Přišel jsem o jedinou osobu, kterou jsem za celý život miloval. I když byly důvody, proč bych neměl (že někoho dávno má, že v nějakých aspektech mi právě může způsobovat bolesti). Já k ní i přesto mám velké city. Přišel jsem o jedinou osobu, které jsem rozuměl a ona trošku mně. O jedinou osobu, které jsem řekl nejvíc, které jsem se otevřel, na kterou jsem se upnul. Osobu bez které se teď dostanu do depresí. Tak logicky, když nikoho jiného nemám, žádné kamarády, nikoho kdo by mi rozuměl, nepotkám nikdy nikoho, s kým bych mohl mít důvěru a osobní život. Bože já poprvé potkal někoho s kým jsem mohlo zažít pár pěkných chvil, vůbec že se mnou někdo chtěl trávit čas. Jak se mám s tím vším srovnat. To nejde. Je mi teď pořád blbě. A bude hůř. Na pár minut, v několika dnech jsem se mohl cítit jinak než celý život, ve kterém jen trpím. Jak se smířit s tím, že jsem přišel o jedinou osobu, která by mi tolik rozuměla a která by vůbec bývala chtěla mít co dočinění se mnou. Nebo jestli to je naivita. Řekla mi to. Kdyby nikoho neměla, bylo by vše jinak.
Cítil jsem se takhle špatně už rok před koncem školy, teď zbývají jen asi 3 měsíce. Jak se na to připravit? To nejde. Musím udělat maturitní práci na kterou nemám mozek, přitom matiku zvládám bez problémů, mám výborné známky a ostatní ve třídě jsou s matikou zoufalí. Já naopak s maturitní prací. Ale to je to nejmenší. To že neudělám maturitu kvůli takové kravině mi neublíží a nezničí mě to tak, jako mě zničí tahle ztráta.
Kladu si otázku, proč jsem to dělal, proč jsem se upínal, ani nevím co jsem si myslel, že ho nechá kvůli mně? V životě jsem neměl ani vztah. Neměl jsem nikoho kdo by mě měl rád, když nebudu počítat rodinu.
Jediné co mě teď dokáže jen trošičku alespoň uklidnit pohled na to, jak tenhle svět trpí a jak přírodní katastrofy jsou častější. Pohled na to, že tahle planeta jednoho už brzkého dne skončí. Nebudu to muset skoncovat, ale při mé smůle .. |
19 
41 
