malincí, jenže jakmile se mi narodilo dítě, hodně se to změnilo, miluju ho nade všechno na světě a přijde mi strašně roztomilé a k jiným než je svému prostě vztah nemám. Také mi malinké umí dost plakat, ale s tím jsi musela počítat, miminka jsou v prvních letech velmi fixovaná na svou matku a zvlášť, pokud jsou plně kojena. Stěžovat si, že se nemůžeš celou noc vyspat... jako co to je za hovadinu, miminka prostě zpočátku nespí tolik, protože je třeba je častěji krmit. To tak prostě je. Měla sis o tom něco zjistit. A nediv se, že ti nevychází vztah, když s tím chlapem jsi v podstatě jen z lítosti. Moc nechápu, proč sis od začátku nešla za tím, co chceš ty a přetvařuješ se, jak sis tohle všechno přála. Dítě ti pořád řve? A proč asi, cítí z tebe, že jsi nervózní, miminka jsou citlivá na emoce, proto bys měla být co nejvíc v klidu. Řeknu ti narovinu, chudák partner a chudák dítě ...
|
|
|
|
Prej 'chtela jsem mu udelat radost a tak jsem otehotnela'
Realistictejsi preklad- chtela jsem si k sobe upoutat chlapa ktery by jinak ode me zdrhnul.
Jako neempaticka narcistka bys mela to dite odlozit prarodicum ci jemu a zit si svou vlastni cestou bez decek. Kdekoli je diteti lepe nez s narcistkou.
|
|
|
|
Podívej se, já tě i chápu. Já taky dlouho dlouho dítě mít nechtěla, teda i v koutku duše třeba jedno, nejsem uplně mateřský typ chtěla, ale víš jak. pak jsem otěhotněla a byla ráda, od 20 tt jsem se si hrála s bodýčky, nakupovala výbavu, těsila se, opravdu. Porod jedním slovem hrůza a ješté jednou hrůza. Akutní sekce po dvanácté, nesympatická porodní asistentka, co mlela samá hovna na facku, nebo pánví po kebuli. A pak, mimnko mě nebavilo, dělala jsem to jako robot mechanicky, protože se to muselo a očekávalo. Pořád koloběh - odsávání, papání a přebalování a znova, hrůza. Teď má malý 4,5 roku, dokonce je autista!! nemluví, poŕád nosí většinu dne plíny, i když na toaletu chodíme a občas se i podaří a je to úzasný parťák. Chodíme spolu na výlety, milujeme turistiku, tak dlouhé pochody, občas i s odrážedlem, chodíme do aquaparku už ví plovat, a i když nemluví a dorozumíváme se rukama nohama intuicí, tak je to parťák a už si neumím představit, že bych ho neměla. V jeho 2, 5 letech jsem úpřimně chvátala do práce, to by mi doma hráblo, jednoznačně. V práci odpočívám, opravdu, o to víc si ho pak užiju a mám energii. Samo, jsou chvíle, když mám dojem, že snad zaplním baby box, ber to obrazné, třeba když je nemocnej, nemůžeme jít ven, pořád doma, tak každých 5 minut nová a nová aktivita, to je očistec, ale naštěstí to není častý, tak se dá. Hlídání taky nemáme, prarodiče 300 km a druzí 200 km, takže to plácáme a lepíme, jak se dá. Do toho hlášky mýho tátu, jak to máme těžký, misto co by zvedl ten svůj neschopný zadek a přišel pomáhat, oba jsou už dávno v důchodu, takže slo by to, ale on ne, nevadí, poradíme si vždy nějak. Co ti říct? Co vlastně doma děláte? Chodíte ven? a jak často? kdybych byla pořád zalezlá doma jak krysa, taky šílím, možná jsem matka Herodes, ale chodíme ven, i když prší. Samo že ne slejvák, ale jemné kropění nám nevadí. Co vás/tě baví a co by šlo podniknout s dítětem? Má 3 roky nebo kolik, no tak to už se dá vzít kamkoliv. Těžký parťák do nepohody. Teď čtu, že pŕes víkend doháníš resty, ale poslyš to uklízení ti neuteče. Je skvělý, že se staráš, ale