Nebyla jsem v práci deset dní kvůli nemoci, bylo mi opravdu špatně, takže jsem doopravdy nic nedělala. Zítra mám jít na kontrolu, je mi už celkem dobře. Děsí mě ale samotný návrat do práce. Jakmile vyjedu z těch kolejí, najednou jakoby úplně zapomenu, jak se co dělá, do toho jsem před nemocí řešila jeden problém s klienty, který pak nějak dořešili za mě, přesto se to ale ještě potáhne, pak mám spoustu věcí, které jsem teoreticky mohla uzavřít i doma, jenže jsem se počítače skoro ani nedotkla. Mám strach, že jsem něco udělala špatně, prošvihla a už to nepůjde zachránit.
Nejhorší jsou nicméně vztahy v kolektivu. Přišlo několik nových kolegů, kteří se zdáli moc fajn, chodila jsem s nimi na víno a spřátelili jsme se, jenže potom vyšlo najevo, že časem začali být až moc zadobře s vedením, a to až tolik, že obrací vedení proti těm, kteří tam pracují už dlouho, a na pracovišti jsou teď vztahy opravdu hrozné. Všichni jsou rozdělení do dvou táborů, já mám přátele v obou, ale ti noví a agresivní jsou už na mě trochu moc, až bych z toho ráda zase nějak vycouvala. Celá ta situace vyeskalovala během mé nepřítomnosti na jedné poradě, kde došlo ke konfliktu, několik lidí to dohnalo až k slzám. I to, co jsem řekla já, tam bylo vytrženo z kontextu. Teď se prý mám připravit na to, že po návratu po mně budou chtít, abych se přiklonila k jedné nebo druhé straně a řekla jasně, s kým souzním a v podstatě i kdo podle mě pracuje špatně. Nehodlám nic takového dělat, nebudu rozhodně nikoho hodnotit, vůbec mi to nepřísluší. To řeknu i až se někdo bude ptát. Celkově je mi to nesmírně nepříjemné. Jsem z toho návratu strašně nervózní, nemůžu už teď usnout, zároveň tam ale už chci být, protože být doma a jen o všem slyšet je ještě horší.
Asi nepotřebuju žádné rady, jen jsem se chtěla vypsat a vidět, jestli je to opravdu tak zlé. Možná to jen moc prožívám a ve skutečnosti o tolik nejde... |
justAFreak |
28 |
|
|