Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Tvůj problém je ten, že se chceš vrátit do minulosti. Chceš kamarády, kteří budou jako tenkrát, když jsi byla svobodná. Ale tak to nefunguje. Nejprve se musíš smířit se sebou a odpustit všem okolo a potom budeš hledat spřízněné duše mnohem snáz.
|
|
|
|
Ano. Díky bohu ano.
|
|
|
|
jenže tam se nemohu ubránit pocitu, že by za to očekávali nějakou protislužbu ve formě intimností" - no tak si nevymýšlej děsivá "kdyby" a zkus to. Lidi jsou často daleko nevinnější, než čekáš...
Navíc kdoví, třeba všem těm mužům připadáš ošklivá a nebyli by ochotni s tebou něco mít ani kdyby jim někdo držel pistoli u hlavy. Tak se tolik nepřeceňuj.
|
|
|
|
A ty děti nemáš? No tohle je normální a přirozené, že se ta životní situace prostě mění a už to není jako na základce nebo na střední, že bylo spoustu času a prakticky žádné povinnosti krom školy. Jak píšeš, každý má svůj život, své povinnosti, starosti, rodinu, děti. To se pak ty priority zásadně změní.
Jinak já jsem si našel jednoho celkem dobrého kámoše před pěti lety, každý den si voláme, píšeme, jezdíme na srazy aut .. . Takže najít někoho i v tomhle věku se dá.
A co si pro začátek s někým psát třeba maily nebo přes WA? Ten účel to splní taky .. Prostě to ze sebe dostaneš, získáš třeba slova podpory, pochopení, atd.
|
|
|
|
kamarádka do deště: Nejsou z dětství, upřímně přiznávám, že jsou ze Zpovednice :D Jsou tu pod těmi žlutými pismenky zahrabané hotové lidské poklady. Ochotní člověka kdykoli vyslechnout, nabídnout praktickou pomoc a naprostou důvěrnost a pochopení o pro nestandardní problémy.
|
|
|
|
Veela: "Jo a nemám vůbec žádný problém s kamarády muži. Mám s nimi velmi blízký vztah a nikdy by mě nenapadlo, že by to mohlo mít jakýkoli sexuální podtext a vsadím se, že je taky ne."
- jo, pokud jsou to kamarádi z dětství, tak si to taky dovedu představit. Takového kamaráda mám ale jen jednoho (spolužák ze základky a zároveň z gymplu), ale moc si teda neumím představit, že bych se v tomto věku seznámila např. v práci s nějakým ženatým stejně starým chlapem s malými dětmi a ženou na mateřské a že bychom o víkendu sami dva vyrazili večer na víno a rozebírali moje problémy :-( ale souhlasím, že s chlapama se někdy řeší citlivé věci líp než s ženami, ale kde je hledat, aby to zůstalo jen u toho přátelství, to netuším
|
|
|
|
Mám kamarádů plno. Jezdíme spolu na výlety, na víkendy na dovolené. Je to jen o aktivitě.
Zkus si odpovědět, kolika kamarádům jsi za poslední rok zavolala a navrhla nějakou aktivitu?
|
|
|
|
Mám známé. Kamarády jaem měl, ale odcizili se a nebo přestali existovat.
|
|
|
|
Ano, mám blízké kamarády. Z dob bezdětných mi zůstal v podstatě jen jeden člověk, ale s novými životními etapami jsem si svou síť přátel rozšířila a jsem s ní spokojená
|
|
|
|
Kamarády i kamarádky mám a vždycky jsem měl. Ale je i moje zkušenost, že když mají kamarádi malé děti a já zrovna ne, tak to setkávání s nimi je hůř dosažitelné. Ale děti vyrostou, začnou se věnovat svému světu a kamarádi se vrátí. I když samozřjmě jsou i tací, se kterými jsme si v mládí byli blízcí, a v dospělosti se od sebe vzdálíme a nemáme si potom už co říct...
Taky je trochu rozdíl mezi kamarády zadanými a nezdanými. Když má někdo dobrý partnerský vztah, tak ta potřeba kamarádů je trochu jiná - ale zrovna tohle je docela různé.
Podobně jako Veela mám i dost kamarádek, a vůbec nijak nám to nenarušují teoretické možnosti začínat si nějaký erotický, sexuální vztah. Naopak ten náboj opačného pohlaví nám tu výměnu a sdílení dělají zajímavější, živější.
|
|
|
|
Nechci se vytahovat, ale s kamarády chodíme na výlety a i na pobytové záležitosti a více méně pravidelně do hospody už skoro 60 let. Můžu doporučit. Kdybych to neměl, tak si podobnou partu postupně vlastní houževnatostí vybuduju sám. Chce to prvotní nápad na zajímavou akci a obvolat lidi, ono se to časem zaběhne a další se nabalí.
|
 Neřku-li |
|
|
|
Mám blízké a hodně dobré kamarády a jednu kamarádku z té sociální bubliny, s kterou bych si asi nebýt okolností (v podstatě sousedky, nejstarší děti nejlepší kamarádky, prostřední děti nejlepší kamarádi a nejmladší děti pusinkující se a za ruku se držící dvojička batolat a velmi podobné socialni poměry) neměla moc co říct, protože jsme každá z jiného těsta. Ale máme výborný kooperační vztah. Tedy že bych se jí za žádnou cenu neotevřela, že vím, že před ní nemůžu být sama sebou a ona to ví taky, ale je mezi námi čilý vztah vzájemné výpomoci v podstatě na denní bázi a zhruba vyrovnaně co se týče přijímání a dávání. Ale s těmi dobrými kamarády jsem v kontaktu tak jednou za měsíc až několikrát ročně. O to víc si jich asi vážím.