pak se nediv, že funguješ jen jako chůva, uklízečka, kuchařka a ohřívačka postale. U nás vaří víkendy pan manžel, já mu tŕeba pomůžu, nebo se navaří den předtím, i to je způsob, nebo se najíme venku. Uklízení - každý den po návratu z práce udélám něco, třeba jeden den vytřu a vyluxuju, další den komplet koupelna, další den setřu prach, pak žehlení a v sobotu hurá ven. Zkus to taky. Uklízení ti neuteče, opravdu. myslím, že když řekneš, že jdeš někam s dítkem, každý chlap to pochopí. Nemáte tam nějaká turistické spolky, cvičení s dětmi, herničky, to je skvélá věc. Já mám jednou bezdětnou kámošku, která se mnou občas zajde do herny. Já tam pustím dítě, ono se vyhraje, já po něm jedním okem občas kouknu a u toho pokecáme, vypijeme si v klidu kafe a jsem v pohodé. To chce aktivity, aktivity, fantazii se meze nekladou. Protože to, co zažíváš ty, to by mě mrdlo. Kde bydlíš? Já bych si možná s
|
|
|
|
Sorayo, no však. Ty dáváš jeden úhel pohledu, já druhý.
|
|
|
|
Monstrum, já netvrdím, že se to nemůže někam zvrtnout, jen bych to nehrotila, zakladatelka na mě fakt nepůsobí jako magor, spíš jako vyčerpaná matka. Tam je problém spíš ta širší rodina, třeba ti prarodiče, kde bych očekávala, že se o péči částečně taky podělí, já nemít rodiče a otce, který si dceru bral někdy i na týden, tak mi asi taky cvaklo, přitom dcera byla zlatá, každý není extrovert, který nadšeně křepčí s ostatními matkami na dětských hřištích a v dětských centrech, někdy prostě přijde krize.
|
|
|
|
„Dítě mě sere, manžel mě sere, všechno mě sere. Poraďte!“ No asi odborníka.
Jo a dítě cítí, že je nemilované, a snaží se vydobýt si pozornost. A to děti nedělají tím, že jsou hodné a tiché jako myšky, ale naopak tím, že na sebe upoutávají pozornost, vztekají se a odporují.
|
|
|
|
Já si myslím, že bys měla oslovit babičky a nemilosrdně jim ho na chvíli předat. Těšili se na něho, tak ať si ho taky užijí. V životě nejseš nikdy sama. Vždycky je to společný projekt více lidí, na kterém se ty podílíš. Oni potřebujou tebe a ty zase někdy potřebuješ je. Já vím, že je to teď na prd, ale až tvůj kluk vyroste, tak tě možná jednoho dne podrží a pomůže ti, když budeš mít problém.
|
|
Bahenní muž |
|
|
|
Podívej Sorayo, ty jí říkáš, že to je normální a vlastně se to srovná. Já jí říkám, že není normální a pokud tyhle pocity bude mít dál, nemusí si vyčítat, pokud dítě přenechá na někom jiném, než aby se tam oba trápili a je to ve výsledku lepší pro ní i pro dítě.
|
|
|
|
Dikobraz official: popravdě já jsem to tušila, že to tam asi bude, že se nevyspím, dítě bude řvát, vztekat se atd., ale tak nějak jsem věřila tomu, že u vlastního dítěte to člověku nevadí. I tak mi to bylo řečeno zkušenějšími, když jsem argumentovala tím, že mě štvou děti v restauracích, v MHD apod. - prý mi to vadí proto, že to nejsou moje děti, u vlastního bych to prý vnímala jinak. A taky všechny ty řeči maminek, že mateřství je dar a je to nejlepší a nejkrásnější, co je v životě mohlo potkat... nikdo mi nikdy neřekl ani veřejně neprohlásil, že lituje toho, že má dítě. A já tomu věřila. I já jsem si myslela, že to bude nakonec všechno dobré, navíc jak jsem psala - byla už jsem stará a byla to snad moje poslední příležitost mít dítě a taky jsem si myslela, že neotěhotním, když jsem starší a z hlediska plodnosti ne úplně OK.
