Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Asi jsem se zamiloval. :o)
Mám to v zásadě velmi podobné. Z podstaty své práce vystřídám hodně kolektivů, takže mi to vyhovuje, že se dostávám mezi lidi, ale zároveň žádné přehnané družení. Když si udělám výlet na hory, tak jsem spokojen, že jdu 5 hodin lesem a nepotkám živáčka. Nesnáším k někomu chodit na návštěvy, nebo nějaké akce a návštěvy u sebe doma taky nemám rád. Mám rád svůj klid. Na jednu stranu mi svým způsobem vadí, že jsem sám, ale zároveň bych asi nechtěl vedle sebe někoho, kdo by nějak výrazně narušoval zajeté koleje. :o)
Pokud ti to tak vyhovuje, v čem problém? A pokud ne, tak hledej podobného "exota", i když to hledej je asi problém. Z vlastní zkušenosti vím, že podobní exoti moc vidět nejsou. .o)
|
|
|
|
Chtěl bych Tě poznat, třeba jen jako kamarádku. Jsem na tom podobně, tak mi připadáš velmi zajímavá.
|
|
|
|
Nevadí, přijď se podívat do církve, chceš-li.
|
|
|
|
Bohužel to mám taky tak. Neumím se lidem otevřít a pustit si je blíž k tělu. Asi protože mě dřív vždycky lidi kterým jsem se otevřel opustili.. ano bylo to tak. Takže tě chápu.
U holky mě to zaráží trošku víc ale očividně je to taky možné.
Říkávám si že si najdu nějakou takovou samotářku, ta mi bude rozumět.. Ale je to spíš idealismus. Že si budem rozumět je asi pravděpodobnější než s extra extrovertkou ale představa že dva samotáři budou spolu šťastnější asi není moc reálná.
Nejsi někde od prostějova? Že by jsme zašli někam zvlášť, každej sám a neseznámili se? :D:D
|
|
|
|
Záleží to čistě jen na tom, jak moc Ti přítomnost někoho druhého skutečně chybí. Je celkem pochopitelný, že když ve svém životě nemáš lidi v dětství kdy je tam potřebuješ, nebudeš je vyhledávat v dospělosti, když jsi zvyklá trávit celý život sama se sebou. Máš výhodu, když při seznamování o pár lidí přijdeš, nemělo by Ti to moc ublížit. Můžeš se zaměřit na nějaký specifický druh lidí ,se kterými by sis mohla rozumět. Každopádně dokážeš takhle žít sama, zvykneš si na to, jak říkáš je to pro Tebe skoro přirozené. Změna je ale určitě možná.
|
|
|
|
Co si myslí ostatní ti může být jedno. Jestli ti vyhovuje být sama, tak je všechno v pořádku.
|
|
|
|
Tak to se mi opravdu nepotvrdilo. Ano, nenajdeš kámošky jako na základce. Ale kdo by o takové stál....
|
|
|
|
Mám to podobně. Vždycky jsem byl spíše samotářský typ. Vlastně mám jen dva opravdové kamarády, kteří tak nějak procházejí celým mým životem. Když jsem byl v pubertě tak jsem si to úplně neuvědomoval. Pouze ve chvílích, kdy ti mí kamarádi zrovna neměli čas (dovolená s rodiči atd.) jsem tak trochu propadl panice a uvědomil si, že vlastně nemám komu zavolat a jít třeba jen tak ven, když zrovna chci. Jakmile se vrátili hned jsem na tuto skutečnost zapomněl. Také jsem měl a dodnes mám koníčky, ke kterým nikoho dalšího nutně nepotřebuji. Do konce vysoké jsem to neřešil s tím, že se to prostě nějak vyvine, nikdo přece nezůstává na tomto světě tak nějak pořád sám. Dneska je mi 43 a ono se to opravdu nějak vyvinulo. A to tak, že nijak. Pořád jsem na tom stejně, jen s tím rozdílem, že už mi to nevadí a zvykl jsem si. Prostě ty "bouřlivá" léta, kdy jsem to strašně toužil změnit už jsou pryč a jakmile je člověku 40+, tak se tak nějak vnitřně uklidní a opadne to z něj. Zajímavé je, že to o mne také nikdo neví nebo třeba v práci by to do mě nikdo neřekl. Navenek nepůsobím nijak odtažitě nebo divně. Občas jsem dokonce zaslechl na svou osobu i poznámku, od osob opačného pohlaví, že prý bych mohl mít každou. To jsem se teda vnitřně dost pousmál :-). Dokonce jsem kdysi dávno, když jsem začínal ve své první práci, kde jsem navštěvoval firemní kurz angličtiny raději z toho kurzu odešel. Bylo to totiž v pondělí ráno a v rámci konverzační rozcvičky se lektor každého z nás zeptal co jsme dělali o víkendu. Po nějakém čase mi přišlo trapné si neustále něco vymýšlet abych zapadl a tak jsem to raději zabalil :-).