Jo a nemám vůbec žádný problém s kamarády muži. Mám s nimi velmi blízký vztah a nikdy by mě nenapadlo, že by to mohlo mít jakýkoli sexuální podtext a vsadím se, že je taky ne. Naopak, nějak se mi líp řeší opravdu citlivé věci s chlapy, nevím, čím to je, ale mám vůči nim nějaký větší pocit důvěry.
|
|
|
|
Samozrejme mam. A cim jsem starsi, tim vice si jich cenim.
|
|
|
|
Jo, přesně tohle já znám. Když nám bylo 18, tak partička a pořád nějaký akce s kamarády, pak po dvacítce si každý někoho našel a já zůstal na ocet. Tři roky jsem smutnil sám a pak jsem jel s jednou kamarádkou na dovolenou a tam jsem se seznámil s jednou... Okolí mě před ní sice varovalo, ale já na to nedal a přemýšlel trochu jiným orgánem než se přemýšlet má. Dokonce jsme se vzali. Dva tři roky dobrý, pak si našla práci, kde se seznámila s nějakýma zhrzenýma dylinama a pořád s nima někam chodila pařit, šukat a chlastat až do rána. Obrátky to nabralo ve chvíli, když se mi doma ožralá jako prase rozbrečela a vypadlo jí z kabelky platíčko s Postinorem. Rozvádět se nechtěla, protože neměla kam jít, tak jsem jí musel pomoci. Když vypadla, strašně se mi ulevilo. Odjel jsem na třičtvrtě roku pracovně do Číny, něco vydělal a jednoho večera uprostřed pracovního týdne se vrátil domů. Doma nebylo ani čím rozsvítit, protože bývalá při odchodu odřízla i lustr. Padl jsem do křesla a asi hodinu seděl a čuměl do tmy. Bylo mi hrozně. Unavenej, nasranej, hladovej a všude okolo mne v tý tmě bordel. Pak jsem se rozhodl, že někam vyrazím s kamarády. Komukoliv jsem zavolal, tak mi řekl, že nikam nemůže, že manželka, děti, práce... Tak jsem vyšel ven na ulici, chvíli bloumal mezi barákama a potkal jsem nějakou asi o deset let starší bezdomovkyni, šedý, rozcuchaný vlasy, ze kterých skákaly blechy, na ruce jí chyběly prsty... a mávnul jsem na ní, jestli by nešla na pivo. Hned se toho chytla, zapadli jsme do nějakýho nonstopu a až do rána chlastali, hráli karty a já jí vypravoval zážitky z Číny. Všichni okolo se bavili taky a až do rána bylo veselo.
Pak na mne samozřejmě depka dolehla znova, ale už to bylo lepší než ten první večer kdy jsem přijel domů.
Dnes už je všechno dávno jinak a já bych řekl, že prožívám jedno z nejlepších období svého života.
|
|
|
|
Já kamarádky mám. Dvě. Jednu důchodkyni a jednu kamarádku ze stacionáře. Důchodkyně už má děti a vnoučata velké,takže má času dost. Druhá kamarádka nemá děti stejně jako já ze zdravotních důvodů. S důchodkyni se vídáme denně,se druhou kamarádkou tak jednou za měsíc. Jinak mám psa,takže pořád potkáváme nějaké pejskare a s těmi se dáváme do řeči. Je to taková komunita.
|
|
|
|
Ale malé děti teda nemám.
|
|
|
|
Bratři a sestry v Kristu, na ty bych se mohl obrátit, kdyby chtěl oporu, ale díky Pánu Ježíši Kristu mi vše vychází i v těžších situacích, že žádnou další oporu nepotřebuji.
|
|
|
|
Moje troška, která by ti mohla alespoň trochu pomoci: Co se z těch pocitů samoty někomu blízkému vypsat?
Rozumíš, že by to nemuselo nutně být o osobním setkání, ale zkrátka o pokecu skrze písmenka. Když se člověk potřebuje z něčeho vypovídat, může to pomoct a rozhodně je to lepší než nic, popř. než křečovité setkání v kolektivu povykujících dětí, díky nimž se na tebe daná osoba nemůže pořádně soustředit.
Já se známými v kontaktu nejsem, přátel mám málo a nestýkám se s nimi (krom jednoho, ale i to je svátečního rázu). Když mi ale něco vrtá hlavou, existuje pár blízkých, kterým mohu napsat a oni si na mě a můj problém chvilku udělají. Sama děti nemám, ale mám ve své životě nekolik málo lidí, kteří mě mají rádi a tou oporou mi jsou, když to potřebuju.
|
|
|
|
36 
21 
50 