|
|
|
|
Sorayo, ano, ale není to i tak relevantní. Aplikuješ vlastní zkušenost na cizího člověka, který si možná prochází úplně něčím jiným, než ty, přesto to bagatelizuješ.
Ono to totiž takhle být vůbec nemusí, jak píšeš, že se to srovná. Srovnat se to nemusí. Taky může mít deprese.
Že je starat se o děti otrava, hrůza a peklo, to ví snad každý rodič, ale zpravidla mi v období klidu nevadí jejich existence, nemám lítost nad tím, že existují.
|
|
|
|
Jo, a jak píše Víla, zkus trochu experimentovat. Já třeba, když se dcera začala vztekat a řvát, nebylo to teda moc často, tak jsem si k ní stoupla nebo jsem si k ní dřepla a řekla ji "hele Ani, musíš trochu přidat, tohle je málo" tím jsem ji tak vyvedla z konceptu, že se začala chechtat, ale každý dítě je jiný, musíš přijít na to jak na něho :).
|
|
|
|
Nevděčná máma, každýmu nenaskočí láska k dítěti přes hormony, byla jsem na tom stejně, předtím jsem po dítěti nikdy netoužila a do nějakého věku to bylo taky víc o zodpovědnosti než cokoli jiného. Ono to, že matky jsou šťastné a naplněné jen protože jsou matky je pitomost, je mýtus. Dost žen si projde v mateřství všelijakými krizemi a takový to "co jsem to udělala" je fakt častý, jen se o tom moc nemluví.
|
|
|
|
Je fajn, že ty negativní pocity nedusíš v sobě, ale prostě si je přiznáváš. To je v dnešní době idealizace rodičovství hrozně super. Myslím, že ten psycholog, možná ještě lépe psychoterapeut, by mohl pomoci. Částečně. Částečně je to i na tobě, a myslím, že bys toho na sebe měla klást spíš míň, než víc. Co takhle vzít dítě na několik dní na dovolenou? Takový malý team building, poznávat ho, co ho vytáčí, čím vztek napríklad deeskalovat (můj soukromý typ -v průběhu záchvatu vzteku na chvíli jakoby zamrznout, našpicovat uši, a téměř šeptem se zeptat "Slyšíš to?" Byt prekvapená a zvědavá a šeptem se začít doptávat, co je to za zvuk, co je původce toho zvuku, a pak už to začít rozvíjet podle odpovědí dítěte)
Pro mě je esenciální aspoň jednou za pár měsíců si někam vyjet úplně sama na celý víkend.
Co se domácnosti týče, pro mě jsou ideální čtvrthodinky soustředěného úklidu a pak konec. Systém Fly Lady, terapiedomova.cz, jen to mám upravené na své vlastní potřeby, zejména časové. Ranní rutina, večerní rutina (co je rutina, je mnohem méně energeticky náročné, než když je to samostatná činnost kterou musíš vyvíjet v tu chvíli), čtvrthodinový úkol, průběžný úklid a o víkendu mám zásadu, že na úklid se nechytá. Ani na prádlo. (Samozřejmě myju nádobí a nějakou základní údržbu dělám), víkend je na regeneraci. Změnit tohle smýšlení mi pomohlo úplně extrémně. Děti nechávám hodně participovat na svém vlastním životě. Je to pro ně dobrodružné a já neztrácím sama sebe.
|
|
|
|
Monstrum, jak staral o děti? Nonstop, tři roky na mateřské? Nebo jsi občas hlídal a pohrál si s nimi? On je v tom totiž dost rozdíl.
