Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
taky tipek - "To su keci.... " platí tak maximálně pro tvůj komentář, názory jak přes kopírák, můžeš se hezky zařadit do stáda
|
|
|
|
K tomu všemu jsi dozrál sám?
|
|
|
|
To su keci.... co takto najst v zivote to co chces a ist si za svojim cielom? Umriet mozes hocikedy cestou.... skus v zivote nieco dosiahnut a az to dokazes bude sa ti o to tazsie s zivotom koncit ked budes na smrtelnej postely... nebudes riesit taketo kraviny
|
|
|
|
Tvůj přístup se mi vlastně velice líbí. Nejhorší je, že okolní zbytek společnosti ti bude říkat úplně přesně to samý tedy "že se to nedělá, není to normální a je to špatný a zbabělý"
prostě přiznat, že život nemusí bejt pro člověka to nejlepší to je pro každýho strašný fúúúúúj, hnus, blééééé, to se přece nesmííííí takhle vůbec uvažovat a život se musí žít a basta a jestli to nechceš, tak je s tebou něco špatně a musíš přece hledat věci, pro který žít protože žít se prostě musí protože proto!
Taky je mi už z tohohle přístupu vyloženě na blití. Je super, že se tomu dokážeš vzepřít a mít svoje vlastní názory a hodnoty, až už jsou pro okolní omezenscký svět sebevíc nepřijatelné. To moc lidí nedokáže
|
|
|
|
Měl ses líp učit, no...
|
 iq 85 |
|
|
|
Ne, nemam to tak, takhle daleko ještě nejsem (a možná ani nebudu), furt se nenávidim.
|
|
|
|
Nechápu.
Smrtí to přece nekončí, tak co tím vyřešíš?
Potřebuješ si připravit dobré pokračování po smrti.
Máš jeden pokus pouze.
|
|
|
|
A to bezpečí je až otázkou posledního roku, kdy jsem na sobě brutálně zamakal, aby mě nikdo neokrádal nebo sexuálně nezneužíval (proto to přemýšlení nad sociálními interakcemi)
|
|
|
|
Na klasické Maslowově pyramidě všechny 3 vrchní patra - láska a přijetí, uznání a úcta a seberealizace.
Mám splněno jenom bezpečí a fyziologické potřeby.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/df/Maslowova_pyramida_pot%C5%99eb.png
|
|
|
|
Autore,
Sama žiju podobně samotářský život jako ty, pouze ho sdílím s partnerem, který je stejnej solitér. A můj volný čas? PC hry, četba, hudba. :D a nějaké analyzování toho, jak mě bere okolí a co si o mě myslí, už mě trápí jen málokdy.
Vždyť to, co popisuješ a žiješ, nezní vůbec špatně. Tak kde je tedy problém? Já mám pár přátel, se kterými si napíšu jednou za měsíc či dva, konec. S rodinou se nevídám, sem tam si zavoláme či napíšeme a je to fajn, potom šlus.
A jsem takhle šťastnější, než kdy dříve. Proč přesně nejsi za podobných podmínek šťastný ty? Co ti tedy chybí?
|
|
|
|
Zhruba 70 % svého času trávím tím, že přemýšlím právě o sociálních interakcích a snažím se nějak poučit z komunikačních chyb apod. A zbylých 30 % času přemýšlím o jiných věcech - hraju strategické hry, poslouchám podcasty, přednášky apod. A taky každý den minimálně hodinu vařím - sám pro sebe, protože nemám nikoho, s kým to sdílet a o koho se třeba jako i takhle starat.
Já nevím - ty máš přítele, hádám, že asi i rodinu nějakou, možná kamarády… je normální nikoho nemít? Ono to není tak jednoduchý, jak se řekne… a ještě každá interakce s lidmi je jako potenciální ohrožení kvůli předchozím zkušenostem (asi to přitahuju), proto nad tím přemýšlím, je to taková strategie a cvičení přežití ve společnosti - jak říkám, extrémně jsem se posunul. Už není pravda, že bych se nenáviděl nebo mi na mně nezáleželo a měl jsem pocit, že si to zasloužím. Taky jsem už párkrát hodně ošklivě odpálkoval útočícího predátora. Ale je to neustálý boj a potřeba být ve střehu. A smyslem života hádám není každý den vařit pro jednoho člověku a pár hodin si večer vypnout hlavu u strategických her. Už chci, aby to konečně skončilo :(
|
|
|
|
Archivářka
Archivářko, můžeš na mě reagovat?
Napsal jsem, žes napsala nesmysl.
To nemáš ani trochu slušnosti odpovědět?
|
 pravdivy muz off |
|
|
|
Nejprve k té předešlé zpovědi a na ujasnění:
Kritiku lze podat tak, aby nešlo o rejpání, o které u podnapilého přítele vskutku šlo. Jak jsem již psala, dělá to podobně i jiným kamarádům, se kterými se pak hodiny "konsenzuálně" handrkuje, což mě nebaví. My se umíme normálně bavit o věcech, ve kterých nesouhlasíme s tím druhým, zatímco toto je úplně jiná liga, kterou nejsem schopná pochopit.
