Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Tohle je těžký, ten respekt, autorita je věc, kterou v sobě člověk prostě musí mít. Zlobivé děti tady byly vždycky, ale v dnešní době jsou však děti čím dál drzejší, čím dál míň respektují autority. Mám taky tento problém, že ze mě už od pohledu nejde respekt a tak se spíš vyhýbám všem pracím, kde je silný respekt a autorita potřeba. Vystudoval jsem střední školu pedagogické lyceum, což bylo něco jako zjednodušené humanitní gymnázium, s drobným pedagogickým zaměřením. Měli jsem tam jen 2x během celého studia 14 dní pedagogické praxe u dětí. Z toho jsem měl kvůli kázni docela lufta, ale měl jsem štěstí, že jsem byl na malotřídní základní škole, kde byly až mimořádně hodné děti, většinou jsem někde dělal jen asistenta učitelce. Když jsem ale měl i párkrát sám suplovat hodinu, tak tam jsem měl třeba problém usměrnit jednoho takového hodně suverénního žáka, který pořád vykřikoval výsledky slovní úkoly, kterou měl vždy spočítanou rychleji než ostatní, když jsem se jasně snažil říct, že výsledky nebudeme vykřikovat, nerespektoval mě. A tak když jsem viděl, že mi tohle dělá problém, už tenkrát jsem se rozhodl, že se budu prací s dětmi raději velkým obloukem vyhýbat.
Jako dítě jsem tohle taky viděl z té druhé strany. Třeba na ZŠ na druhém stupni jsme měli učitelku matematiky, která absolutně vůbec neměla autoritu a bylo to fakt strašný co si k ní děcka dovolovaly, bohužel i spoustě učitelům tam byla pro smích, ti co s ní trochu soucítili jen říkali, že to pro ni samotnou musí být něco strašného, že by se měla dát na jinou profesi. Taky jsem chodil do skauta, kde jsme měli krátce hodně mladého nezkušeného vedoucího, ze kterého vůbec nešel respekt, ten svou roli taky moc nezvládal, s těma děckama tam věčně skotačil, škádlil se a oni si na něj taky dovolily třeba i tak, že když jsme byli na vodě a válel se tam nedopitý lahváč, tak ho tím pivem polily...Taky se nedokázal změnit a raději tu funkcí hlavního vedoucího oddílu předal jinému, chodil pak jenom občas vypomáhat na některé skautské akce.
Zkrátka myslím, že je to o tom, že by ses potřebovala celá změnit, což vůbec není lehké, pokud už teď víš, že ti to moc nepůjde, bylo by lepší s touto prací skončit, protože budeš pak jenom nešťastná.
|
|
|
|
Mám z tebe pocit, že o vedení dětského kolektivu nemáš ani ánung.
|
|
|
|
Pracuju s dětmi cca osm let v rámci sportovních kroužků, doučování, táborů, škol v přírodě atd. Učím také na druhém stupni ZŠ (ale to poměrně krátce, druhým rokem). A za tu dobu vypozorovala několik věcí, které by snad mohli trochu pomoci :)
Důležité je si s dětmi hned na začátku nastavit, jak to všechno bude fungovat. Stanovit si společně pravidla, co bude následovat při jejich porušení, ale i co získají tím, že je budou dodržovat. Dobré je mít také stanovenou rutinu, nějakou strukturu toho, jak to celé probíhá. Děti jsou pak například zvyklé, že to bude probíhat následovně (příklad) - rozcvičení, protažení, samotná aktivita, nějaká zábavná aktivita (např. hra mimo náplň kroužku), protažení, konec. Jakmile mají strukturu, často si automaticky nastupují, protože ví, co bude následovat. Jednou za čas to ale nějak obzvláštnit něčím netypickým, to zase naopak zbystří jejich pozornost, že je něco jinak, než vždycky :)
Na děti nekřičet, sama si pamatuji i z dětství, že hysterické trenérky/učitelky byly spíše pro smích. Problémy řešit dialogem a zvýšit hlas jen výjimečně. A vážit slova - například se mi osvědčilo, že "zklamalo mě to" dokáže více než "naštvalo mě to". A když je potřeba vyjednat si klid v kolektivu - nejlepší je ztichnout, hypnotizovat děti pohledem, případně začít šeptat (jak už tu někdo v diskuzi psal).
