Zase jsem "propadl" do pekla. Dnes jsem jel s ní vlakem a učili jsme se spolu. Safra, zase jsem do toho spadl. Dostal jsem zase nádech, který probudil mojí závislost. Po tom všem mi stačilo, aby jsme se společně učili a abych viděl její oči. Moje nemožnost najít někoho, kdo by mi rozuměl mě ničí. To že od té doby, co se se mnou musela přestat bavit jsem mimo školu v úplném osamění mě devastuje. Vlastně jako celý život v osamění, kromě té kratičké části, ve formě pár měsíců, kdy jsem měl alespoň její odpovědi a zprávy, osobu, se kterou se dokážu bavit, někoho kdo by se se mnou bavil a nenechal mě na nejtenčím kraji vesmíru. Je to rána, kterou nezahojím. Nemluvě o tom, co jsem si tím způsobil.
Je to jako kdyby si alkoholik vzal panáka. Nebo jako kdyby si feťák píchl po měsíci svoji drogu. Ach, už nemůžu dál, proč mi není souzeno žít? |
19 
34 
152K
BLB1