Zpět ke tvému problému:
Jak trávíš volný čas? Co krom práce představuje něco, co by se dalo nazývat seberealizací? Zvládáš odpočívat? Je tu něco, co tě baví, co děláš rád a u čeho si odpočineš? Musí existovat něco, co by tě naplňovalo.
Ve svém textu popisuješ pouze nesnáze v rámci interakcí, jak kdyby pouze z nich sestával tvůj celý život, a nic mimo externí validace neexistovalo.
|
|
|
|
Archivářko, už několikrát jsem ti řekl, abys držela na uzdě svou grafomanii.
Jsem rád, že sis mou radu vzala k srdci!
|
 pravdivy muz off |
|
|
|
Archivářka : Jsi na tomhle světě proto, aby sis užíval život a nabíral zkušenosti.
Archivářko, ten chlapec je na světě proto, že spermie samce oplodnila vajíčko jeho matky, tak tady laskavě nepiš blbosti!
|
 pravdivy muz off |
|
|
|
Jejda, omlouvám se :) nepřijde mi normální takhle prožívat kritiku jedné konkrétní věci, co se člověku líbí, a nikoli člověka - a ještě to neříct napřímo dotyčnému. Psal jsem to v rychlosti (a možná to zkus). Rozhodně to neměl být názor na tebe jako na člověka.
Děkuju moc, že to dokážeš hodit za hlavu a jsi ochotná i tak pomoct :)
Já si sám sebe a svých hodnot vážím. Ale nemám okolo sebe nikoho, kdo by mě měl rád a vážil si jich (a mě) taky. Nemám nikoho, kdo by mě měl rád za to, jaký jsem. Rodiče mě mají rádi navzdory tomu, jaký jsem (protože už jinýho syna mít nebudou) a nevydrží hodinu bez toho, aby mi něco nevyčítali… kolegyně v práci mě mají rádi, ale mají svoje rodiny a životy s nevidíme se mimo práci. Spíš mi to přijde jako z lítosti než respekt. A v práci jsem postižený boreoutem (opak vyhoření - unudit se nečinností a tím, že tam není, co dělat). Na pracovním trhu nemám uplatnění, i když jsem pečlivý, zodpovědný a dokážu se rychle naučit úplně cokoli, protože mám jenom maturitu z gymplu a na pohovorech ze mě čiší nízké sebevědomí a bolest a vypadám divně, že nezapadnu do kolektivu a nikdo mě nevezme. Přitom vím, že můj pesimismus má v sobě hodně zdravého skepticismu a schopnosti včas vychytat slepé uličky a může být hrozně přínosný.
Mám asi tak cca 5 kamarádů (spíš holek), ale to všechno jsou lidi, co jsou na tom podobně jako já, což má svoje výhody, ale není to řešení.
Byl jsem celé dětství šikanovaný, v dospívání potom i rodiči (zákazy a příkazy absurdního typu), to se přeneslo i do prvních prací. Byl jsem sexuálně obtěžovaný, můj první sex byl s opilou Ukrajinkou skoro na hranici zneužití (bylo mi z ní zle, ale bylo mi jí líto a nechtěl jsem zklamat někoho, komu se konečně líbím) a několikrát jsem se nechal vědomě okrást, že jsem se nechtěl hádat…
Teď už si sám sebe vážím, nikdy bych si nenechal takhle ubližovat a kálet na hlavu a všechny podobné lidi bych sundal - ale furt nemám v životě smysl ani smysluplné vyhlídky a ta bolest trvá odjakživa. Naposledy jsem byl šťastný tak v 9 letech. Dokud jsem si sám sebe nevážil, tak mi přišlo normální tady v tomhle světě být a žít a trpět… měl jsem pocit, že si to zasloužím. Teď jsem došel k tomu, že nezasloužím a žít tu nemusím, když nechci a takovýhle život mi za to nestojí. Nevím, co s tím… :(
|
|
|
|
Jak to najednou přestalo platit? To, co doposud fungovalo?
Jsi zaměřenej na špatné a negativní věci, proto ani nemáš možnost vidět žádný progres a cítit se lépe. Sebevražda zbabělá není, je jen zbytečná.
Podle mě si sám sebe a svých hodnot nevážíš, ač bys rád. Kdyby tomu tak bylo, nebyl bys sebedestruktivně zaměřenej.
Jsi na tomhle světě proto, aby sis užíval život a nabíral zkušenosti. Ne vždy je to příjemné, ale je to součástí života. Bez kontrastů by existence neměla smysl.
- podepsána ta, jejíž přítel je chudák.
|
|
|
|
26 
98 
