Cestou z práce, tak dvě hoďky nazpět, jsem na náměstí zahlédl na šrot opilou holku. Sotva stála, pletly se jí nohy. Musel jsem vystoupit z auta. Ona k nám dochází ke koním, už delší dobu se mi na ni něco nezdá a v takovém stavu bych ji teda nečekal. Dovedl jsem ji domů, pochopitelně, a taky vyslechl tučnou sérii sprostejch slov. Snad bude v pohodě, i když zejtra asi školu nedá.
Z doslechu vím, že jí loni "odešla" máma. Má mladšího bráchu a otec je na ně sám, ten to ale prý nezvládá. Kdybych, sakra, věděl jak pomoci... Nejde jen sedět a přihlížet |