Dneska je prostě taková doba, kdy lidé ty skutečné hodnoty co jim život přináší neuznávají nebo jsou jim dokonce k smíchu a opovrhují jimi. Nahradili je falešným pozlátkem. Klidně bys mohla potkat muže, se kterým bys byla šťastná a který by tě plně chápal a neviděl v tobě jakési podivné individuum. Ale to by právě musel být moudrý, mít své vlastní hodnoty podle kterých by žil a byl přesvědčen, že jsou správné. A viděl by v tobě ženu s mnoha bonusy pro život. A klidně by ti nabídl třeba to, že spolu budete jen tak chodit, klidně rok, dva, tři. Nebudete nikde spěchat, nikdo se kvůli toho nebude na toho druhého zlobit a uvidíte kam se to vyvine. Najít někoho takového asi nebude vůbec jednoduché. Přeji ti aby se ti to podařilo.
|
|
|
|
Souhlas s leafem. Stěžuješ si,jak to máš blbé, ale co děláš pro to, aby to bylo lepší? Musíš ten stres překonat, ne se mu poddávat, jinak shniješ sama zaživa. Pokud je to až tak vážné, že to sama nedokážeš, nech si pomoct od odborníka. Ale ty jsi panem svého života, pokud ti něco nevyhovuje,změn to.
Kdybys nevěděla,kde začít,mohla by ses víc bavit třeba s kolegy. Sdílet veci ze svého života,pustit si je k tělu.. Jo,nejses na to zvyklá,tak to bude zpočátku nepříjemné,budeš se muset hodně premahat a zazijes trapne chvile,ale časem se do toho dostaneš. Stačí chtit
|
 Teq |
|
|
|
Když ty sama ani nevíš, co chceš... :)
Se mi v hodně věcech podobáš.
|
|
|
|
Takovou ženu bych rád poznal.....
|
|
|
|
Já myslím že bys byla v pohodě, kdybys měla jednoho člověka doma, se kterým bys měla vztah.
|
|
|
|
To je normální, vždy byly nějaké staré panny..
|
|
|
|
Přesně, nikdy jsem nebyl v žádném kolektivu, vyučování, zejména přestávky přetrpěl a nemám žádný kamarády. Vystačil jsem si sám, měl jsem od dětství řadu koníčků a zálib, kde jsem si vystačil sám (elektronika, matematika, astronomie, fyzika, různé kutilství a vynálezy, pěstování rostlin, sport - na kole nebo pěšky jsem vyrážel kam jsem chtěl a svým tempem,...).
Vždycky nejraději samotář. Odmalička ... i na VŠ jsem byl nejraději, když jsem na úlohách, semestrálkách, měření a zkoumání pracoval samostatně a tak jsem se s tím sžil, že už jinak fungovat neumím. Prostě co se v mládí naučíš...
Tím spíš mě překvapuje, když jsi rostlá jako já, že to najednou tak řešíš a nějaké řeči, co se vedou, si příliš bereš... Kašli na to. Když mi nějakej kolega začne předhazovat, že tohle či takhle a je mi to nepříjemné, naprosto nereaguji a maximálně začnu z jiného úhlu, např: "to je zajímavý, že ta napěťová reference REF198 má takový zvlnění..."
|
|
|
|
"O kom, o čem" uz neni sestej pad? Nebo se ted nejak menila pravidla pro psani me/mne?
|
|
|
|
Je mi přes padesát a po celý svůj život sám. Ale mně to tak vyhovuje.
Jeden čas jsem uvažoval o založení rodiny, děti, ... ,ale rychle jsem z toho vystřízlivěl. A proč? Různé návštěvy známých a příbuzných o svátcích a já si všímám, oči a uši otevřené. Proč si partneři, manželé dělají naschvály? Proč si vzájemně škodí, ubližují? Proč jeden druhého i slovem ponižují?