A je důležité si najít v práci s dětmi takový balanc - získat autoritu, ale zároveň tu pro děti být, musí vědět, že se za ně postavíš, že jim pomůžeš v případě problému, že se o ně zajímáš a nejsou ti lhostejní. Takového pedagogického pracovníka oni potřebují - nebýt uřvaná, agresivní a zlá (to tě nebudou mít rádi, nebudou tě poslouchat), ale ani nebýt kámoška, která se chová jako jejich vrstevníci (to si budou dělat co chtějí).
Držím palce, ať se vše podaří a určitě bych to nevzdávala. Když se do toho dostaneš, je to fantastická práce plná výzev, dobrodružství a zábavy :)
Kdyby sis o tom chtěla napsat více soukromě, tak tady napiš a vyměníme kontakt :)
|
|
|
|
Vila: Dobre Ty! Tohle je presne ten typ prispevku, kvuli kterym sem stoji za to chodit.
|
 Psoug |
|
|
|
Pokud nejsi prirozena autorita (to byvaji vetsinou muzi), musis jejich agresivitu nasmerovat spravnym smerem
|
|
|
|
Ještě přidám něco do diskuze.
Myslím si, že dost velký problém bývá s některýma děckama některých jakoby zbohatlíků. Některý z těchto děcek prostě chtějí jakoby dávat najevo, že jsou něčím "vyjímeční" a že si můžou jakoby dovolit něco, co jiní ne. Stává se, že je v tom podporují i rodiče, třebí i tím, jak se chovají . Vím třeba o případu, kdy nějakej , prý polomafián, vozil syna tuším ve ferrari až ke vchodu do školy, přičemž ale po tom chodníku dle pravidel jet nemohl, protože je tam zákaz vjezdu.
Není těžký odhadnout, co z takovýho děcka vyroste. Pravděpodobněj nějakej "mistr světa".
To, že určitý metody fungují na děcka v určitém kolektivu, to ještě neznamená, že takové metody lze použít v každém kolektivu.
|
|
|
|
Víla napsala-
Když dětem vyhlásíš válku, nemáš šanci ji vyhrát.
---
To si nemyslím. Jestliže je vedoucí/instruktor dostatečně "tvrdý" , tak nekompromisně dodržuje zásadu, že kdo nerespektuje pravidla, je vyloučen, i za tu případnou "cenu" , že kroužek by byl kvůli nedostatku financí ukončen. Vyloučení může být třeba jen v daný den. Nemusí to být samozřejmě na trvalo.
Souhlasím s tím, že častější křik je neefektivní, protože ty děcka to přestanou považovat za nějakou mimořádnou "situaci" .
Možné řešení by bylo, "přizvat" si do kroužku aspoň občas nějakýho známýho, pokud možno, více svalnatýho a mohutnějšího,je li to možný. Byla by to klasická "hra" na hodného a zlého intruktora.
"Seřvání by obstaral" ten "zlý" instruktor. Vzpomnel jsme si, jak jsem chodil v 5 třídě na ZŠ a jedna z učitelek byla ze zlobení žáků naší třídy dost vynervovaná. Asi se svěřila svýmu manželovi, kterej si jednou přišel do třídy sednout a když zase děcka zlobili, tak zařval něco ve smyslu - tak co je děcka, bude tady klid nebo ne. A najednou byl klid.
|
|
|
|
napsalas-
Netuším, jakou použít páku, když na výhrůžku vyloučení z kroužku reagují slovy, že jim to je fuk a zlobí dál.
---
Proč je tedy nevyloučíš? Myslím si, že to je jedna z příčin, proč nemáš autoritu. Ty děcka vidí, že seš jakoby měkká. Jestliže někdo nerespektuje určitá varování, tak holt by měl jít "ze hry" ven.
Pokud by si stěžovali rodiče, tak holt nezbývá, než jim říct, že děcko nerespektovalo pravidla a navíc tvrdilo, že je mu účast v kroužku lhostejná, tak bylo vyloučeno. Hotové vyřešené.
