Omlouvám se, že tady zase píšu, číst si to nemusíte. Potřebuji se vypsat.
Dnes je den, na který jsem myslel už s předstihem a myšlenka na ten den mi způsobovala obtíže. Dnes je ten den, nejhorší v mém životě.
Celou cestu do školy jsem si vychutnával s opravdu depresivním pohledem. Protože to byla poslední běžná cesta. Doléhalo to na mě už od rána, věděl jsem, že to přijde. Že o ni přijdu.
Celou dobu ve škole byl hluk. Neměl jsem ho rád. Nejlepší bylo ale, když jsem s ní byl sám, to bylo nejlepší, žádný hluk, ale ani ticho. Věděl jsem, že až dnes přijdu domů, nastane ticho, smrtelné .. Přechod z rušného prostředí a z toho, kdy jsem s ní mluvil do úplného ticha a osamění. Ticho které už nikdy nezmizí. Ticho, které bude představovat můj mrtvý život. Možná nejsem chudák, ale opravdu to bolí.
Protože to byl poslední běžný den, dal jsem jí přečíst můj deník, který jsem si psal, ona o tom věděla, že si ho píšu od jisté doby, kolikrát jsem jí dovolil nahlédnout. Ale protože je konec, nechal jsem jí, aby si ho celý přečetla.
Už to dál nejde. Ráno jsem vstal a v pomyšlení na vše přišli slzy. U oběda málem také. Přišel jsem domů, sednul si na zem a znova.. Nestydím se za to, tak mám city, ale zároveň slabý nejsem, nikdy jsem jinak nebrečel a už vůbec né z fyzické bolesti. Třeba fyzicky mě kolikrát nic nebolí. Protože je to malá bolest oproti té psychické.
Jaký byl váš nejhorší den?
|
19 
20 