Zjistil jsem, že ženy jsou prostě podlé, zákeřné, mstivé mrchy. Samozřejmě ne všechny, ale určitě ty, které znám. Vím, že chlapi taky nejsou žádní andílci a manželku podvedou nebo jim lžou, ale mstivost a záludnost, to je doména žen. Tohle je chlapům cizí. Když maj s někým problém, tak mu jedna vrazí a je vyřešeno.
Bohužel, tohle jsou moje získané zkušenosti a postřehy, že už o žádnou ženu nestojím.
Hledat jehlu v kupce sena? Na to jsem už asi starej, unavenej, bez naděje. Přenechám to těm mladším.
Nechci, aby to vyznělo jako nějaké skuhrání a stěžování si na svůj úděl. Naopak, já jsem takhle spokojenej, jenom právě nechápu takové lidi, kteří nutně musí někoho vlastnit a řídit. Ať si raději pořídí psa a toho drezůrují.
|
|
|
|
Samotářka34: Mně nepřijde divné, když jsou lidi samotáři, ale je fakt, že ty trochu jo, protože ty sama být nechceš, jen se bojíš to změnit. Mrkni na YouTube kanál - My single life (je česky), úpně jiný přístup. To JE samotářka, spokojená.
Lidí jako ty je dost, neumí z té ulity vylézt, iracionálně se bojí. Nechceš tam být, tak holt pro to musíš něco udělat jak píše leafroller.
Já to mám naopak, já bych strašně ráda byla sama, ale furt a nonstop mě někdo otravuje a vyhledává moji přítomnost, něco chce, píše, volá, zvoní, nenávidím to. :) A taky s tím budu muset něco udělat, takže souzním v tom, že lehké to změnit není. Není to jako - tak se seznamuj, anebo tak se s nikým nebav, ale SAMO se to neudělá. Takže nám držím pěsti :)
|
|
ztraceno vpřekladu |
|
|
|
leafroller
Není to typický povzdech nad stářím, ale na některé věci už je zkrátka pozdě a navazování přátelství je v tomhle věku už mnohem složitější. Bohužel na některé záležitosti se opravdu hodí otřepaná fráze ,,kdo nezažil, nepochopí”.
|
|
|
|
ztraceno vpřekladu
Jen mi přišlo zajímavé se zamyslet nad tím, že zatímco si ostatní mysli, že žiju stejně jako oni, tak je vlastně ani nenapadne, že jen přežívám. Že to, co oni považuji za samozřejmost, je pro mě úplně nedosažitelné.
Asi nikdo z nás nechce umřít sám, když jsem sama, jsem spokojená a klidná, ale samozřejmě že bych ráda měla někoho, kdo by ten život sdílel se mnou, jen si neumím představit, jak bych se dokázala s někým sžít a obavám se, že se těžko najde někdo, kdo by se mnou zvládl nebo vůbec chtěl být. Jsem zkrátka na dnešní dobu divná.
|
|
|
|
Vždy mě pobaví, když někdo ve 30 mluví o stáří.
|
|
|
|
leafroller
Ano jsem za ty roky asi opravdu ustrnulá ve své vlastní bublině. Ani už nějak nevim jak to změnit, přijdu si na to stará. A návrat domů vlastně už beru jako návrat do bezpečí.
j390
Obávám se, že tyto zájmy asi nebudou pro ostatní příliš atraktivnî.
|
|
|
|
A problém je teda v čem? Jak tě vidí druzí nebo že vlastně nechceš být sama?
Žádné obecné pravidlo jak píše j390 neexistuje, seznamovat se vůbec nemusíš. Někteří lidé jsou samotáři a je to úplně v pohodě.
Já z toho textu jen nechápu, co je tvůj problém? Ty? Ostatní? Samota? Jak to vypadá?
|
|
|
|
Vydržíš
|
|
|
|
Platí obecné pravidlo, že se musíš chodit seznamovat. Četba, poslech hudby a psaní povídek jsou dobrým základem pro navazování přátelství nebo partnerství.
|
|
|
|
Skoro to vypadá, že trpíš nějkým komplexem perfekcionismu. A také že jsi velmi rigidní co se týká rutiny. Radši se přesvědčuješ, že nejsi schopná změny, než abys vyřešila to, co tě ve skutečnosti trápí. Ale to je naprosto běžné a zde na Zpovědnici dokonce velmi rozšířené. Lidé si neustále stěžují, že jim něco nebo někdo chybí, ale odmítají vyjít ze své komfortní zóny.
|
|
|
|
34 
98 