Možná se podvědomě bojíš, že by tam zbyl jednociferný počet děcek. Otázka je, proč by to mělo být nějak špatně?
|
|
|
|
Radši odstup. Já měl na základce tolik neautoritativních učitelů, které využívali toho,že je musíš aspon nějak roslektovat, tak se z nich staly svině, ktere nás drželi po vyučování, protože jeden debil prišel pozdě.
|
|
|
|
Vílo, moc díky, už to pročítám a doufám, že něco z toho pomůže. Jde vidět, že máš hodně zkušeností a jsi ve svém oboru profík. Děti tě jistě mají rády.
|
 Tichá bouře |
|
|
|
Ještě pár typů:
-Největšímu sígrovi dej nějakou zodpovědnost, dej mu na starosti ostatní, nebo nějaký čestný úkol. Oceň každé jeho žádoucí chování, vyzdvihni jeho silné stránky a dej mu návod, jak je využít žádoucím způsobem.
- naslouchej dětem, ptej se jich, co by si přály dělat, co je baví, a zařaď to do programu. Klidně to i podmiň předchozím žádoucím chováním, ale pak musíš být důsledná. Není žádoucí chování - není žádaná aktivita. Ale nedělej to moc často, ať se z kroužku nestane pruda.
|
 Víla |
|
|
|
Pokračování: Děti potřebují cítit, že je převyšuješ, že jsi silnější než ony, že je dokážeš chránit a být jim oporou, a kvůli tomu tě testují. Když neobstojíš, máš to blbé, proč by poslouchaly slabého vedoucího, který je neochrání a nebude si vědět rady, když právě ten pocit bezpečí je pro ně podvědomě zásadní? Když budeš agresivní a řvát, je to výraz tvé slabosti, protože děti v tu chvíli budou silnější než ty a bojovat s tebou je bude ohromně bavit. Asi se nedostanete ani k ničemu jinému, než věčnému boji ty vs. oni. Ty budeš vyčerpaná a ony budou mít celkem naprd kroužek, který je vlastně tak trochu o ničem. Zkus to nějak restartovat, udělej něco nečekaného a pak to vezmi z té pozice silného laskavého vedoucího, kterému jde o to, aby si to děti báječně užily, někam se posunuly, a abyste tvořili jednu stranu konfliktu společně s dětmi - ta druhá budou okolnosti. A pravidla budou vás nástroj, jak se s tou druhou stranou vypořádat. Prostě - spojenci.
No, a přestože s dětskými kolektivy pracuju už dlouho, začínala jsem v nízkopraháčích s dětmi ze sociálně slabšího prostředí, které mě dost vycvičily a mám docela dost přirozené autority mezi dětmi, mám dny, kdy se cítím převálcovaná, že jsem prohrála, že mám dětí až po krk... Pak si musím prostě odpočinout a další den začít a čistým štítem. Ne z pocitem, že to bude další katastrofa.
|
|
Víla |
|
|
|
Jejda, ty jsi to vzala za pěkně blbej konec. Křičet a vyhrožovat dětem? Když dětem vyhlásíš válku, nemáš šanci ji vyhrát.
Já to nejčastěji dělám tak, že zakřičím úplně výjimečně, a pak to má efekt - děti to neznají, zpozorní, získám za zlomek sekundy a na zlomek sekundy jejich pozornost a během toho zlomku je musím zaujmout trvalejším způsobem.
Někdy přecházím naopak do šeptu až téměř šeptu - děti musí být úplně potichu, aby mě slyšely. A ony mě slyšet chtějí, protože jim nabídnu něco, co chtějí, a co budou mít, pokud se budou chovat žádoucím způsobem
Pravidla nechávám tvořit děti. Samozřejmě jsem jim k dispozici a dávám tomu směr a rámec, ale děti mají motivaci dodržovat pravidla, na jejichž tvorbě se podílejí, protože chápou jejich smysl. Klíčem je podle mě málo pravidel a jen ta zásadní, ale pak je DŮSLEDNĚ dodržovat a za každé porušení musí přijít dětmi navržený trest. Děti nejsou malí hlupáčci, jsou to neuvěřitelně vynalézaví tvorové a ty je potřebuješ na své straně, aby VÁM VŠEM bylo na kroužku dobře.