|
|
|
|
Sorayaaa: Ano, na to se nejvíce upínám, že jednou bude starší a že to s ním už nebude takové peklo :-) Teď je to super v tom, že alespoň chodí do školky, i když se mi zdá, že od té doby zase začal doma víc zlobit. Ten věk, o kterém mi lidé tvrdí, že to s dítětem začne už být fajn, se bohužel liší - někdo říká, že nejhorší jsou první tři měsíce, pro mě jsou nejhorší celé první tři roky, ač každý ten věk je náročný v něčem jiném. Upřímně úplně nejvíc se v životě bojím toho, že jednou v dospělosti mi to syn bude mít za zlé, že jsem si to mateřství s ním neužívala a že jsem nebyla dobrá máma. Je to navíc i dost neupřímné, jak musím dělat, že mě baví si s ním hrát, že mě zajímají jeho nářky kvůli každé hlouposti atd., sama se u toho cítím blbě :-( Asi bych mu časem měla nějak vysvětlit, že být mámou není zrovna můj šálek čaje a proč to je tak, jak to je... prostě je to náročné celkově :-(
Katedra psychologie: Jo, to už vím taky, že se nemůžu řídit radami a zkušenostmi ostatních. Bohužel u toho dítěte je to o to smutnější v tom, že to je nevratné rozhodnutí a že to tomu dítěti ubližuje, pokud se člověk v té rodičovské roli nenajde. Jinak dík :-)
Psoug: Jako myslíš, že ve skutečnosti je každá matka nadšená z toho, že je matkou, a že takové pocity jako mám já ženy mít nemohou? Navíc já jsem to dítě měla plánovaně a nějak to nevyšlo, což asi úplně typické není. Víc asi bude takových, co neplánovaně otěhotní a pak se o dítě musí starat, ačkoli na to nemají náturu stejně jako na to nemám náturu já :-(
|
|
|
|
Existují různé linie rodičovského pudu a extrémy. Někdo ho má více a někdo méně, tak to prostě je. Není povinností mít děti pro ty, kteří se k tomu necítí, na druhé straně procházíš obdobím dítěte od 0-4roky, kdy je to nejsložitější, protože dítě je na Tobě nejvíce závislé a navíc v tomto období prochází batolecím vzdorem, tak je více vzdorovité, protivné a ukřičené. Nebude to trvat věčně, za rok se to uklidní a může nastat až druhý vzdor kol puberty. Nech ho prostě vztekat se, uvědomuje si sebe sama, uklidní si to většinou. Časté buzení a enormní vzdor nohou mít děti s ADHD. Vydrž, tyto roky máš největší záhul, za pár let můžeš mít suprového parťáka.
|
|
|
|
Já nevím co lidi čekaj, když udělají takovou pitomost a pořídí si děcko. To jim nikdo nemůže říct, že přijdou o kvalitní spánek, pohodu, čas na sebe a budou muset neustále poslouchat řev a vztekání? Že je to opravdu jen pro ty extrémně otrlé a měli by si sakra rozmyslet jestli do toho opravdu chtějí jít? Zase tě ale chválím, že ses zachovala dospěle a přijala následky svého blbého rozhodnutí.
|
|
|
|
Já se staral o děti a i když mi lezly na nervy, tak někdo, kdo napíše "I když už chodí do školky a já do práce, což jsem potřebovala jako sůl, tak ta pachuť z jeho existence tam pořád zůstává. " není normální a nemá co u dítěte vůbec trávit čas.
|
|
|
|
Monstrum, to není psychiatrický problém, o kolik dětí jsi se staral tři roky nepřetržitě ty? Nevíš o čem mluvíš, tak tady neplácej blbosti, víš kolik matek si tohle občas řekne? Akorát je to tabu téma, tak s tím málokterá jde ven.
|
|
|
|
Katedra psychologie, jsi normální? Ona má očividně nějaký psychiatrický problém. To není o nesoudění.
|
|
|
|
Nesoudím. Spíš je to možná i lekce pro tebe, ač drahá, že se nevyplatí plnit očekávání ostatních, protože to má fatální impakt na tvůj život. Který za tebe ti ostatní neodžijí, dokonce ani nevytrpí to utrpení způsobené tím, že ses řídila jejich názory.