Neobviňuj děti slovy "ty zase křičíš, ty jsi zase neposlechl, proč zase děláš, co nemáš?" Každé přestoupení řeš jen v módu tady a teď. Děti poznají tvůj motiv a tvůj motiv musí být, že ti na nich záleží, máš je ráda a chceš je někam posunout. Pokud je tvůj motiv jiný, nelze si na to jen hrát, děti to poznají. Musíš svůj motiv změnit, jinak se tam budete všichni trápit. Musí z Tebe cítit, že chápeš jejich potřeby, případně problémy, že jim chceš vyjít vstříc a tvým cílem je, abyste si kroužek užili a nastavená pravidla existují právě proto, abyste mohli tomu cíli dostát.
Můj tajný typ je udělat lumpárnu z úplně normálních a žádoucích věcí. Doteď pár lidí kolem mě vzpomíná, jak poodcházeli na toalety, protože už totálně rozjetý kolektiv nedávali, a já dětem řekla, že uděláme takovou lumpárnu, abychom ostatní dospělé vyvedli z míry. Budeme sedět úplně potichoučku a oni si budou myslet, že tam děti nejsou a úplně je nachytáme. Pak jsem tedy s nimi začala cvičit, že mají po mě v největší tichosti opakovat, protože delší čas bych je v tomhle stavu bez činnosti neudržela, ale opravdu tam nikdo ani nepíp, ani se neuchichtnul, ani nešeptal kamarádovi.
Povzbuď děti za každé žádoucí chování a za vše, co se jim povede. Žádné "ty jsi ale šikulka", ale "Ten čas je skvělý" "Ty jsi mu pomohl se zinenkou? to bylo skvělé." "No teď se mi dobře mluví, když jste se tak ztišili. Zvládnu to rychleji vysvětlit a pak si kroužek lépe užijeme." "dnes se ti tahle aktivita daří mnohem lépe než minule". Nežádoucí chování, které ale není za hranicí těch pravidel, nijak nekomentuj, neupozorňuj na ně, nebuzeruj děti, nechtěj jim ukázat, že to jsou malí zákeřní prevítci, chtej z toho, co v nich je, vyhrabat jen to nejlepší, na to upozornit a motivovat je k tomu tenhle typ chování používat. Dej jim pocítit úspěch, vždy když je to možné, a pravidla představ jako pomocníky k tomu.
Děti potřebují c
|
|
Víla |
|
|
|
Myslím, že faktorů, proč to nefunguje je víc, některé na tvojí straně jiné na jejich. Každopádně po kus to je možné, vyluč největšího sígra a uvidíš, co se stane s ostatními.
|
|
|
|
Já bych ti poradil, aby ses na to vykašlala. Není to tak dávno, co jsem byl sám dítě a vídal jsem dost nejrůznějších neautoritativních učitelek, instruktorů atd. A i když já sám nikdy nepatřil mezi zlobivé děti, tak už ve své dětské hlavě jsem si říkal, proč to ty lidi dělají, když na to očividně nemají? Pracovat s dětmi je zároveň jako dělat bachaře a ne každý na to má. Ale neber to jako osobní selhání, každý jsme jen určený na jiný druh práce, a já osobně bych to taky nedal.
|
|
|
|
Joki: Od svého vedení mám nařízeno vyloučit až ve vážných případech a tohle prý jsou jen drobnosti, mám si je srovnat a hotovo. Bohužel vyloučení není v mé kompetenci.
|
|
|
|
A proč ty problémové teda ihned nevyloučis?
|
|
Joki |
|
|
|
Mozna to bude tim, ze ta autorita tam chybi uz v zaklade vychovy, doma to budou mit ti spratkove stejne, nikdo jim nenastavuje mantinely, delaji si co chteji a jsou na to zvykli. Nechci to hazet na “dnesni dobu”, protoze to tak bylo historicky vzdycky, jen driv stacilo par pohlavku, taky jsem jich par ve skole schytal, jenze to jsem byl jeste rad, ze to tak i skoncilo a doma se o lumparnach nikdo nedovedel, pac tam bych dostal jeste pridano :D Obdivuju kazdeho, kdo pracuje s detma, ocistec.
|
|
|
|
22 
50 
45 