Obecně nějaké rady/názory, které dostáváme, jsou určeny pro průměr. Pokud víš, že nejsi průměr v něčem, tak se v té dané oblasti nevyplatí řídit se všeobecnými názory.
Zkrátka zlo jsou ti druzí - společnost. Proč bys měla poslouchat zlo? :)
Hodně sil!
|
|
|
|
2/10 - ocenuji snahu, muselo to dat docela praci.
|
|
|
|
Prosím, dej ho radši k adopci, než abys mu nějak ublížila. Není jeho vina, že jsi nemocná. Tohle patří k doktorovi - a dítě někomu zdravému.
|
|
|
|
Zkus ještě vydržet, až pomine období vzdoru a začne rozum brát, tak by se to mělo zlepšit, získáš parťáka, budete si povídat, můžete dělat různé aktivity. Teď jsi asi vyčerpaná a máš pocit, že nic nedostáváš zpět. Navíc to dítě je na tebe hodně napojený, takže to tvoje odmítání vnímá a o to hůř se chová, tohle celkem ověřena věc. Potřebuješ být chvíli sama, promluv si s rodiči, ať si syna občas vezmou na víkend nebo ať manžel jeden víkend hlídá a ty odjeď pryč, nevím jaké máš možnosti. Vím, že jsem měla trochu podobné pocity, ale pomoc rodičů a otce dítěte to vyřešila. Cca okolo pátého, šestého roku se to lepší, zkus si syna představit za pár let a pomoz mu zvládnout tohle opičí období. Mě třeba bavilo dceru něco učit, pomáhat ji poznávat. Taky se nesmí nudit, dávej mu hodně podnětů ke zkoumání.
|
|
|
|
Tak zvolit nějaký časově nenáročný koníček. Chápu, že toho volného času je poskrovnu. Ale chce to nějakou tu duševní hygienu ;)
|
|
|
|
Frank Drebin: Bohužel už ani na ty koníčky není čas. Dělám na plný úvazek a ještě do práce dojíždím. Když přijdu z práce, dělám věci kolem domácnosti, chystám jídlo pro dítě, pak je večer a jsem unavená. O víkendu je to skoro to samé - vaření, úklid, povinnosti. Té energie na nějaké akce je prostě málo. Jediný světlý okamžik je, když můžu nechat dítě manželovi, a já jdu někam s kámoškama.
Oupn: Samozřejmě by bylo nejlepší nechat dítě manželovi, zdrhnout a žít si zase svůj pohodlný a svobodný život, jenže tíha zodpovědnosti mi to nedovolí, takže o tom můžu maximálně snít, ale v reálu to nikdy neudělám.
|
|
|
|
Tady pomůže jedině dobrý psycholog, který to s tebou celé probere a nasměruje tě tak, aby sis mohla najít štěstí v životě i ty.
|
|
|
|
Ano, tahle zvrácená potřeba tlačit všechny do dítěte, protože "se to má" nese bohužel svoje ovoce. "Poděkoval" bych rodičům. Nešlo by odejít od manžela a dítě nechat jemu?
|
|
Oupn |
|
|
|
Mno. Že sis ho neměla vůbec pořizovat, kor když jsi k tomu měla více indicií, je asi zbytečné připomínat. Trochu bych bral jakou faul přístup tvých rodičů, kteří tě do toho tlačili a pak ani nepomůžou. To, že to přestalo fungovat s manželem, podle mě je důsledkem taky toho pořízení dítěte, protože už nebyl, není a nebude čas na vás.
A co s tím? Za mě dát péči dítěti, ale zároveň si najít nějakou životní radost pro sebe.
|
|
|
|
38 
39 
40 